Druhy vosků v kosmetice, potravinářství i řemeslech.

Vosky představují přírodní i syntetické látky s různým chemickým složením a fyzikálními vlastnostmi. Jde o pevné nebo polotuhé látky, které při zahřátí měknou a při ochlazení znovu tuhnou. Díky těmto vlastnostem nacházejí široké využití v kosmetice, potravinářství, technice i řemeslech. Podle původu je odborná literatura obvykle dělí na vosky přírodní, minerální a syntetické.

Přírodní vosky

Přírodní vosky vznikají v živých organismech nebo v přírodních procesech bez průmyslové syntézy.

Živočišné vosky

Včelí vosk – Vyrábějí ho včely medonosné (Apis mellifera) ve voskových žlázách na spodní straně zadečku. Vzniká přeměnou cukrů z medu v těle včely. Včely z něj stavějí plástve, které slouží k ukládání medu a vývoji larev. Chemicky jde převážně o směs esterů mastných kyselin (organické kyseliny vznikající rozkladem tuků) a vyšších alkoholů. Používá se v kosmetice (krémy, balzámy na rty), při výrobě svíček, v potravinářství jako povrchová úprava ovoce nebo sýrů a také při ochraně a leštění dřeva.

Lanolin – Voskovitý tuk získávaný při praní ovčí vlny. Nejde o pravý vosk, ale o směs esterů mastných kyselin a sterolů (typ přírodních alkoholů, mezi ně patří i cholesterol). V kosmetice slouží jako hydratační složka krémů a mastí, protože dobře váže vodu. Používá se také v léčivých mastích a někdy při impregnaci textilu.

Rostlinné vosky

Karnaubský vosk – Získává se z listů brazilské palmy Copernicia prunifera. Patří mezi nejtvrdší přírodní vosky. Používá se v potravinářství jako povrchová úprava ovoce a cukrovinek (označení E903), v kosmetice například při výrobě rtěnek a také v leštidlech a autokosmetice.

Candelilla vosk – Získává se z keřů Euphorbia antisyphilitica a Euphorbia cerifera rostoucích v Mexiku a na jihu USA. Má vyšší bod tání než včelí vosk a vytváří pevný ochranný film. Využívá se v kosmetice, při výrobě svíček, v potravinářství (E902) i v průmyslových leštidlech.

Minerální vosky

Minerální vosky vznikají geologickými procesy v zemské kůře a často souvisejí s ložisky ropy nebo uhlí.

Ozokerit (zemní vosk) – Přírodní minerální vosk vznikající v některých ropných ložiscích. Historicky se těžil například v oblasti dnešní Ukrajiny nebo Polska. Používá se v technice a také v medicíně pro tzv. ozokeritové zábaly při rehabilitaci. Ty využívají jeho schopnost dlouho udržovat teplo.

Montánní vosk – Vzniká zpracováním hnědého uhlí (lignitu). V průmyslu slouží jako složka leštidel na podlahy a boty, přísada do nátěrů, plastů nebo maziv. Některé zdroje uvádějí jeho využití i v potravinářství jako lešticí prostředek (E912), jiné zdroje upozorňují, že se v potravinách používá pouze omezeně.

Syntetické vosky

Syntetické vosky vznikají průmyslovou výrobou, často z ropných surovin nebo polymerů (dlouhé řetězce molekul).

Parafín – Vzniká při rafinaci ropy jako směs uhlovodíků (sloučeniny uhlíku a vodíku). Patří mezi nejběžnější vosky. Používá se při výrobě svíček, v kosmetice, v technických impregnacích a také při balení potravin nebo zrání sýrů.

Mikrokrystalický vosk – Vzniká rovněž při rafinaci ropy, ale má jemnější krystalickou strukturu než parafín. Díky tomu je pružnější a lepivější. Používá se v kosmetice, medicíně, v automobilovém průmyslu nebo při výrobě ochranných nátěrů.

Polyetylenový vosk – Syntetická látka vznikající polymerací (spojování molekul) etylenu. Používá se jako přísada do plastů, laků a nátěrů. Zlepšuje kluznost, odolnost povrchu a zpracovatelnost materiálů.

Další vosky používané v praxi

Sójový vosk – Vzniká hydrogenací (chemická úprava pomocí vodíku) sójového oleje. Často se používá při výrobě svíček, protože hoří pomaleji než parafín. Někteří výrobci ho označují jako ekologičtější alternativu k parafínu.

Palmový vosk – Získává se z frakcí palmového oleje. Používá se především při výrobě svíček a v kosmetice. Jeho využití někdy vyvolává diskusi kvůli dopadům pěstování palmy olejné na tropické ekosystémy. Vzniká frakcionací palmového oleje.“

Vosky tak tvoří širokou skupinu látek, které spojuje především podobné fyzikální chování. Při běžné teplotě jsou pevné nebo polotuhé, odpuzují vodu a vytvářejí ochranný povrch. Díky těmto vlastnostem se uplatňují v řadě oborů od potravinářství a kosmetiky až po technické aplikace.

Zdroje:
https://www.britannica.com/science/wax-chemical-compound
https://www.sciencedirect.com/topics/chemistry/wax
https://www.fao.org/food/food-safety-quality/scientific-advice/jecfa/additives/en/