Anna Gavalda: A taková to byla láska…

1. 6. 2026|Aktualizováno: 8. 9. 2026|Obsah knih

Hodnocení: ★★★★★

Autor: Anna Gavalda
Originální název: Je l’aimais
České vydání: 2004
Originál vyšel: 2002
Žánr: psychologický román, vztahová próza

České vydání z roku 2004, překlad Silvie Dokulilové a rozsah 149 stran uvádí iLiteratura. Městská knihovna v Praze knihu popisuje jako psychologický román a intimní dialog ženy a muže o zraněných duších a ztracených láskách.

Obsah knihy

A taková to byla láska… je komorní román o bolesti po rozchodu, manželství.

Hlavní postavou je Chloé, matka dvou malých dcer. Právě ji opustil manžel Adrien. Chloé se ocitá v citovém šoku, ponížení a vzteku. Spolu s dětmi odjíždí na venkovský dům, kde s ní nečekaně zůstává její tchán Pierre. Právě on se stane člověkem, který ji v prvních dnech po rozpadu manželství nenechá úplně spadnout.

Děj se odehrává hlavně na venkovském domku. Nejde o román plný vnějších událostí. Většina příběhu vzniká v rozhovorech mezi Chloé a Pierrem. Chloé je zraněná, sarkastická a nechce slyšet uklidňující fráze. Pierre působí jako vždy chladně, přísně a trochu odtažitě. Přesto mezi nimi postupně vznikne důvěrný prostor, ve kterém mohou oba mluvit o tom, co je bolí.

Druhá hlavní linie patří Pierrovi. Začne Chloé vyprávět o své dávné osudové lásce k Mathilde. Tím se příběh rozšíří z bolesti opuštěné ženy i na bolest muže, který kdysi také miloval, ale nedokázal podle toho jednat. Mathilde už patří minulosti, přesto zásadně ovlivní to, jak Chloé začne chápat manželství, odvahu, zbabělost i cenu citového rozhodnutí.

Nejdůležitější otázka zní: jak člověk přežije okamžik, kdy se mu rozpadne představa o vlastním životě. A také zda láska sama o sobě stačí, když člověk nemá odvahu něco změnit.

Recenze

A taková to byla láska… působí jako tichá, úsporná kniha, plná dialogů . Není to velký román s mnoha postavami a dějovými zvraty. Je to spíš komorní rozhovor dvou zraněných lidí, kteří se zpočátku skoro míjejí, ale postupně si začnou rozumět.

Hlavní síla knihy leží v rozhovorech. Anna Gavalda umí psát věty, které nepůsobí jako literární ozdoba, ale jako skutečné řeči lidí po citové ráně. Chloé není uhlazená trpitelka. Je protivná, zraněná, ironická a někdy nepříjemná. Právě proto působí živě. Pierre zase není moudrý stařec z pohádky. Má za sebou vlastní selhání a jeho vyprávění není poučení, ale přiznání.

Dobře funguje i střet dvou generací. Oba mluví o jiných životních situacích, ale řeší stejnou věc: co člověk udělá s láskou, když ho stojí pohodlí, jistotu nebo pověst.

Atmosféra knihy je intimní a lehce melancholická. Venkovský dům, děti, ticho po rodinném otřesu a dlouhé rozhovory vytvářejí prostředí, kde se nedá moc utíkat. Styl je jednoduchý, ale ne hloupý. Gavalda nepíše těžce. Spíš nechává postavy mluvit a mezi slovy nechává prostor pro bolest.

Slabší stránkou může být malý dějový rozsah. Kdo čeká silnou zápletku, bude zklamaný. Kniha se hlavně točí kolem jednoho rozhovoru a jedné dávné lásky. Někomu to může připadat málo. Také téma „osudové lásky“ může působit trochu romanticky, pokud čtenář nemá rád podobně citově laděnou prózu.

Dějů je o nevěře, opuštění a dávné lásce vzniklo mnoho knih. Gavalda ale tento známý materiál drží v civilní poloze. Nesklouzává k přeslazenosti tak snadno, jak by se podle tématu mohlo stát. Nejlepší je tam, kde nechá postavy pochybovat, mlčet nebo říct něco nepříjemného.

Literárně jde spíš o čtivou vztahovou prózu než o velké dílo. Autorka má ale cit pro dialog a pro okamžik, kdy se člověk rozpadá, ale ještě se snaží tvářit, že je OK.

Stručné zhodnocení

A taková to byla láska… je krátký psychologický román o opuštění, nevěře, dávné lásce a odvaze nést následky vlastních rozhodnutí. Stojí hlavně na rozhovorech, atmosféře a vztahu mezi Chloé a Pierrem. Nehodí se pro čtenáře, kteří chtějí výrazný děj. Hodí se spíš pro ty, kteří snesou tiché, citové a trochu hořké čtení o vztazích.

Témata:Anna Gavalda román

« PředchozíDecoupage vrací starým věcem nový život

Další »Pavel Tomeš: Až na ten konec dobrý