10. 12. 2025|Aktualizováno: 12. 7. 2026|Tradice

den lidských právMezinárodní den lidských práv se ve světě připomíná každoročně 10. prosince. Není to svátek v klasickém smyslu slova, kdy by se slavilo nebo odpočívalo. Je to den, který má spíš člověka zastavit a přimět ho přemýšlet.

Jeho kořeny sahají do roku 1948, krátce po druhé světové válce. Tehdy si svět velmi bolestně uvědomil, kam až může vést nenávist, fanatismus a moc bez hranic. Valné shromáždění OSN proto přijalo Všeobecnou deklaraci lidských práv, dokument, který měl jasně říct jednu zásadní věc: každý člověk má mít důstojnost a základní práva jen proto, že je člověk. Ne proto, odkud pochází, čemu věří nebo kolik má peněz.

Jaký má svátek význam

Tento den připomíná hodnoty, které bereme často jako samozřejmost, dokud o ně nepřijdeme:

  • Právo nebát se.
  • Právo říct svůj názor.
  • Právo žít bez ponižování, násilí a strachu.

Nejsou to vznešená hesla, ale obyčejné lidské potřeby, bez kterých se život rychle změní v boj o přežití.

Mezinárodní den lidských práv nemá veselou atmosféru. Není to den radosti, ale spíš den pravdy. Připomíná, že i dnes, v moderním světě, existují místa, kde lidé mizí, mlčí ze strachu nebo žijí bez naděje na spravedlnost. Zároveň ale dává naději, že o těchto věcech má smysl mluvit a že mlčení je často horší než nesouhlas.

Právě proto má tento svátek význam napříč kulturami i generacemi. Každý den svými postoji rozhodujeme, jestli se k druhým chováme jako k lidem, nebo jen jako k prostředkům.

Den lidských práv v Česku

V Česku se 10. prosinec připomíná spíš tiše a okrajově. Většina lidí o tom dni ani neví.  Připomíná se spíše:

  • Ve školách. Učitelé občanské výchovy nebo dějepisu ten den někdy využijí k debatě o svobodě, demokracii a historii. Ale záleží čistě na nich. Povinné to není.
  • Neziskové organizace pořádají besedy, výstavy nebo zveřejňují konkrétní příběhy lidí, kterým byla práva upřena. To je asi nejviditelnější forma připomínky u nás.

Lidská práva jako taková jsou pro většinu lidí naštěstí abstraktní pojem, ne každodenní zkušenost. Tam, kde se lidská práva porušují, se o nich mluví hlasitěji. Protože bolest křičí a klid mlčí.