
Autor: Oscar Wilde
Originální název: De Profundis
České vydání:
Žánr: dopis, vězeňská próza, autobiografická a duchovní reflexe.
Obsah knihy
De Profundis je dlouhý dopis, který Oscar Wilde napsal ve věznici Reading Gaol mezi lednem a březnem 1897. Adresoval jej lordu Alfredu Douglasovi, zvanému Bosie, s nímž měl dříve velmi bouřlivý a ničivý vztah. Text nebyl za Wildeova života vydán v plném znění. Po jeho smrti vyšel nejprve v silně krácené podobě, úplnější verze se čtenáři dostaly až později.
Kniha není román ani klasická zpověď v běžném smyslu. Je to bolestné, místy obžalobné, místy velmi klidné a hluboce osobní ohlédnutí za tím, co Wildeho přivedlo k pádu. V první části se vrací k vztahu s Bosiem, k vlastní zaslepenosti, marnivosti, lehkomyslnosti a k životu, který skončil soudem, veřejným ponížením a vězením. Nepíše jen proti druhému. Píše i proti sobě. Právě tím text působí silněji než obyčejný dopis plný výčitek.
Ve druhé části se tón mění. Wilde se víc soustředí na utrpení, pokoru, duchovní proměnu a hledání nového smyslu života. Vězení pro něj není jen trest, ale zkušenost, která ho zbavila iluzí a donutila ho přemýšlet jinak o bolesti, vině, lásce, umění i víře. Významnou roli tu hraje i jeho pohled na Krista, kterého nevnímá jen nábožensky, ale i jako výjimečně citlivou a tragickou osobnost. Právě tato proměna dává textu hloubku, kvůli níž je De Profundis víc než jen dopis bývalému milenci.
Ukázka z textu
„Utrpení je jeden velmi dlouhý okamžik. Nemůžeme ho dělit na roční období. Můžeme pouze zaznamenávat jeho nálady a zaznamenávat jejich návrat. Pro nás čas sám nepostupuje. Otáčí se. Zdá se, že se točí kolem jednoho středu bolesti.“
„Pro nás existuje pouze jedno období, období smutku. Samotné slunce a měsíc se zdají být vzdálené.“
„Nyní nacházím někde hluboko ve své přirozenosti něco, co mi říká, že nic na celém světě není bez smyslu, a utrpení nejméně ze všeho.“
Tyto pasáže dobře ukazují, proč je text tak působivý. Wilde nepíše jen o tom, co se mu stalo. Píše o tom, jak utrpení mění člověka zevnitř.
Recenze
De Profundis není kniha, která by se četla lehce, ale právě proto má sílu. Oscar Wilde tu odhazuje velkou část své dřívější brilantní pózy a ironie a mluví mnohem přímočařeji než ve svých hrách či aforismech. To může být pro některé čtenáře překvapivé. Místo vtipu a jiskry dostanou bolest, dlouhé sebepozorování a někdy až drásavou upřímnost. Právě to je ale největší hodnota téhle knihy.
Silná je hlavně v tom, že nejde o čisté obviňování druhého člověka. Wilde sice Bosiemu vyčítá mnoho věcí, ale zároveň velmi ostře nahlíží i sám sebe. Kdyby text sloužil jen jako pomsta, dnes by tolik neznamenal. Jenže on se mění v něco většího: v úvahu o pádu, bolesti, pokoře a o tom, jestli lze po ztrátě důstojnosti a svobody začít znovu. V tom je De Profundis mimořádné.
Co může některým čtenářům vadit, je délka a soustředění na vnitřní prožívání. Tohle není dějová kniha. Je to text, který stojí na myšlenkách, emocích a opakovaném vracení k bolesti. Kdo čeká svižné čtení nebo klasický autobiografický příběh, může narazit. Kdo má ale rád silné osobní texty a literaturu, která vznikla z opravdového pádu, ten v ní najde hodně.
Stručné zhodnocení
De Profundis je mimořádně osobní text o utrpení, vině, pokoře a duchovní proměně. Je to text těžký, ale silný, a právě tím přežil dodnes.
Související příspěvky
Beatrice Landovská: Když máma spala8. 9. 2026
Jean-Marie Alfroy: Učitel je nahý8. 9. 2026
Chcete znát hlavní náplň práce kaplana?10. 9. 2026
Komu se daří dnes nejlépe?12. 7. 2026
Tetování: Proč je tak oblíbené a na co si dát velký pozor?30. 9. 2026
Koncentrační tábory na Ústecku12. 7. 2026
Arthur Golden – „Memoáry gejši“8. 9. 2026
Jitka Vodňanská: Voda, která hoří – obsah a recenze knihy22. 10. 2026
