Vlasovci – kdo byli a proč jsou dodnes sporní

Vlasovci byli příslušníci Ruské osvobozenecké armády (ROA), kterou během druhé světové války vytvořil sovětský generál Andrej Andrejevič Vlasov. Vlasov byl původně hrdina Sovětského svazu, velel u Moskvy.

V roce 1942 padl do německého zajetí a rozhodl se spolupracovat s nacisty.

Společně s dalšími zajatci a emigranty vytvořil ozbrojené jednotky složené z Rusů, Ukrajinců a dalších národností Sovětského svazu.

Cílem Vlasovy jednotky bylo svržení Stalinova režimu. Německá propaganda z toho udělala boj proti „bolševismu“.

Spolupráce s Němci

ROA byli využíváni hlavně jako pomocné jednotky – strážní, proti-partyzánské oddíly. To znamená, že se podíleli i na represích a zločinech – zejména v Bělorusku, na Ukrajině a Polsku.

Než vůbec vznikla oficiální „Ruská osvobozenecká armáda“ (ROA), tak Němci už od roku 1941 využívali sovětské zajatce a dobrovolníky v tzv. „východních oddílech“ (Osttruppen). Nasazovali je do proti-partyzánských operací v Bělorusku, na Ukrajině a v Polsku. Šlo o tvrdé trestné výpravy: vypalování vesnic, vraždění civilistů, kolektivní tresty za podporu partyzánů.

Němci jim často dali volnou ruku, takže jejich brutalita šla až za hranice toho, co by si dovolil Wehrmacht nebo SS. Ti měli přece jen určitá pravidla a obavy z mezinárodního mínění.

Konkrétní příklady

Vlasovské jednotky se podílely na tzv. „čištění území“. Některé vesnice byly úplně srovnány se zemí, obyvatelé zastřeleni nebo odvlečeni.

Kromě bojů proti partyzánům působili i proti domácímu obyvatelstvu. Byli  mnohdy horší než Němci, protože rabovali, znásilňovali a vraždili, často bez přímého rozkazu.

Vlasovské jednotky se účastnily i represí proti civilistům, kteří odmítli odvést potraviny Němcům. Lidé byli zaživa upalováni v domech nebo hnáni před německými tanky jako „živé štíty“.

Proč byli tak krutí

Mnozí z nich byli bývalí sovětští zajatci, kteří prošli peklem hladovění v táborech (Gulag). Často šlo o muže, kteří přišli o rodiny a zahořkli.

Snažili se dokázat Němcům svou „loajalitu“ – čím větší brutalita, tím větší šance přežít.

Cesta vlasovců na západ

Slovensko 1944

Vlasovské oddíly se poprvé výrazně objevily na území dnešního severního a středního Slovenska během Slovenského národního povstání. Němci je nasazovali proti povstalcům a partyzánům v horách kolem Banské Bystrice a Zvolena. Tam si vysloužili pověst zvlášť brutálních jednotek – vypalovali vesnice, stříleli civilisty a mučili zajatce. Jejich chování bylo jako vždy krutější než u samotného Wehrmachtu.

Ústup na západ

Na začátku roku 1945, když se fronta posunula, začali vlasovci ustupovat spolu s Němci na západ. Přes Moravu a střední Slovensko se přesunuli do Čech. V jižním Slovensku prakticky neoperovali – šli severní a střední trasou, aby se vyhnuli Rudé armádě.

Cíl byl jasný: dostat se co nejblíž k Američanům, protože věděli, že Sověti je bez milosti popraví.

Český venkov 1945

Na cestě českým venkovem se opakovaly hrůzy známé už ze Slovenska – rabování, násilí, znásilňování, zastrašování obyvatelstva. Lidé se jich báli a říkali, že jsou horší než Němci. Proto když se rozneslo, že táhnou k Praze, budilo to víc strachu než naděje.

Praha, květen 1945

V květnu, když vypuklo povstání v Praze, rozhodla se část 1. divize ROA pod generálem Buňačenkem vstoupit do bojů. Vlasovci se ukázali jako nečekaná pomoc – ničili německé tanky, pomohli dobýt důležitá místa a zachránili životy mnoha povstalců. Mnoho Pražanů je považovalo za dar z nebe, za osvoboditele. Jenže po dvou dnech Prahu opustili. Věděli, že se blíží Rudá armáda a že setkání by znamenalo jejich konec.

Pokus o záchranu

Po odchodu z Prahy se snažili vzdát Američanům. Doufali, že Západ je využije jako vojáky proti Stalinovi. Jenže to byla iluze. Podle dohod velmocí museli Američané všechny sovětské občany vrátit Stalinovi.

Tragický konec

To pro vlasovce znamenalo rozsudek smrti. Sověti je považovali za zrádce. Generál Vlasov a další důstojníci byli v roce 1946 v Moskvě souzeni a popraveni. Obyčejní vojáci skončili v gulazích nebo byli zastřeleni. Jen malému počtu se podařilo uprchnout a přežít na Západě.