Střídavá péče ANO či NE

Slova „rozvod“ a „střídavá péče“ se skloňují ve všech pádech. Často slýcháme, abychom si nepořizovali psa, pokud mu nebudeme ochotni věnovat 10–15 let ze svého života. Nikdo však důsledně nevede budoucí rodiče k tomu, aby zvážili, zda mít či nemít děti — přestože je rodičovství závazek na celý život.

S dětmi se při rozvodu zachází, jako by neměly žádná práva. Rozhodování probíhá ve stylu: „O nás bez nás.“

Když přijde rozvod

Někteří otcové prohlašují, že chtějí mít děti u sebe, nebo požadují alespoň střídavou péči — jenže tím mnohdy jen vyvíjejí tlak na matky. Když přijde na lámání chleba, od svých slov ustoupí. Někdy jde prostě o to snížit výživné. Jsou ale i otcové, kteří by za své děti udělali cokoliv a dokážou jim dát péči i lásku na stejné či lepší úrovni jako matka.

Na druhé straně stojí zastaralý předsudek: „Děti přece patří matce!“ To je však pohled z doby, kdy muži chodili na lov a ženy pečovaly o oheň. Dnes víme, že pečující rodič není pohlavím, ale ochotou a schopností.

Ale co děti?

Celý rozvod děti absolvují, ačkoliv jej nezavinily a většinou nemají možnost zasáhnout do toho, zda budou u otce, nebo u matky. Jenže ony si nevybírají — nechtějí volit mezi dvěma lidmi, které milují.

Výjimkou jsou samozřejmě případy, kdy je jeden z rodičů pro dítě skutečnou hrozbou — ať už jde o násilí, závislosti, nebo jiné závažné okolnosti. Tam by vždy měl rozhodovat soud s ohledem na nejlepší zájem dítěte.

Střídavá péče od roku 2026: co se změnilo?

Od 1. ledna 2026 zákon č. 268/2025 Sb. zrušil dosavadní pojmy výlučná a střídavá péče a nahradil je principem rovnocenné péče obou rodičů. To ale neznamená automaticky péči 50:50. Zákon říká: pokud se rodiče dohodnou, dítě zůstane v péči obou a soud nijak nezasahuje. Pokud se nedohodnou, soud stanoví rozsah péče každého z rodičů — včetně časových intervalů.

Pojem „střídavá péče“ tak ze zákona zmizel — přesto v praxi funguje dál, jen pod jiným názvem. A diskuse o tom, zda je pro dítě dobrá nebo špatná, zůstává stejně živá jako dřív.

Představte si jiné znění zákona:

Co kdybychom se podívali na věc z jiného úhlu? Pokud partneři spolu zplodí děti, vznikne dítěti hned po narození právo na majetek vzniklý ve vztahu, stabilní zázemí a péči obou rodičů.

Pokud se pár rozejde, měl by se majetek rozdělit i mezi děti. Např. dva rodiče a 2 děti — každý dostane 1/4 — ale jde přeci i o domov dětí! Právo nakládat s majetkem dětí by měli oba rodiče, nesměli by ho však zpronevěřit ani zadlužit.

A jak by vypadala skutečně společná péče?

Děti by přestaly migrovat mezi dvěma domácnostmi. Bydlely by na jednom místě — třeba v původním rodinném bytě. Měly by tam zázemí, své staré kamarády i školu. Nic z toho nezavinily, proč by rozvodem měly trpět.

Ti, kdo by museli migrovat, by byli rozvedení rodiče. Je na nich, jestli si najdou bydlení 5 nebo 200 km daleko. A odpadly by i spory o alimenty: oba by přispívali na společný účet dětí, z něhož by se hradil chod jejich domácnosti, oblečení, kroužky…

Další výhody

Sousedé by nemuseli nic vědět. A když za čas vyšumí emoce, mohou se partneři téměř bezbolestně zase sejít — bez toho, aby celé okolí sledovalo každý jejich krok.

„No jo, ale pak si nebudou moci založit novou rodinu!“

Mají vůbec právo zakládat novou rodinu na úkor svých stávajících dětí, pokud o ně nejsou schopni řádně pečovat? Možná by si někteří rodiče rozmysleli, zda plodit další děti, o které se pak budou hádat jako o věc — a které to poznamenají na celý život.

Pokud si bývalí manželé najdou nového partnera, mohou ho hned na začátku informovat, že mají závazek. Vždyť existují i mnohem složitější vztahy — třeba když jeden z partnerů pravidelně odjíždí na týdny na služební cesty.

„Ale děti by neměly žádný režim!“

Naopak. Rodiče by si mohli vždy na týden od rodičovských povinností odpočinout a pak se dětem věnovat naplno. To je vždy lepší než vyčerpaný rodič, který padá do postele bez toho, aby si se svými dětmi stihl promluvit.

Paradox rozvedených rodičů

Všimli jste si, že když se po rozvodu stará o děti matka, nikdo se příliš neptá, jak to zvládá — protože „ona to přece zvládne“? Když se však o děti stará otec, okolí to bere jako senzaci: „A jak to prosím vás zvládáte?!“

Uměle tak vytváříme předsudek o neschopných mužích. Přitom opak je pravdou: muži se o děti dokážou postarat stejně dobře jako ženy. Záleží na konkrétním člověku, ne na pohlaví.

Střídavá péče od roku 2026: co se změnilo?

Od 1. ledna 2026 zákon č. 268/2025 Sb. zrušil dosavadní pojmy výlučná a střídavá péče a nahradil je principem rovnocenné péče obou rodičů. To ale neznamená automaticky péči 50:50. Zákon říká: pokud se rodiče dohodnou, dítě zůstane v péči obou a soud nijak nezasahuje. Pokud se nedohodnou, soud stanoví rozsah péče každého z rodičů — včetně časových intervalů. Podrobněji o nových pravidlech po rozvodu se dočtete v našem článku Rozvod a péče o děti: vše, co potřebujete vědět.