Klementinum – Karlova 1/190, Staré Město – Mužský řád řeholních kleriků Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuitský řád) založil roku 1534 v Paříži sv. Ignác z Loyoly. Jezuité, kteří se zabývali výukou ve školách, duchovní správou, misionářskou činností, uměním i vědou, se rychle šířili po celé Evropě a roku 1556 přišli na pozvání císaře Ferdinanda I. Habsburského do Prahy, aby zde posílili jeho protireformační politiku.
Usadili se v dominikánském klášteře u sv. Klimenta na Starém Městě (odtud název Klementinum), v 15. století pobořeném husity a od té doby chátrajícím; dominikáni výměnou získali klášter sv. Anežky Na Františku. Jezuité v klášteře zřídili gymnázium a zahájili přednášky z filosofie a teologie. V roce 1562 obdržela pražská jezuitská kolej základní práva vysokého učení, 1616 jí císař Matyáš I. přiznal plný vysokoškolský statut, 1622 byla jezuitům s nastupující rekatolizací po porážce stavovského povstání předána pražská (Karlova) univerzita a roku 1654 rozhodl císař Ferdinand III. o spojení obou univerzit v jedinou univerzitu Karlo-Ferdinandovu.
Spolu s významem jezuitského řádu v politickém i kulturním životě českých zemích rostl i areál Klementina, který se nakonec stal po Pražském hradu druhým největším architektonickým komplexem staré Prahy; postupně zaujal místo 32 domů, sedmi dvorů, tří kostelů, kláštera a několika zahrad a jeho celková rozloha dosáhla téměř dvou hektarů. Dnešní raně a vrcholně barokní až raně klasicistní areál je uzavřen čtyřmi dlouhými dvoupatrovými vnějšími křídly, která svírají pět nádvoří oddělených vnitřními křídly.
Součástí komplexu byly četné učebny a sály, divadlo, tiskárna, hvězdárna, hospodářské budovy, prostory pro ubytování, celní budovy a samozřejmě i prostory kultovní (zejména kostel sv. Salvátora, kostel sv. Klimenta a Vlašská kaple Nanebevzetí Panny Marie).
Nejstarší částí Klementina je křídlo do Křižovnické ulice, postavené po roce 1653 podle plánů C. Luraga; po něm ve stavbě pokračovali F. Caratti a G. D. Orsi de Orsini.Další křídla vyrostla do roku 1726 podle projektu F. M. Kaňky. Na stavbě a výzdobě Klementina se, vedle již jmenovaných, podíleli mj. stavitelé M. Allio, P. I. Bayer, M. Fontana, D. Bossi a K. I. Dientzenhofer, kameníci F. della Torre a G. B. Passarini, štukatéři G. B. Cometa a T. Soldatti, malíři P. J. Brandl, I. Raab, J. Kramolín, J. J. Heintsch, K. Tausch, J. Hiebel a V. V. Reiner či sochaři J. J. Bendl, M. B. Braun, F. M. Brokof, M. J. Brokof a F. O. Quittainer – snad všichni výtvarní umělci, kteří v tehdejší Praze něco znamenali. Fasády jsou raně a vrcholně barokní, do ulic zdobnější, do nádvoří velmi prosté. Dominantními prvky komplexu jsou zejména Hodinová věž, Astronomická věž z roku 1722 se sochou Atlanta nad třetím nádvořím (je vysoká 52 m, na vrchol vede 172 strmých točitých schodů; viz též pražský poledník ), budova bývalé tiskárny, raně barokní kašna v ambitu či řada volných plastik. Unikátní jsou třináctery slunečních hodiny.
Vnitřní prostory Klementina jsou ukázkou typického jezuitského přístupu k architektuře. Zatímco neveřejné a hospodářské části jsou velmi jednoduché a prosté, veřejné prostory jako chodby, učebny, kaple či knihovna jsou na oslavu víry a řádu zdobeny přebohatě. V přízemí se zachovaly raně nebo vrcholně barokní klenby, v patrech se uplatňují rovněž klenby klasicistní a ploché stropy. Zvláště efektní jsou štukové modelace stropů, nástěnné a nástropní fresky s náměty života světců a biblickými či alegorickými výjevy, kamenné a dřevěné plastiky a reliéfy. Z takto honosně vyzdobených místností vynikají mj. Zrcadlová kaple z roku 1724 (dnes využívaná k hudebním produkcím), hlavní knihovní sál s iluzivní kopulí chrámu Moudrosti z roku 1727, letní refektář (dnes studovna), rokokový Matematický sál se sbírkou historických glóbů, Hudební sál, rokokový Mozartův sál (bývalá kaple sv. Eligia) či rokoková kaple s oltářem sv. Jana Nepomuckého.
Na vrcholu své slávy Klementinum tvořilo jakési město ve městě a jezuitský řád byl významnou silou politického života českých zemí i celé Evropy. Kvetla rovněž jezuitská věda, která usilovala o zmenšení kontrastu mezi tradiční aristotelovskou vědou a prudce narůstajícími objevy nové přírodovědy. Nejvýznamnější přírodovědcem 18. století v českých zemích byl páter J. Stepling, k jehož počinům patří i zahájení meteorologických měření na Astronomické věži Klementina v roce 1752; klementinská řada měření je jeho zásluhou a zásluhou jeho žáka A. Strnada jednou z nejdelších na světě. K velkým jezuitským učencům žijícím v Klementinu patřili i teolog R. de Arriaga, matematik J. Kresa, literáti B. Balbín a B. Bridel a další.
Roku 1773 papež Kliment XIV. jezuitský řád, který nabyl až příliš velkého vlivu a příliš překážel osvícenským reformám, zrušil. Klementinum poté sloužilo filosofické a teologické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity a arcibiskupskému semináři, po rozdělení univerzity v roce 1882 v něm zůstala jen její česká část a od roku 1930 do současnosti slouží knihovnám; sídlí tu Národní knihovna a ve východním křídle Státní technická knihovna. Po celé 18. a 19. stol. nedošlo v Klementinu k významnějším stavebním zásahům, až v letech 1924–29 architekt L. Machoň s pomocí sochaře O. Gutfreunda a dalších provedl citlivé a kultivované úpravy pro knihovní účely, kterými předznamenal moderní přístup k obnově památek. Klementinum je od roku 1995 národní kulturní památkou. – Tovaryšstvo Ježíšovo bylo obnoveno již roku 1814, do Čech přišli jezuité znovu roku 1853.
zdroj: www.ww.kralovskacesta.cz/cs/prohlidka.html
