Beatrice Landovská: Když máma spala

30. 5. 2026|Aktualizováno: 8. 9. 2026|Obsah knih

★★★☆☆ celkem slušná

Autor: Beatrice Landovská
Originální název: Když máma spala
Série: autobiografická trilogie, 2. část
České vydání: Garamond, 2025, 1. vydání
Originál vyšel: 2025
Žánr: autobiografické vzpomínky, česká próza, memoárová literatura

Obsah knihy

Když máma spala je druhá část autobiografické trilogie Beatrice Landovské. Autorka se vrací do let 1976–1979, tedy do období vlastního dospívání. Píše jako dcera herce Pavla Landovského a dramatičky a scénografky Heleny Albertové.

Hlavní postavou není vymyšlená hrdinka, ale sama autorka v době dospívání. Příběh se pohybuje v prostředí pražských disidentských kruhů, rodinného neklidu, normalizační společnosti a citového zmatku dospívající dívky. Nakladatel knihu označuje za druhou část autobiografické trilogie a vymezuje ji lety 1976–1979.

Výchozí situaci tvoří dospívání v rodině, která nežije běžným klidným životem. Otec Pavel Landovský patřil k výrazným osobnostem českého herectví i disentu. Domácí prostředí proto neodděluje osobní život od politického tlaku doby. Dospívající Beatrice se pohybuje mezi dospělými, jejich vztahy, konflikty, alkoholem, uměleckou bohémou, strachem a vzdorem.

Kniha sleduje cestu od adolescence k plnoletosti. Autorka píše o dospívání v disidentské komunitě, o duchovním hledání a o osobnostech disentu z neformálního úhlu.

Recenze

Když máma spala působí jako syrové vzpomínkové vyprávění, které nechce čtenáři servírovat krásně uhlazený obraz disentu. A to je na něm dobré. Disent se často popisuje buď pietně, nebo politicky. Tady přichází pohled dítěte a dospívající dívky, která mezi těmito lidmi žila.

Beatrice Landovská nevypráví dějiny z odstupu historika. Vrací se do prostředí, které ji formovalo, zraňovalo i učilo přežít.

Postavy nepůsobí jako pomníky. Objevují se spíš jako lidé se svými slabostmi, zvláštnostmi a vnitřními rozpory.

Atmosféra knihy stojí na neklidu. Nejde o nostalgické vzpomínání na mládí. Spíš o návrat do doby, kdy se člověk teprve skládá dohromady a kolem něj se všechno chová nevyzpytatelně.

Styl bude nejspíš sedět čtenářům, kteří mají rádi memoáry a nevadí jim roztříštěnost vzpomínek. Naopak může vadit těm, kteří čekají klasicky vystavěný román. Tohle není hladký příběh se začátkem, prostředkem a koncem. Je to spíš záznam dospívání uprostřed chaosu.

Kniha má hodnotu spíše jako osobní svědectví. Literárně může působit trochu neohrabaně, ale u podobného typu textu to nemusí být chyba. Pokud text opravdu vychází z deníkového a vzpomínkového materiálu, jeho síla neleží na dokonalé kompozici, ale v autenticitě.

Slabší stránkou může být uzavřenost prostředí. Čtenář, který nezná Pavla Landovského, Chartu 77, normalizaci nebo atmosféru disentu, může mít místy pocit, že vstoupil doprostřed cizího prostředí.

Stručné zhodnocení

Když máma spala je osobní, neklidná a syrová kniha o dospívání v disidentské rodině. Stojí hlavně na atmosféře, vzpomínce a přímém pohledu na známé prostředí bez pozlátka. Hodí se pro čtenáře, které zajímá normalizace, disent, rodinná paměť a dospívání v prostředí, kde dítě muselo příliš brzy vnímat svět dospělých.

Témata:autobiografie Beatrice Landovská próza

« PředchozíAnna Beata Háblová: Víry

Další »Projekt Armageddon: jed na krysy