I géniové mýlí

Věda je nástroj, který lidstvu přinesl ohromný pokrok – od očkování přes elektřinu až po průzkum vesmíru. Přesto i největší mozky lidstva někdy udělaly chyby.

Některé z těchto omylů byly způsobeny nedostatkem informací, jiné předsudky své doby, a některé prostě jen špatným odhadem. Podívejme se na několik nejznámějších vědeckých omylů, které ukazují, že i ti nejchytřejší lidé nejsou neomylní.

1. Země je středem vesmíru

Jedním z největších omylů v dějinách vědy bylo přesvědčení, že Země je středem vesmíru a vše se otáčí kolem ní. Tento tzv. geocentrický model pochází ze starověkého Řecka a nejvíce jej rozpracoval astronom Ptolemaios. Jeho model přežil více než 1400 let, protože jej přijala i katolická církev.

Teprve v 16. století ho Koperník, a později Galileo Galilei, nahradili heliocentrickým modelem, kde je středem sluneční soustavy Slunce. Galileo byl za své přesvědčení církví obviněn z kacířství a donucen odvolat.

2. Látka zvaná „flogiston“

V 17. a 18. století si vědci mysleli, že hoření a rezavění je způsobeno unikáním zvláštní látky zvané „flogiston“. Tento omyl přetrval téměř 100 let, dokud jej Antoine Lavoisier vědecky nevyvrátil a neprokázal, že při hoření se látky spojí s kyslíkem, nikoli že z nich něco uniká.

3. Mozek nemá žádnou funkci

Ve starověkém Egyptě i v antickém Řecku se věřilo, že mozek je zbytečný a že myšlení a pocity sídlí v srdci. Například egyptští balzamovači při mumifikaci mozek vyhazovali, zatímco ostatní orgány uchovávali v nádobách. Dnes víme, že mozek řídí celé tělo – od základních životních funkcí po složité myšlení.

4. Neexistence kontinentálního driftu

Když v roce 1912 německý vědec Alfred Wegener navrhl teorii, že kontinenty se pohybují, většina vědců se mu vysmála. Jeho nápad, že kdysi existoval jeden velký kontinent Pangea, se nezdál věrohodný, protože tehdejší věda nedokázala vysvětlit, jak by se mohly kontinenty pohybovat.

Až v polovině 20. století se díky výzkumu mořského dna a deskové tektoniky ukázalo, že měl Wegener pravdu. Dnes se ví, že kontinenty se skutečně pohybují rychlostí několika centimetrů ročně.

5. Neprůchodný lidský hlas

Slavný vynálezce Lord Kelvin tvrdil na konci 19. století, že rádiové vlny se nebudou šířit na dlouhé vzdálenosti, protože Země je kulatá. To zpochybnil Guglielmo Marconi, který roku 1901 uskutečnil první bezdrátový přenos přes Atlantik. Dnes máme díky tomu rádio, televizi, mobilní signál i internetové přenosy.

6. Atomy jsou nedělitelné

Slovo atom pochází z řeckého atomos – tedy „nedělitelný“. Dlouho se věřilo, že atomy jsou nejmenší možné části hmoty. Až ve 20. století fyzici zjistili, že atom se skládá z elektronů, protonů a neutronů, a později dokonce objevili i kvarky, z nichž se skládají protony a neutrony.

7. Einsteinův omyl s kosmologickou konstantou

Albert Einstein ve své obecné teorii relativity zavedl tzv. kosmologickou konstantu, aby „opravdu vyšla“ statická podoba vesmíru, o které tehdy věřil, že je pravdivá. Když se později zjistilo, že vesmír se rozpíná, Einstein svou konstantu označil za největší omyl svého života. Dnes se ovšem ukazuje, že kosmologická konstanta může vysvětlit temnou energii, takže jeho „omyl“ možná vůbec omylem nebyl.

8. Lidé nemohou přežít rychlosti nad 50 km/h

Při nástupu prvních vlaků mnozí tehdejší odborníci tvrdili, že lidské tělo nepřežije cestování rychlostí vyšší než 50 km/h – protože prý duše „nezvládne takovou rychlost“. Dnes lidé létají letadly rychlostí přes 900 km/h a kosmonauti se pohybují i desítky tisíc km/h.

Co z těchto omylů plyne?

Věda není soubor pravd, ale neustálý proces hledání, ověřování a opravování chyb. Mnoho objevů vzniklo právě díky tomu, že se někdo odvážil zpochybnit dosavadní poznatky. I velcí géniové, jako byli Einstein, Kelvin, Newton nebo Galileo, se někdy mýlili.

Důležité je, že věda umí své omyly přiznat a opravit – právě to ji dělá silnou a spolehlivou. Chybování není slabost, ale součást poznání.