† Dorothea Puente: Vraždila nájemníky

Povolání: provozovatelka penzionu, pečovatelka, podvodnice a sériová vražedkyně
Narozena: 9. ledna 1929, Redlands, Kalifornie, USA
Zemřela: 27. března 2011, Chowchilla, Kalifornie, USA
Příčina smrti: přirozené příčiny
Vzdělání: veřejné prameny její vzdělání neuvádějí
Matka: Trudie Gray, zemřela roku 1938
Otec: Jesse James Gray, zemřel roku 1937 na tuberkulózu
Sourozenci: pocházela ze sedmi dětí
Manželé: Fred McFaul, Axel Johansson, Roberto Puente a Pedro Montalvo
Děti: dvě dcery, jejichž jména veřejné záznamy neuvádějí

Dorothea Puente působila jako upravená starší žena, která vařila a pomáhala lidem bez domova. Přijímala také nemocné nájemníky, o které se nikdo jiný nechtěl starat.

Vybírala si lidi, kteří pobírali důchod nebo sociální dávky. Některé omámila léky, okradla a jejich těla ukryla. Policie našla na zahradě jejího domu sedm mrtvých nájemníků. Porota ji nakonec uznala vinnou ze tří vražd.

Dětství bez rodinného zázemí

Dorothea Helen Gray se narodila jako šesté ze sedmi dětí. Rodina žila v chudých a problematických poměrech.

Otec zemřel na tuberkulózu, když bylo Dorothee osm let. Matka přišla o děti a roku 1938 zahynula při nehodě na motocyklu.

Dorothea poté střídala příbuzné a pěstounské rodiny. V šestnácti letech odešla sama do Olympie ve státě Washington.

Podrobnosti o jejím dětství pocházejí hlavně ze soudních záznamů a pozdějšího pátrání novinářů.

Čtyři manželství a dvě odložené dcery

Roku 1945 se provdala za vojáka Freda McFaula. Dorothee bylo šestnáct let a jejímu manželovi dvaadvacet. Manželům se narodily dvě dcery. Jednu vychovávali příbuzní, druhou dala Dorothea Puente k adopci. Manželství skončilo roku 1948.

Druhého manžela Axela Johanssona si vzala roku 1952. Jejich vztah provázely hádky, rozchody, alkohol a její nevěry. Rozvedli se roku 1966.

Třetím manželem se roku 1968 stal Roberto Puente. Manželé se rozešli už následující rok. Dorothea však dál používala jeho příjmení.

Roku 1976 se provdala za Pedra Montalva. Ten ji opustil ještě během stejného roku.

Podvody začaly dávno před vraždami

První trest dostala Dorothea Puente už roku 1948 kvůli falešnému šeku. Ve vězení tehdy strávila čtyři měsíce.

Roku 1960 dostala dalších devadesát dní vězení. Policie ji zadržela v nevěstinci. Později začala provozovat penzion a starala se o seniory. Přitom padělala podpisy nájemníků a vybírala jejich šeky. Roku 1978 ji soud potrestal za neoprávněné inkasování sociálních dávek. Podmínky trestu jí zakazovaly další provozování penzionu.

Během následujících let pracovala jako pečovatelka. Několik starších lidí omámila sedativy a následně okradla. Roku 1982 ji soud poslal na pět let do vězení. Po třech letech ji však propustili za dobré chování.

Psycholog ji před propuštěním označil za nebezpečnou. Doporučil pečlivě kontrolovat její bydliště i zaměstnání. Úřady však tento dohled nezvládly.

Penzion pro lidi, které nikdo nehledal

Po návratu do Sacramenta otevřela Dorothea Puente další penzion. Sídlil ve viktoriánském domě na adrese 1426 F Street.

Penzion provozovala bez potřebného povolení a navzdory podmínkám předchozího trestu. Sociální pracovníci jí přesto posílali nové klienty. Často šlo o seniory, alkoholiky, lidi bez domova nebo osoby s duševním onemocněním. Někteří neměli blízkou rodinu.

Dorothea Puente vařila, rozdávala sousedům zeleninu a přispívala na dobročinné akce. Tím získávala důvěru okolí. Současně přebírala kontrolu nad dávkami svých nájemníků. Padělala jejich podpisy a vybírala peníze také po jejich zmizení.

Spojení péče, finanční kontroly a osamělosti nájemníků vytvořilo ideální podmínky pro její zločiny.

Devět obvinění z vraždy

Obžaloba spojila Dorotheu Puente s úmrtím devíti lidí. Patřili mezi ně Ruth Munroe a její přítel Everson Gillmouth.

Dalšími oběťmi byli Betty Palmer, James Gallop, Leona Carpenter, Vera Martin, Dorothy Miller, Benjamin Fink a Alvaro Montoya.

