Jiří Bartoška patřil k nejvýraznějším, nejelegantnějším a nejcharismatičtějším osobnostem moderní české kultury. Nebyl hercem pompézních gest – jeho jedinečná síla spočívala v přirozeném klidu, sebeironickém nadhledu, hlubokém podmanivém hlase a vrozené chlapské autoritě. Pro českou společnost se stal symbolem neokázalé noblesy, svobodomyslnosti a noblesního humoru. Jako dlouholetý prezident Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary navíc dokázal z provinční přehlídky vybudovat respektovanou světovou filmovou událost první kategorie.

Povolání: herec, filmový producent a prezident Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary
Narozen: 24. března 1947, Děčín, Československo
Zemřel: 8. května 2025, Praha, Česká republika (ve věku 78 let)
Vzdělání: Janáčkova akademie múzických umění v Brně (JAMU), obor činoherní herectví (absolvoval v roce 1972)
Rodinné zázemí: otec Jan Bartoška (úředník), dětství a mládí prožil v Pardubicích; starší bratr František Bartoška zemřel v roce 2007
Manželka a rodina:
- Andrea Bartošková – uznávaná archeoložka a historička. Sňatek uzavřeli v roce 1976 a prožili spolu téměř 49 let ve vzácně harmonickém svazku.
Děti: dcera Kateřina Bartošková (* 1977), syn Janek Bartoška (* 1986)
Začátky a cesta: Od brněnské JAMU k Divadlu Na zábradlí
K herectví se dostal spíše řízením osudu než cílevědomým plánem. Během vojenské služby za něj jeho kamarádky Jana Švandová a Eliška Balzerová tajně podaly přihlášku na brněnskou JAMU. Přijímací zkoušky složil napoprvé a ocitl se v legendárním ročníku s Bolkem Polívkou, Pavlem Zedníčkem či Miroslavem Donutilem.
Začínal v brněnském Divadle na provázku, pokračoval v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a v roce 1978 zakotvil v pražském Divadle Na zábradlí. Zde vytvořil po boku Karla Heřmánka nezapomenutelnou éru pod režijním vedením Evalda Schorma. Později přešel do Divadla Bez zábradlí.
Před filmovou kamerou a v televizi vytvořil role v téměř sedmdesáti českých filmech. Diváci si ho pamatují jako tragického doktora Richarda Skalku ze seriálu Sanitka, prince Jindřicha v pohádce Třetí princ, uhrančivého Pána Boha v pohádce Anděl Páně i veterináře Jana hledajícího svobodu v komedii Teorie tygra. K jeho uměleckým vrcholům patřil farář Flora ve filmu Je třeba zabít Sekala.
Prezident, který zachránil Karlovy Vary
V roce 1977 sice podepsal Antichartu, ale v roce 1989 připojil svůj podpis pod prohlášení Několik vět a petici za propuštění Václava Havla. Během listopadu 1989 pak vystupoval na demonstracích po boku Václava Havla, spoluzakládal Občanské fórum a na Václavském náměstí osobně oznámil Havlovu kandidaturu na prezidenta.
Zásadní životní kapitolou se stalo působení v čele Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, jehož prezidentem se stal v roce 1994. Společně s uměleckou ředitelkou Evou Zaoralovou festival zachránil před zrušením, prosadil konec střídání s festivalem v Moskvě a vybudoval akci s neopakovatelnou atmosférou, kam s nadšením jezdily i hollywoodské hvězdy jako Robert Redford či Leonardo DiCaprio. Festival pod jeho vedením získal obrovský respekt doma i v zahraničí.
Pevný rodinný přístav: „Vyhrál jsem ji ve sportce“
Jiří Bartoška se s Andreou seznámil během studií v Brně díky Bolku Polívkovi. Vzali se v roce 1976 a jejich manželství trvalo téměř půl století. Přestože na plátně i v televizi často hrál svůdce a milovníky, což v očích veřejnosti živilo pověst bonvivána, jeho rodinné zázemí bylo stabilní a bez skandálů. O své milované ženě s oblibou říkal: „Já tvrdím, že jsem manželku vyhrál ve sportce.“
Hrdý boj s nemocí bez sebelítosti
V roce 2014 mu lékaři poprvé diagnostikovali zhoubné onemocnění mízních uzlin v mezihrudí. K rakovině přistoupil s pověstným chlapským humorem a po chemoterapii léčbu úspěšně dokončil. Když se nemoc v roce 2023 vrátila, bojoval dál bez patosu a nepřestal pracovat pro festival. Svůj celoživotní nadhled promítl i do seriálu Smysl pro tumor (2024), kde za roli onkologického pacienta získal nominaci na Českého lva.
Jiří Bartoška v roce 1999 získal Českého lva za vedlejší roli ve filmu Všichni moji blízcí, který také produkoval. V roce 2016 převzal Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii a v roce 2023 státní medaili Za zásluhy I. stupně. V roce 2025 mu karlovarský festival věnoval film, výstavu a zvláštní program.
„Čím větší hvězda, tím normálnější člověk.“ — Jiří Bartoška
Související příspěvky
† Jiří Menzel – Životní zkoušky a osudové ztráty29. 9. 2026
Gene Hackman (†95): Dva Oscary a srdceryvný konec s milovanou Betsy29. 9. 2026
† Jiří Krampol: Ztráta dětí, osudová Hanička a strach z prázdného bytu29. 9. 2026
Val Kilmer (†65): Nezapomenutelný Iceman a románek s Cher29. 9. 2026
† Mojmír Maděrič: Jeho statečný boj s těžkou nemocí29. 9. 2026
Keanu Reeves: Tragédie, které změnily jeho život28. 9. 2026
Vlastimil Brodský (†81): Láska k Brejchové a hořký konec života29. 9. 2026
† Vladimír Menšík: Záchvaty astmatu a spaní v křesle29. 9. 2026
