Koncentrační tábory na Ústecku

3. 5. 2023|Aktualizováno: 12. 7. 2026|Společnost

Na území města Ústí nad Labem vzniklo během války 23 táborů nucených prací. Tyto tábory byly určeny pro válečné zajatce, vězně z koncentračních táborů, tzv. „Ostarbeitery“ (dělníky z východní Evropy) a totálně nasazené osoby. Vězni byli nasazováni na práci v místních průmyslových podnicích, infrastrukturních projektech a dalších odvětvích.

Tábor Ervěnice

Období existence: Zřízen počátkem roku 1944; v říjnu téhož roku byli vězni převezeni do jiných táborů.
Účel: Pracovní tábor napojený na hnědouhelný průmysl.
Podmínky: Vězni byli nasazeni na otrockou práci v dolech a továrnách. Pracovní podmínky byly extrémně těžké, docházelo k mnoha úmrtím kvůli podvýživě, nemocem a vyčerpání.
Poválečné využití: Po roce 1945 sloužil tábor jako mezinárodní zařízení pro německé obyvatelstvo před jeho odsunem. Později byl využíván jako sběrný tábor pro válečné zajatce a pracovní tábor pro politické vězně. V roce 1954 byl definitivně zlikvidován v souvislosti s rozšiřováním těžby uhlí a obec Ervěnice byla postupně srovnána se zemí.
Současné využití: Dnes se na místě bývalého tábora nachází průmyslová krajina s těžebními provozy. Některé části oblasti byly rekultivovány, stopy po původním táboře již téměř neexistují.

Tábor Litoměřice (Továrna Richard)

Období existence: 1944–1945
Účel: Výstavba a provoz podzemních továren Richard I a Richard II pro zbrojní výrobu.
Podmínky: Vězni pracovali v extrémních podmínkách při hloubce podzemních tunelů pro zbrojní průmysl. Příděly byly minimální, hygiena téměř žádná.
Poválečné využití: Po osvobození sloužil areál jako věznice pro kolaboranty a osoby čekající na soudy za válečné zločiny. Od roku 1948 do roku 1959 zde probíhaly výzkumy pro těžbu uranu. V roce 1960 byla část podzemních prostor využita jako úložiště radioaktivního odpadu, které je zde dodnes.
Současné využití: Některé podzemní prostory jsou stále přístupné jako součást historických exkurzí. Nacházíte se zde památník obětem koncentračního tábora a částečně zde přetrvává průmyslové využití.

Tábor Lovosice

Období existence: 1942–1945
Účel: Pracovní tábor pro výstavbu opevnění a vojenských objektů.
Podmínky: Vězni byli nuceni pracovat na stavbách za každého počasí, často bez dostatečného oblečení a potravin.
Poválečné využití: Po roce 1945 byl tábor využíván jako mezinárodní středisko pro německé obyvatelstvo, které čekalo na odsun. V roce 1947 byl objekt přebudován na skladovací prostory pro vojenské účely. V roce 1952 bylo místo definitivně přestavěno na průmyslovou zónu.
Současné využití: Na místě bývalého tábora dnes stojí průmyslové a logistické areály. V Lovosicích se nachází pamětní desky připomínající tragickou historii tohoto místa.

Terezín (Theresienstadt)

Období existence: 1941–1945
Účel: Sloužil jako židovské ghetto, tranzitní tábor pro deportaci do vyhlazovacích táborů a věznice gestapa. Byl také využíván pro propagandistické účely nacistů, které byly prezentovány jako „vzorové židovské sídliště“.
Podmínky: Přelidněnost, nedostatek jídla, špatná hygiena a tvrdé zacházení vedly k vysoké úmrtnosti. Tisíce vězňů zahynuly přímo v Terezíně, další byli deportováni do vyhlazovacích táborů.
Současné využití: Dnes je Terezín náboženské pietním místem a muzeem připomínajícím oběti holocaustu.Nachází se zde Památník Terezín, který zahrnuje Malou pevnost, bývalé ghetto, krematorium a kolumbárium. Místo slouží jako významné centrum vzdělávání o holocaustu a nenávistné následky.