Jo Nesbø: Půlnoční slunce

30. 5. 2026|Aktualizováno: 8. 9. 2026|Obsah knih

Hodnocení: ★★☆☆☆ spíš slabší

Autor: Jo Nesbø
Originální název: Mere blod
Série: Krev na sněhu, 2. díl
České vydání: Kniha Zlín, 2015
Originál vyšel: 2015
Žánr: krimi thriller, noir novela

Obsah knihy

Půlnoční slunce je temný příběh o muži na útěku. Hlavní postavou je muž, který si říká Ulf, ale do odlehlé vesnice na severu Norska nepřijíždí kvůli lovu. Přijíždí proto, aby se schoval. Velmi rychle je jasné, že není lovec, ale kořist.

Příběh se odehrává v roce 1977 ve vesnici Kasund ve Finnmarce. Je to drsný, odříznutý kraj, kde v létě téměř nezapadá slunce. Právě toto prostředí určuje náladu celé knihy. Není tu ruch města ani velká policejní hra. Je tu ticho, samota, víra, strach a pocit, že před minulostí stejně neutečete.

Děj spustí příjezd záhadného cizince mezi místní obyvatele, kteří žijí pod vlivem přísného laestadiánského náboženského prostředí. Ulf se ukryje mezi lidmi, kteří ho berou s nedůvěrou, ale zároveň v něm probouzí něco, co v sobě dlouho neměl. Klíčové postavy tvoří Lea, čerstvě ovdovělá kostelnice, její syn Knut, dále Mattis a šamanka Anita. Právě vztahy s nimi vytvářejí hlavní dějovou linku.

Vedle útěku před pronásledovateli sledujeme i vnitřní proměnu hlavního hrdiny. Nejde jen o to, zda ho lidé z minulosti najdou. Jde i o to, co v něm probudí pobyt mezi místními a zda je vůbec schopný žít jinak než dosud. Typické pro knihu jsou severonorské kulisy, náboženské motivy, samota, pocit viny a zvláštní směs násilí a melancholie.

Recenze

Jako celek působí Půlnoční slunce spíš jako krátká noir balada než jako plnokrevný thriller. To je podle mě hlavní důvod, proč může část čtenářů odpadnout už v průběhu. Kdo čeká svižnou nesbøovskou jízdu, napětí a komplikovanou kriminální zápletku, může narazit dost tvrdě.

Hlavní síla knihy leží v prostředí. Sever Norska, nekonečné světlo, malá uzavřená komunita a vědomí, že pronásledovatelé mohou dorazit každou chvíli, vytvářejí silnou atmosféru. Nesbø umí místo vykreslit tak, že je skoro cítit chlad, prázdno i nepohodlí. Kniha má několik velmi dobrých obrazů a náladově funguje.

Postavy ale nejsou stejně silné. Ulf jako vypravěč má svou vinu, únavu i ironii, jenže ne vždy dokáže čtenáře opravdu vtáhnout. Lea a malý Knut patří k tomu lepšímu v knize, protože přinášejí lidskost a trochu tepla do jinak chladného příběhu. Přesto jsem měla pocit, že postavy zůstávají spíš načrtnuté než plně rozvinuté.

Styl je úsporný, krátký a místy až asketický. To někomu sedne, jiného to začne nudit. Tempo není vyloženě pomalé, ale rozhodně není dravé. Kniha se víc opírá o náladu, vnitřní monolog a čekání než o skutečnou akci. Děj je navíc poměrně jednoduchý a nejede po nijak zvlášť překvapivé trase.

Některým čtenářům může vadit právě to, že kniha není ani pořádná detektivka, ani plnohodnotný thriller, ani hluboký psychologický román. Je to něco mezi. A ne každému bude tahle poloha sedět. Chápu i reakci, že ji někdo nedokázal dočíst. Není to proto, že by byla špatně napsaná, ale proto, že toho slibuje víc, než nakonec skutečně dá.

Literárně je kniha slušná, ale ne mimořádná. Čtivostí také nepatří k Nesbøovým nejsilnějším titulům. Funguje hlavně atmosférou a prostředím. Kdo od ní čeká silný příběh nebo velké napětí, může zůstat zklamaný.

Stručné zhodnocení

Půlnoční slunce je krátká, ponurá kniha postavená hlavně na severní atmosféře, samotě a útěku před minulostí. Hodí se spíš pro čtenáře, kteří snesou pomalejší tempo a nevadí jim komornější příběh. Stojí víc na náladě a prostředí než na ději nebo výrazných postavách.

Témata:Jo Nesbø krimi novela thriller

« PředchozíHelen Fieldsová: Dokonalé ticho

Další »Anna Beata Háblová: Víry