Termoregulace novorozenců

Termoregulace novorozenců je někdy podceňována. Člověk je teplokrevný živočich a má tedy schopnost udržovat stabilní tělesnou teplotu. Ztráty tepla v závislosti na okolním prostředí celkem dobře reguluje metabolickou činností svalů (třesová termogeneze).

U novorozenců je tato schopnost výrazně omezená. Tvorba tepla vzniká prostřednictvím činnosti zvláštní tkáně – hnědém tuku. Klade to však zvýšené nároky na zásobení  kyslíkem. Proto bychom novorozence neměli vystavovat velkým teplotním změnám okolního prostředí.

Hnědý tuk

Jde o speciální tkáň na tvorbu tepla, nacházející se v určitých částech těla (např. kolem lopatek, krku, ledvin).  Při snížení okolní teploty jsou stimulována nervová zakončení a je uvolňována energie ve formě tepla. Tato funkce bývá zhoršená těsně po porodu, kde byla matce podána analgetika, později může být narušena u nemocných dětí.

 

Ztráty tepla

Zdravý novorozenec vytváří více tepla pokud je bdělý a aktivní, během spánku tělesná teplota klesá.

Ke ztrátám tělesné teploty dochází při proudění okolního vzduchu (např. průvan). Zdravý novorozenec se snaží tyto ztráty snížit zaujetím schoulené polohy, nebo doplnit zvýšenou tělesnou aktivitou – křikem a větší motorickou aktivitou. Nedokáže-li si vyšší teplotu vytvořit, klesá jeho tělesná teplota.

Termoregulace novorozenců je tedy nezanedbatelnou součástí dobré péče. Protože hlava tvoří až 26% tělesného povrchu novorozence, je nezanedbatelnou částí těla při regulaci tělesné teploty. Je tedy důležité nezapomínat na pokrytí hlavy, která vzhledem ke značnému podílu na celkovém povrchu těla představuje významný zdroj úniku tepla. Použití čepičky je efektivní metodou k omezení ztrát tepla zvláště u novorozenců s nízkou porodní hmotností.

Měření tělesné teploty

Při velké ztrátě tepla klesá tělesna teplota a naopak, proto je měření teploty u novorozenců důležitou informaci. Slouží jednak pro volbu vhodné teploty okolního prostředí nebo k detekci nemocni.

Tuto teplotu lze měřit v pravidelných intervalech (např. 4 hodiny) nebo průběžně při větších odchylkách. Nejvhodnější jsou bezkontaktní elektronické (digitální) lékařské teploměry.

Teplota měřená v konečníku se pohybuje mezi 36,5–37,5 °C . (pozor na rtuťové teploměry, které se již nepoužívají vzhledem k možnému poranění).

Teplota měřena v podpaží se pohybuje mezi 35,8 a 37,0°C Je li tělesná teplota nižší, je dítě podchlazené, při teplotě nad 37,5°C jde o přehřátí a dehydrataci.
Výrazně snížená či zvýšená teplota může být známkou počínající infekce a dalších chorob, které je potřeba řešit s lékařem.

K podchlazení dětí dochází při špatném vyhodnocení tepelných ztrát. Produkce tepla se může díky činnosti hnědé tukové tkáně zdvojnásobit, ale tento proces je energeticky velmi náročný a do tkání je dodáváno méně kyslíku, dochází ke zpomalenému vývoji a v extrémních situacích až úmrtí.

Na přehřátí reguluje dítě pocením. I když má zdravý novorozenec více potních žláz než dospělý člověk, produkce potu je mnohem nižší. Přehřátí se na dítěti projeví nízkou aktivitou (otupělost) a zvýšeným prokrvení kůže, která je teplá a červená. I v tomto případě může dojít k poškození organismu nebo úmrtí dítěte.
U nedonošených dětí je riziko podchlazení či přehřátí mnohem vyšší, protože jejich tělesná teplota má tendenci kopírovat teplotu okolí. V 1. týdnu života je u donošených, oblečených a zavinutých dětí nejvhodnější teplota 24–27 °C. Čím více vrstev oblečení, tím nižší teplotu okolí dítě potřebuje a čím je novorozenec menší, tím vyšší vyžaduje teplotu prostředí, protože jeho termoregulace je horší.

Proč používat čepičku u novorozenců i v létě?

Hlava tvoří přibližně 25–26 % povrchu těla novorozence , znamená, že přes ni dochází k tepelným ztrátám a to i v teplém počasí (např. klimatizovaná místnost, stín, vítr). Čepička pomáhá chránit hlavu před nadměrným ochlazením.

Je to důležité zejména u dětí  s nízkou porodní hmotností, nedonošených nebo nemocných, protože je jejich termoregulace ještě slabší. I v létě proto mohu mít větší potřebu ochrany před ztrátami tepla.

V létě je čepička důležitá i jako ochrana před přímým zářením, které může způsobit přehřátí nebo spálení jemné kůže na hlavě.

 

ZDROJE

– Gomella TL, Cunningham MD, et al. Neonatology. 5th ed. The McGraw-Hill Comp., Inc., 2004: 39–43.

– Scopes JW, et al. Range of initial temperatures in sick and premature newborn babies. Arch. Dis. Child. 1966; 41: 417.

– Levitt G, Harvey D, Cooke R. Practical Perinatal Care: The baby under 1000 grams. 1st ed. Reed Educational and Professional Publishing Ltd., 1999: 78.

– Rennie JM. Roberton´s Textbook of Neonatology. 4th ed. Elsevier, 2005: 148–159.

– Fanaroff AA, Martin RJ. Neonatal – Perinatal Medicine. Vol. I. 6th ed. Mosby-Year Book, Inc., 1997: 418–419, 481–501.

– Bell EF. Infant incubators and radiant warmers. Early Hum. Dev. 1983; 8: 351–375.

– Avery GB. Neonatology. 4th ed. J. B. Lippincott Comp., 1994: 274–275, 301–302, 314–315, 357–365.

– Fanaroff AA, et al. Insensible water loss in low birth weight infants. Pediatrics 1972; 50: 236.

– Mayfield SR, Bhatia J, Nakamura KT, Rios GR, Bell EF. Temperature measurement in term and preterm neonates. J. Pediatr. 1984; 104: 271–275..

– Craig JV, Lancaster GA, Williamson PR, Smyth RL. Temperature measured at the axilla compared with rectum in children and young people: systematic review. BMJ 2000; 320: 1174–1178.

– Sinclair JC. Servo-control for maintaining abdominal skin temperature at 36 °C in low birth weight infants. Cochrane Database Syst. Rev. 2002; 1.

– Jones HL, Kleber CB, Eckert GJ, Mahon BE. Comparison of rectal temperature measured by digital vs. mercury glass thermometer in infants under two months old. Clin. Pediatr. 2003; 42: 357–359.

– Meyer MP, Payton MJ, Salmon A, et al. A clinical comparison of radiant warmer and incubator care for preterm infants from birth to 1800 grams. Pediatrics 2002; 110: 424–425.

– Flenady VJ, Woodgate PG. Radiant warmers versus incubators for regulating body temperature in newborn infants. Cochrane Database Syst. Rev. 2003; 4.

– Scopes JW, et al. Minimal rates of oxygen consumption in sick and premature infants. Arch. Dis. Child. 1966; 41: 407.