Druhy hřibů: jedlé, vzácné a jedovaté hřiby

Druhy hřibů patří k tomu nejlepšímu, co český les nabízí. Mezi jedlými hřiby jsou ale i nejedlé a jedovaté druhy, které si nezkušený houbař snadno splete. Připravili jsme přehled nejznámějších hřibů – od výtečných jedlých, přes vzácné druhy, které je lepší nechat růst, až po ty, kterým se v kuchyni vyhněte.

Důležité: sbírejte jen houby, které bezpečně znáte. Pokud si nejste jistí, nechte houbu určit odborníkem, například v mykologické poradně. Užitečné informace najdete i na stránkách České mykologické společnosti. Jak je to s houbařskými pravidly a mýty, si můžete vyzkoušet v našem kvízu o houbách.

Jedlé druhy hřibů

Hřib smrkový (Boletus edulis)

Nejcennější jedlá houba střední Evropy, lidově pravák. Má hnědý až kaštanový klobouk s bělavým okrajem, bílé rourky, které stářím žloutnou, a třeň s jemnou bílou síťkou. Dužnina je bílá a na řezu nemění barvu. Roste hlavně pod smrky od června do listopadu. Podrobný popis hřibu smrkového

Hřib dubový (Boletus reticulatus)

Letní hřib s výtečnou oříškovou chutí. Klobouk je světle až tmavě hnědý a za sucha často síťkovaně praská, třeň má nápadnou bílou síťku po celé délce. Roste od května do září pod duby, buky a habry v teplejších oblastech. Podrobný popis hřibu dubového

Hřib borový (Boletus pinophilus)

Poznáte ho podle tmavě vínově hnědého až červenohnědého klobouku a mohutného třeně. Roste hlavně pod borovicemi, často na písčitých půdách. Mnozí houbaři ho považují za nejchutnější ze všech hřibů, zvlášť po usušení. Podrobný popis hřibu borového

Hřib bronzový (Boletus aereus)

Jedna z nejchutnějších hub Evropy s velmi tmavým, čokoládově až černohnědým kloboukem. Roste pod duby a buky v teplých oblastech. U nás je ale vzácný, proto ho nesbírejte ve velkém množství. Podrobný popis hřibu bronzového

Hřib kovář (Neoboletus luridiformis)

Má tmavě hnědý klobouk, červené póry a třeň pokrytý drobnými červenými zrníčky bez síťky. Dužnina po poranění rychle a intenzivně modrá. Je jedlý a oblíbený, ale jen po důkladné tepelné úpravě – syrový může způsobit zažívací potíže. Podrobný popis hřibu kováře

Hřib koloděj (Suillellus luridus)

Na rozdíl od kováře má na třeni zřetelnou červenou síťku. Klobouk je hnědý až olivově hnědý, póry brzy červené a dužnina na řezu silně modrá. Roste pod listnáči v teplejších oblastech. I koloděj je jedlý jen po důkladné tepelné úpravě. Podrobný popis hřibu koloděje

Vzácné hřiby – raději je nechte růst

Některé druhy hřibů jsou sice jedlé, ale tak vzácné, že by se neměly sbírat. Když na ně v lese narazíte, potěšte se pohledem a nechte je růst.

Hřib královský (Butyriboletus regius)

Nápadný hřib s růžovým až růžově červeným kloboukem, jasně žlutými rourkami a žlutou dužninou. Patří k nejkvalitnějším jedlým hřibům, ale u nás roste jen vzácně, hlavně pod duby a buky na vápenatých půdách. Podrobný popis hřibu královského

Hřib Kluzákův (Butyriboletus kluzakii)

Má světle hnědý až bělavě okrový klobouk, vždy žluté rourky a žlutý třeň. Je jedlý, ale velmi vzácný a veden mezi ohroženými druhy – sbírat se nesmí. Podrobný popis hřibu Kluzákova

Hřib Quéletův (Suillellus queletii)

Typickým znakem je červená linka mezi rourkami a dužninou, kterou uvidíte na řezu. Klobouk je červenohnědý až vínově hnědý, třeň nahoře žlutý a dole červený. Roste vzácně pod duby a buky. Podrobný popis hřibu Quéletova

Hřib polosíťkovaný (Suillellus mendax)

Jméno dostal podle jemné síťky, která pokrývá jen horní část třeně. Klobouk je olivově až tmavě hnědý, rourky stářím oranžovějí až červenají a dužnina po poranění výrazně modrá. U nás je vzácný. Podrobný popis hřibu polosíťkovaného

Nejedlé a jedovaté druhy hřibů

Hřib satan (Rubroboletus satanas)

Jedovatý. Má bělavý až našedlý, velmi masitý klobouk, červený třeň s červenou síťkou a krvavě červené póry. Starší plodnice nepříjemně zapáchají. I malé množství způsobuje prudké zažívací obtíže. Roste v teplých listnatých lesích na vápenitých půdách. Podrobný popis hřibu satana

Hřib kříšť (Caloboletus calopus)

Nejedlý. Často se plete se satanem, jedovatý ale není – je velmi hořký a znehodnotí celý pokrm. Klobouk je šedohnědý, třeň nahoře žlutý a dole červený. Roste spíše ve vyšších polohách. Podrobný popis hřibu kříště

Hřib medotrpký (Caloboletus radicans)

Nejedlý. Má šedý klobouk, žlutý třeň a žlutou dužninu, která na řezu okamžitě silně modrá. Je velmi hořký a nedá se použít ani po tepelné úpravě. Podrobný popis hřibu medotrpkého

Hřib nachovýtrusý (Porphyrellus porphyrosporus)

Nenápadný hřib s tmavě hnědým až černohnědým kloboukem a šedavými rourkami. Dužnina při dotyku černá, chuť je nahořklá a vůně zatuchlá. Houbaři ho nesbírají, protože nemá žádnou kuchyňskou hodnotu. Podrobný popis hřibu nachovýtrusého

Hřib černý (Tylopilus alboater)

Celý tmavě šedý až černý hřib se sametovým povrchem a bělavými rourkami. Je nejedlý kvůli hořkosti a v Evropě se vyskytuje jen velmi ojediněle. Podrobný popis hřibu černého

Jak druhy hřibů bezpečně rozeznat

Při určování hřibů sledujte hlavně barvu klobouku a pórů, síťku na třeni, změnu barvy dužniny na řezu a vůni. Červené póry a modrající dužnina ještě neznamenají jedovatou houbu – kovář i koloděj jsou jedlé. Zároveň ale platí, že jedovatého satana i hořký kříšť poznáte právě podle kombinace těchto znaků. Více zajímavostí najdete v článku Co bychom měli vědět o houbách a podrobné rozdělení hřibovitých hub na stránce Dělení hřibovitých hub.