.Potkal jsem kluka ...

8. 6. 2013|Aktualizováno: 15. 8. 2025|Společnost

Jednou, když jsem se vracel ze školy, uviděl jsem kluka, který si nesl domů všechny své učebnice. Jmenoval se Kyle.

Přemýšlel jsem o tom: „Kdo by odnášel v pátek ze školy všechny knížky? Musí to být pěkný trouba!“ Já měl na víkend naplánovanou jen zábavu, jako například party nebo fotbalový zápas s přáteli na zítřejší odpoledne.

Pokrčil jsem rameny a šel dál. Pak jsem uviděl partu kluků, kteří běželi jeho směrem. Rozběhli se na něj! Vytrhli mu knihy z rukou a podrazili nohy tak, že skončil v blátě. Jeho brýle odlétly a viděl jsem je dopadnout do trávy asi deset stop od něj.

Podíval se na mě a já v jeho očích uviděl strašný smutek. Rvalo mi to srdce. Přiběhl jsem mu na pomoc, a když se plazil a hledal brýle, všiml jsem si slz v jeho očích. Podal jsem mu je a řekl: „Tihle kluci jsou hajzlové, neumí se normálně chovat!“

Pokýval hlavou, řekl: „Díky!“ a na jeho tváři se objevil úsměv. Byl to jeden z těch úsměvů, které vyjadřují skutečnou vděčnost.

Pomohl jsem mu posbírat knihy a zeptal se, kde bydlí. Ukázalo se, že bydlí nedaleko mě. Divil jsem se, proč jsem ho nikdy předtím nepotkal. Prý ale chodil na soukromou školu. Nikdy dřív bych se nedal dohromady s klukem ze soukromé školy!

Teď jsem mu nesl pár knih a celou cestu jsme si povídali. Ukázalo se, že je to príma kluk. Zeptal jsem se ho, jestli si nechce zítra zahrát fotbal. Prý „jo!“

Celý víkend jsme byli spolu venku. Poznal jsem Kylea líp a oblíbil si ho. A vzali ho i moji přátelé. V pondělí ráno byl zase Kyle s hromadou knih, které nesl zpátky do školy. Zastavil jsem ho a se smíchem řekl, že z těch knih bude mít dobré svaly. Jen se usmál a polovinu knih mi dal. Během následujících čtyř let jsme se stali nejlepšími přáteli.

Nyní jsme se rozhodovali, na kterou vysokou školu půjdeme. Kyle se rozhodl pro Georgetown a já jdu na Duke. Věděl jsem, že zůstaneme přáteli, a že vzdálenost nebude žádným problémem. Kyle bude lékařem a já chci využít stipendium na práci kolem fotbalu.

Kyle byl premiantem třídy, takže si musel připravit proslov na závěrečnou slavnost školy. Ten den přišel. Viděl jsem Kylea, vypadal skvěle! Dospěl a našel se, dokonce měl víc děvčat než já. Viděl jsem, jak je z proslovu nervózní, tak jsem ho poplácal po zádech a řekl: „Hej, chlape, budeš dobrej!“ Pohlédl se na mě tím svým vděčným pohledem a usmál se.

Začal svůj proslov a pokračoval: „Závěr školy je čas, abychom poděkovali všem, kteří nám pomohli přes tyto těžké roky. Děkuji rodičům, učitelům, sourozencům, možná trenérovi, ale hlavně přátelům. Jsem tady, abych vám všem, kteří jste něčí přítel, řekl, že být někomu přítelem, je ten největší dar, který můžete někomu dát! Řeknu vám svůj příběh.“

Nevěřícně jsem se díval na svého přítele, když začal vyprávět o dni, kdy jsme se poprvé potkali. Plánoval, že se o víkendu zabije. Mluvil o tom, jak si vyklidil školní skříňku, aby s tím jeho máma neměla starosti, a proto si nesl všechny věci domů. Podíval se na mě s vážností a lehce se usmál: „Díky Bohu, že jsem tehdy potkal přítele, který mě zachránil od mého nevysloveného rozhodnutí!“

V davu se ozvalo zděšení, když ten příjemný a populární kluk vyprávěl o svém nejslabším životním okamžiku. Viděl jsem jeho mámu a tátu, jak se na mě dívají s vděčností v očích. Dodnes si ale neuvědomuji hloubku svého činu.

Nikdy proto nepodceňujte sílu okamžiku! Jediným gestem můžete změnit život jiného člověka. Někdy k lepšímu a někdy k horšímu. Bůh nás někdy postaví do cesty druhému, abychom mohli zasáhnout a změnit jeho budoucnost, aniž bychom si to uvědomili.

Přátelé jsou andělé, kteří tě postaví na nohy, když tvá křídla zapomenou, jak létat.
Neexistuje žádný začátek ani konec! Jediné, co máš, je teď! Včera je historie, zítra je náhoda, ale dnešní den je dar…

Témata:přátelé šikana

« Předchozí.PC typu „vše v jednom“

Další ».Máte auto s klimatizaci?