Jedna z nejpamátnějších sportovních příhod se odehrála během Olympijských her v roce 1968 v Mexico City, kdy se uskutečnil skok, který výrazně změnil techniku skoku do výšky. Hrdinou této události byl americký atlet Dick Fosbury.
Před rokem 1968 se ve skoku do výšky používalo několik technik, například „nůžky“ (scissors – styl, při kterém atlet překonává laťku ve vzpřímené poloze) nebo „straddle“ (technika, při níž skokan překonává laťku břichem dolů). Tyto způsoby však postupně narážely na své výkonnostní limity. Fosbury ale přišel s něčím, co bylo v té době velmi neobvyklé – s novým stylem skoku, který výrazně změnil podobu této atletické disciplíny. Tento způsob dnes nazýváme „Fosbury flop“.
Jeho technika spočívala v tom, že místo překonání laťky břichem dolů se skokan otočí zády k laťce a překoná ji hlavou a rameny napřed, zatímco tělo se prohne do oblouku a dopadá na záda. Tento pohyb vypadal tehdy velmi nezvykle a mnozí trenéři i odborníci nad Fosburyho technikou pochybovali a považovali ji za riskantní.
Fosbury však své technice věřil. Na olympijských hrách v Mexico City předvedl svůj styl a dokázal tím překvapit mnoho odborníků. Díky této technice skočil 2,24 metru a získal zlatou olympijskou medaili. Tento výkon zároveň znamenal nový olympijský rekord.
Jeho úspěch výrazně ovlivnil další vývoj atletiky. Během několika let po olympiádě začala většina skokanů do výšky používat Fosburyho techniku. Díky ní se světové rekordy ve skoku do výšky postupně posunuly až na dnešních 2,45 metru.
