† Jane Toppan: Ošetřovatelka, která trávila pacienty

21. 8. 2026|Aktualizováno: 23. 10. 2026|Monstra

Povolání: soukromá ošetřovatelka a sériová vražedkyně
Rodné jméno: Honora Kelley
Narozena: Boston, Massachusetts, USA; Dobové záznamy ukazují na rok 1857. Pozdější prameny uvádějí 31. březen 1854.
Zemřela: 17. srpna 1938, Taunton State Hospital, Massachusetts, USA
Vzdělání: veřejné školy v Lowellu a nedokončená ošetřovatelská příprava v Cambridge Hospital a Massachusetts General Hospital
Matka: Bridget Finn Kelley, zemřela na tuberkulózu
Otec: Peter Kelley
Sourozenci: starší sestry Ellen „Nellie“ Kelley a Delia Josephine Kelley
Pěstounka: Ann C. Toppan
Pěstounská sestra: Elizabeth Toppan Brigham
Partner: nikdy se neprovdala a doloženého dlouhodobého partnera neměla
Děti: neměla

Jane Toppan působila jako veselá, schopná a mimořádně obětavá ošetřovatelka. Lékaři ji doporučovali bohatým rodinám v Bostonu a okolí. Pacienti jí důvěřovali, protože znala léky a dokázala přesvědčivě popsat jejich stav.

Nemocným měnila dávky morfinu a atropinu. Některé přiváděla na hranici smrti, znovu je probouzela a sledovala jejich reakce.

Později se přiznala k 31 vraždám. Tento počet však soud nikdy neověřil a řadu úmrtí už nešlo spolehlivě prozkoumat.

Dětství v bídě a odložení do sirotčince

Honora Kelley pocházela z rodiny irských přistěhovalců. Její matka zemřela na tuberkulózu, když byly děti ještě malé. Otec Peter Kelley se o dcery nedokázal postarat. Dobové záznamy popisují zanedbanou domácnost a otce nezpůsobilého k jejich ochraně.

V únoru 1863 přivedl Honoru a její sestru Delia Josephine do Boston Female Asylum. Ústav přijímal opuštěné a chudé dívky.

Záznamy sirotčince a dobová sčítání lidu ukazují přibližně na rok narození 1857. Často uváděný rok 1854 pochází z jiných dokumentů.

Roku 1864 si Honoru vzala do domácnosti Ann C. Toppan z Lowellu. Honora pracovala v domě jako smluvně vázaná služebná. Začala používat jméno Jane nebo Jennie Toppan a navštěvovala místní školy.

Vyrůstala společně s Elizabeth Toppan, dcerou své pěstounky. O několik desetiletí později se Elizabeth stala jednou z jejích obětí.

Ošetřovatelkou se stala bez dokončeného studia

Ve druhé polovině osmdesátých let 19. století nastoupila Jane do ošetřovatelského výcviku v Cambridge Hospital. Působila přátelsky, rychle si získávala pacienty a dostala přezdívku Jolly Jane, tedy Veselá Jane.

Později přešla do Massachusetts General Hospital. Roku 1890 ji nemocnice propustila bez diplomu, přestože složila potřebné zkoušky. Prameny popisují krádeže, lhaní a neoprávněné změny dávek léků. Kolegové také zaznamenali její neobvyklý zájem o jedy a protilátky.

Nemocnice ji nakonec propustily. Jane však začala pracovat soukromě a vydávala se za plně kvalifikovanou ošetřovatelku. Rodiny si ji předávaly na doporučení. Uměla působit starostlivě a její oběti už často trpěly nemocí nebo vysokým věkem.

Morfin a atropin používala jako vražedné nástroje

Jane podávala obětem hlavně morfin, atropin a někdy strychnin. Léky přimíchávala do nápojů a zakrývala jejich hořkou chuť.

Morfin tlumí vědomí a dýchání. Atropin naopak zrychluje srdeční činnost a vyvolává zmatenost, neklid nebo křeče. Střídání těchto látek vytvářelo nejasný obraz nemoci. Jane mohla měnit dávky a současně upravovat informace předávané lékařům.

Některé pacienty podle pozdější výpovědi přiváděla opakovaně k bezvědomí. Potom sledovala, zda se zotaví, nebo zemřou.

Při vyšetřování popsala také tělesnou blízkost k umírajícím. Tvrdila, že jí jejich bezmoc a umírání přinášely vzrušení.

Její motivy však nebyly pokaždé stejné. U některých obětí hrály roli peníze, dluhy, zaměstnání nebo osobní prospěch.

Řada podezřelých úmrtí

První později spojovanou obětí se stal roku 1895 její domácí Israel Dunham. Lékař tehdy uvedl jako příčinu smrti uskřinutou kýlu.