Tělo Eversona Gillmoutha našel rybář roku 1986 v dřevěné bedně poblíž řeky Sacramento. Dorothea Puente mezitím posílala jeho rodině falešné dopisy. Předstírala, že Everson Gillmouth stále žije. Současně vybírala jeho peníze a převedla na sebe jeho automobil.

Na zahradě penzionu později policie objevila sedm těl. Některá ležela pod betonem, zahradním domkem nebo altánem.

V ostatcích se nacházely různé léky včetně silných sedativ. Rozklad však znemožnil určit přesnou příčinu většiny úmrtí. Prokuratura tvrdila, že Dorothea Puente oběti nejprve omámila. Léky je mohly usmrtit nebo jim znemožnit bránit se udušení.

Zmizení Alvara Montoyi odhalilo hroby

Alvaro Montoya měl duševní onemocnění a potřeboval pravidelný dohled. Jeho sociální pracovnice Judy Moise kontrolovala jeho stav.

Když Alvaro Montoya zmizel, Dorothea Puente tvrdila, že odjel do Mexika. Později příběh změnila a mluvila o cestě do Utahu. Sociální pracovnici začaly její výmluvy znepokojovat. Nakonec ohlásila zmizení Alvara Montoyi policii.

Dne 11. listopadu 1988 dorazili policisté do penzionu. Dorothea Puente jim dovolila prohledat dům a kopat na zahradě.

Vyšetřovatelé brzy objevili lidské kosti a botu s ostatky chodidla. Policie následně uzavřela celý pozemek. Dorothea Puente tehdy ještě neměla postavení zatčené osoby. Požádala proto o dovolení odejít na kávu se známým.

Místo návratu utekla do Los Angeles. Během dalších tří dnů policie odkryla na zahradě sedm těl.

V Los Angeles používala jméno Donna Johansson. V baru se seznámila s penzistou Charlesem Willguesem. Ptala se ho také na jeho sociální dávky a navrhovala společné bydlení. Charles Willgues ji později poznal v televizi.

Policie zatkla Dorotheu Puente 16. listopadu 1988. Při zatýkání nekladla odpor.

Soud prokázal tři vraždy

Kvůli obrovskému zájmu médií soud přesunul proces ze Sacramenta do okresu Monterey. Prokuratura obžalovala Dorotheu Puente z devíti vražd.

Proces trval osm měsíců a stál především na nepřímých důkazech. Přesný způsob smrti mnoha obětí znalci neurčili.

Porota uznala Dorotheu Puente vinnou z vražd Dorothy Miller a Benjamina Finka. V obou případech šlo o vraždu prvního stupně.

Za vraždu Leony Carpenter ji porota odsoudila za vraždu druhého stupně. U dalších šesti případů se porotci neshodli. Soud proto v těchto šesti bodech ukončil řízení bez verdiktu. Obžaloba později zbývající obvinění stáhla.

Dne 10. prosince 1993 dostala dva souběžné doživotní tresty bez možnosti propuštění. Přibyl také souběžný trest patnáct let až doživotí.

Dochované archivní materiály z procesu obsahují výpovědi, fotografie, finanční záznamy a policejní důkazy.

Vinu nikdy nepřiznala

Dorothea Puente strávila zbytek života v ženské věznici v Chowchille. O vraždách odmítala otevřeně mluvit. Přiznávala pouze vybírání šeků. Tvrdila, že nájemníci zemřeli přirozeně a těla na zahradě ukryl někdo jiný.

Federální soud roku 2006 odmítl její žádost o zrušení rozsudku. Ve vězení zůstala až do smrti.

Dorothea Puente zemřela 27. března 2011 přirozenou smrtí. Bylo jí 82 let.

Případ znovu ožívá ve filmu

Roku 2025 vznikl hraný hororový film Dorothea se Susan Priver v hlavní roli. Film kombinuje skutečné události s výraznou fikcí.

V červenci 2026 stanice HBO oznámila, že připravuje dramatický seriál o Dorothee Puente. Hlavní roli má ztvárnit Geena Davis.

Projekt zatím prochází vývojem. Termín natáčení ani premiéry tvůrci neoznámili.

Odkaz případu Dorothey Puente

Případ ukázal, jak snadno mohou zmizet lidé bez blízké rodiny. Jejich nepřítomnost dlouho nikdo nehlásil.

Dorothea Puente nezneužívala pouze důvěru obětí. Využívala také nedostatek bydlení pro nemocné, závislé a lidi bez domova.

Úřady znaly její předchozí podvody i násilné okrádání seniorů. Sociální pracovníci jí přesto dál posílali nové klienty.

Největší hrůzu nepředstavuje pouze počet mrtvých. Dorothea Puente dokázala vydávat kořistění na bezbranných lidech za dobročinnost.

Co tvrdila Dorothea Puente

Při návratu do Sacramenta po zatčení prohlásila:

„Nikoho jsem nezabila. Šeky jsem inkasovala, ano.“