Recyklace plastů

Recyklace plastů je složitý proces, který závisí na jejich druhu, čistotě a možnostech zpracování. Některé plasty se nerecyklují, buď proto, že to není technicky možné, nebo protože je to příliš drahé či neefektivní.

Existuje mnoho typů plastů, ale ne všechny jsou vhodné pro recyklaci. Například plasty, které jsou vícevrstvé, což znamená, že jsou složeny z několika různých druhů materiálů, se téměř nerecyklují. Oddělit tyto vrstvy je velmi složité a nákladné.

Dalším problémem jsou plasty, které jsou znečištěné – například kelímky od jogurtu, které nejsou pořádně vymyté, nebo obaly s mastnotou od jídla, jako jsou krabice na pizzu (pokud jsou pokryté plastovou vrstvou). Ty se většinou vyhazují, protože by kontaminovaly jiný recyklovatelný materiál.

Pak tu máme plasty, které jsou vyrobeny z materiálů označovaných jako PVC (polyvinylchlorid). Tento typ plastu se používá například na výrobu podlahových krytin, některých druhů obalů a stavebních materiálů. Recyklace PVC je technologicky velmi obtížná, protože při jeho zpracování mohou vznikat škodlivé látky. Proto se často nerecykluje, i když technicky by to možné bylo.

Podobně i pěnové plasty, jako je polystyren, který se používá například na obaly na potraviny nebo jako výplň v balících, se většinou nerecyklují. Jsou lehké a objemné, takže je příliš nákladné je sbírat, skladovat a přepravovat.

Další kategorií jsou plasty označované jako „bio“ nebo „kompostovatelné“. Mnozí lidé si myslí, že jsou snadno rozložitelné, ale pravda je taková, že tyto materiály často vyžadují speciální průmyslové podmínky pro rozklad, které běžná recyklační zařízení nemají. Takže se nerecyklují.

A  i když je plast technicky recyklovatelný, recyklační zařízení ho nemusí přijímat, pokud je poptávka po tomto recyklátu nízká. Jsou to např. některé druhy černých plastů, které stroje pro třídění nedokážou rozpoznat.

Vícevrstvé obaly

Vícevrstvé plasty představují velký problém pro recyklační systémy, protože oddělit jednotlivé materiály je nákladné a technologicky náročné. Proto tyto obaly obvykle končí na skládkách nebo ve spalovnách.

Sáčky na brambůrky, obaly na instantní polévky, omáčky, na sladkosti či kávu, tetrapaky, blistry na léky – mají tenkou vrstvu hliníku, kombinace plastu, kovu, případně i papíru z nich dělá nerecyklovatelný materiál.

I obaly na sýry, uzeniny nebo vakuované nebo mražené potraviny – fólie často obsahují několik vrstev různých plastů – např. polyetylenu a polyamidu.