Roku 1897 zemřela pod její péčí také jeho manželka Lovely P. Dunham. Úmrtní záznam označil za příčinu vysoký věk.

V srpnu 1899 zemřela pěstounská sestra Elizabeth Toppan Brigham. Jane později tvrdila, že jí při výletu podala strychnin.

V letech 1900 a 1901 následovala další náhlá úmrtí. Všichni zemřeli během její péče nebo krátce po jejím příchodu. Tehdejší lékaři však většinou určili přirozené příčiny smrti.

Historické seznamy obvykle uvádějí dvanáct pravděpodobných obětí. Nejde však o dvanáct vražd prokázaných před soudem.

Smrt rodiny Davis ukončila její vraždění

V létě 1901 přijela Mattie Davis za Jane do Cambridge. Chtěla po ní zaplatit přibližně pět set dolarů dlužného nájemného.

Mattie během návštěvy náhle onemocněla a zemřela. Jane odvezla její tělo do rodinného letního domu v Cataumetu. Během několika týdnů zemřeli také manžel Alden P. Davis a dcery Genevieve Gordon a Mary Gibbs.

Jane všechny ošetřovala. V domě navíc představovala jedinou osobu, která sérii náhlých nemocí přežila.

Maryin tchán Captain Paul Gibbs začal požadovat vyšetřování. Úřady nechaly těla exhumovat a odborníci našli stopy jedu.

Vyšetřovatelé spojili úmrtí s morfinem a atropinem. Zjistili také, že Jane krátce před smrtmi nakupovala morfin. Policie ji zatkla 29. října 1901 v Amherst ve státě New Hampshire. Obvinění se původně týkalo smrti Mary Gibbs.

Proces trval jediný den

Velká porota obžalovala Jane kvůli třem úmrtím v rodině Davis. Soud však projednal pouze vraždu Mary Gibbs.

Psychiatři Henry R. Stedman, George F. Jelly a Hosea M. Quinby ji před procesem vyšetřovali. Všichni ji označili za duševně nemocnou.

Dne 23. června 1902 začal proces u soudu v Barnstable. Porota rozhodla ještě téhož dne. Uznala Jane nevinnou z důvodu nepříčetnosti. Soud ji proto neposlal do vězení, ale nařídil její doživotní umístění v léčebně.

Dochovaný úřední přepis procesu s Jane Toppan ukazuje, že soud řešil hlavně její duševní stav. Lékaři tehdy používali pojem „morální šílenství“. Současná psychiatrie tento historický a nejasný termín jako diagnózu nepoužívá.

Jane tvrdila, že rozuměla svému jednání a poznala rozdíl mezi dobrem a zlem. Současně doufala, že ji léčebna brzy propustí.

Přiznání k 31 vraždám

Po zatčení popsala lékařům a obhájci několik vražd. Dobový tisk později zveřejnil její mnohem rozsáhlejší přiznání. Jane v něm uváděla nejméně 31 zavražděných lidí. Později údajně připouštěla, že skutečný počet mohl dosáhnout stovky.

Tato vyšší čísla nelze ověřit. Přiznání vyšlo v novinách a neobsahovalo dostatek údajů ke každému jménu a úmrtí. Nelze proto tvrdit, že zabila sto lidí. Stejně nepřesné by bylo označit všech 31 případů za spolehlivě prokázané vraždy.

Jisté zůstává, že systematicky zneužívala léky a bezbrannost nemocných. Vyšetřování přímo spojilo její jednání s rodinou Davis.

Posledních 36 let strávila v léčebně

Po procesu odvezli Jane do Taunton State Hospital. V zařízení zůstala až do konce života.

Zpočátku očekávala propuštění. Později začala podezírat personál, že se ji snaží otrávit, a odmítala jídlo.

Její případ dlouho studovali psychiatři i právníci. Přeli se, zda trpěla psychózou, nebo vědomě využila dobové představy o nepříčetnosti.

Dnes už nikdo nemůže stanovit spolehlivou diagnózu zpětně. Záznamy však potvrzují její lhaní, promyšlené utajování a absenci lítosti.

Jane Toppan zemřela 17. srpna 1938 v Taunton State Hospital. Bylo jí přibližně 81 let.

Odkaz případu Jane Toppan

Jane nezabíjela pouze jedem. Využívala autoritu zdravotnice a přesvědčení rodin, že nemocný člověk může zemřít přirozeně.

Dokázala manipulovat příznaky, dávkami i informacemi pro lékaře. Soukromé domácnosti přitom neposkytovaly téměř žádnou kontrolu její práce. Nemocnice už dříve zaznamenaly nebezpečné zacházení s opiáty. Přesto dál získávala doporučení a přístup k dalším pacientům.