04 listopadu, 2024

Měření dodávky tepla

Zákon týkající se bytových družstev a společenství vlastníků bytových jednotek, který od 1. 1. 2015 nařizuje, aby byly byty vybaveny přístroji pro měření dodávky tepla konečným uživatelům. Smysl tohoto zákona je zřejmý – férovější rozdělení nákladů za teplo.

Dodávané teplo se měří na patě domu, a pokud byty nemají měřáky, rozpočítává se teplo podle velikosti bytů. To znamená, že bez ohledu na to, zda někdo topí málo či hodně, platí stejnou částku podle velikosti bytu. Tento systém nebere v potaz individuální spotřebu a není motivací k úsporám.

S měřáky je to spravedlivější. Ti, kdo topí více, zaplatí více, a ti, kdo topí méně, mají nárok na nižší náklady. Ačkoli systém měření tepla není bez chyb, pomáhá k tomu, aby spotřebitelé byli motivováni šetřit teplem.

Zákon č. 67/2013 Sb., který upravuje rozúčtování nákladů na dodávky tepla a teplé vody, stále platí. Kromě toho byla přijata nová pravidla, která tento proces ještě více zpřesňují. Podle vyhlášky č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou spotřebu teplé vody, se měřáky staly povinnými. Změnila se i metodika rozúčtování, která nyní bere více v úvahu reálnou spotřebu.

Jak funguje rozúčtování nákladů podle aktuální legislativy

Zákon č. 67/2013 Sb., § 6 stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na teplo a teplou vodu:

  1. Rozúčtování nákladů na dodávky tepla a teplé vody: Náklady na dodávku tepla a teplé vody se rozúčtují na základě ujednání poskytovatele služeb s nájemníky nebo členy družstva v případě družstevních bytů. Pokud se jedná o společenství vlastníků jednotek, musí být uzavřena dohoda mezi všemi vlastníky. Změna způsobu rozúčtování je možná pouze po uplynutí zúčtovacího období.
  2. Pravidla pro rozúčtování: Pokud nedojde k dohodě, náklady se rozúčtují podle pravidel stanovených právním předpisem. Vyhláška č. 269/2015 Sb. uvádí, že minimálně 30 % nákladů se musí rozdělit podle podlahové plochy bytu a maximálně 70 % nákladů podle měřáků.

Výjimky a problémy s měřáky

Použití měřáků na radiátorech má svou logiku, ale co v případě, kdy někdo využívá další zdroj tepla, jako je krb nebo elektrické přímotopy?

Nebo pokud je byt špatně izolován, což způsobuje nadměrné ochlazování, a obyvatelé jsou nuceni přitápět si jinak než ústředním topením? Tito obyvatelé budou muset platit jak za spotřebovanou energii z alternativních zdrojů, tak za teplo naměřené měřákem na radiátoru, což vytváří nerovné podmínky.

Dále, pokud někdo v bytě hodně vaří nebo peče, může se stát, že teplo z kuchyně neúmyslně zvýší naměřené hodnoty na radiátoru, i když ve skutečnosti není ústřední topení intenzivně využíváno.

Obejití zákona?

Zákon č. 67/2013 Sb. a další legislativa umožňují, aby se vlastníci bytových jednotek nebo nájemníci domluvili na způsobu rozúčtování nákladů na teplo a teplou vodu. To znamená, že pokud se v domě všichni shodnou, mohou rozúčtovat náklady i bez použití měřáků. V takovém případě měřáky nejsou povinné, což umožňuje obejít původní účel zákona – motivovat k úsporám tepla.

Tento způsob obcházení zákona ale může být rizikový. Pokud dojde k neshodám mezi nájemníky nebo členy společenství vlastníků, je možné, že se otázka rozúčtování stane předmětem sporů a může vyústit v pokuty či sankce za nedodržení legislativy.

Související příspěvky

Zanechte Odpověď