Když se řekne Freud, většině lidí se vybaví psychoanalýza, podvědomí a často i trochu znepokojivý zájem o sex. A není to náhoda. Sigmund Freud byl první, kdo se pokusil systematicky vysvětlit, jak lidská psychika souvisí s tělesnými pudy – a zejména s libidem.
Co znamená „libido“ u Freuda?
Slovo libido v běžném jazyce znamená sexuální touhu. Jenže Freud mu dal mnohem širší význam. Podle něj je libido jakási životní energie, která nás pohání – nejde jen o sex, ale o všechny vztahy, touhy a motivace, které vycházejí z lásky, blízkosti, náklonnosti nebo touhy po uznání. Tedy i mateřská láska, přátelství nebo potřeba být milován, patří podle Freuda pod libido.
Co je to „libido-orientace“?
Libido-orientace označuje to, na co je naše životní energie zaměřena – tedy kam a jak směrujeme svou náklonnost, pozornost, touhy nebo vztahovost. Nepleťme si to se sexuální orientací! Freud tím nemyslel jen to, kdo se komu líbí, ale jaká má člověk vztah ke světu a ostatním lidem.
Existuje několik fází vývoje této orientace – Freud je popisoval podle toho, která část těla je v určitém období pro člověka nejdůležitější pro získání uspokojení (psychického i fyzického).
Fáze vývoje libido-orientace podle Freuda
Freud tvrdil, že se libido během vývoje člověka přesouvá z jedné části těla na druhou – a podle toho si budujeme vztah k sobě i k okolnímu světu.
Orální fáze – ústa jsou hlavním zdrojem potěšení – cucání, sání, olizování. Libido je v této orientaci zaměřené na přijímání a uklidnění.
Když v tomto období chybí pocit bezpečí nebo je přítomen stres, může se v dospělosti projevit sklony k přejídání, kouření nebo závislosti na péči druhých.
Takoví lidé hledají jistotu nejen v jídle či pití, ale i v citovém přijetí. Rádi naslouchají, ale potřebují časté ujištění, že jsou milováni a přijímáni.
Anální fáze – tématem je ovládání zadržování a pouštění – nejen tělesně, ale i psychicky. Člověk získává pocit kontroly nad svým životem a okolím.
Může se to projevovat pečlivostí, spolehlivostí a důsledností, ale také tvrdohlavostí. Na opačném konci je uvolněnost až chaos.
Z této orientace často pochází rysy jako puntičkářství nebo, naopak, nepořádek.
Falická fáze – zaměřuje se na objevování vlastního těla a rozdílů mezi pohlavími. Člověk hledá potvrzení své hodnoty a přitažlivosti.
Pokud zde chybí zdravá reakce okolí, může později vznikat nejistota v identitě a vztazích.
Lidé s touto orientací rádi flirtují, chtějí partnera, který je obdivuje, a často se snaží působit atraktivně i na veřejnosti.
Latentní fáze – sexuální energie se přesouvá do jiných oblastí – učení, práce, zálib, sportu.
Blízkost se prožívá spíš skrze společné aktivity než skrze tělesnou stránku.
Tvořivost a rozvoj dovedností jsou v popředí, intimita není hlavním tématem.
Genitální fáze – libido se vrací v dospělé podobě – jako erotická touha spojená s potřebou intimity a hlubokého partnerského vztahu.
Hlavní je rovnováha mezi přitažlivostí a porozuměním. Člověk hledá vztahy, kde jsou důležité emoce, důvěra a sdílený život.
Co když se vývoj naruší?
Freud věřil, že když se člověk v některé fázi „zasekne“ (např. kvůli traumatu nebo nedostatku uspokojení), může to ovlivnit celý jeho život.
Člověk s nevyřešenou orální fází může být závislý, pasivní nebo neustále něco „hltat“ – jídlo, informace, pozornost.
Fixace v anální fázi se může projevit potřebou mít vše pod kontrolou nebo naopak chaosem.
Ačkoli Freud původně popisoval tyto fáze jako součást dětského vývoje, princip funguje i v dospělosti. Naše libido může měnit svou orientaci podle životních situací – někdy jsme více zaměření na bezpečí a péči, jindy na výkon, objevování nebo intimitu.
===
Freudovská libido-orientace je pokus o mapu lidské duše, která ukazuje, jak se naše vztahy, potřeby a emoce vyvíjejí od narození až po dospělost. Je to klíč k pochopení toho, proč se někdo bojí blízkosti, jiný je závislý na uznání a další se bojí ztráty kontroly.
