Disk z Faistu: zatím neodhalená záhada

Leží v muzeu, je malý, hliněný a na první pohled nepůsobí velkolepě. Přesto patří k nejznámějším nálezům evropské archeologie. Disk z Faistu vzbuzuje pozornost už od roku 1908, kdy jej italští archeologové našli na Krétě. Od té doby se kolem něj střídají pokusy o rozluštění, odvážné teorie i spory o jeho původ. Jisté je jen málo. Právě to z něj dělá předmět, který fascinuje dodnes.

Co je disk z Faistu

Disk z Faistu je kruhový předmět z vypálené hlíny. Na obou stranách nese znaky uspořádané do spirály. Archeolog Luigi Pernier jej objevil 3. července 1908 při vykopávkách minojského palácového areálu ve Faistu na jihu Kréty. Dnes jej uchovává Archeologické muzeum v Heráklionu.

Samotný předmět měří zhruba 15 až 16 centimetrů. Znaky na něj nevyrýval písař jehlou jeden po druhém. Tvůrce je vtlačil do měkké hlíny pomocí malých razítek a teprve pak disk vypálil. Právě tento postup bývá často zmiňován jako velmi raná forma tisku. Není to tisk v novověkém smyslu, ale princip opakovaného otisku hotových znaků tu skutečně vidíme.

Kdy vznikl

Přesné stáří disku z Faistu není jisté. Některé zdroje uvádějí, že vznikl kolem roku 1700 př. n. l., jiné pracují se širším rozmezím přibližně 1800 až 1600 př. n. l. Důvod je prostý. Badatelé vycházejí hlavně z vrstvy, ve které disk ležel, a z okolního archeologického kontextu. Nejde tedy o datum vyražené na samotném předmětu, ale o odborný odhad podle místa nálezu.

Tato nejistota není u pravěkých a starověkých nálezů ničím neobvyklým. U disku z Faistu však hraje větší roli než jinde, protože jde o předmět bez přímé obdoby. Právě jeho osamělost komplikuje dataci i výklad.

Co na něm vlastně je

Na disku se nachází 45 různých znaků. Celkový počet jejich otisků se v odborných materiálech uvádí nejčastěji jako 241, někde jako 242. Rozdíl vzniká kvůli poškozenému nebo sporně započítanému místu. Znaky se dělí do menších skupin oddělených čarami. Mnozí badatelé tyto skupiny považují za jakási „slova“, i když nikdo neví, jaký jazyk text zachycuje a zda jde skutečně o běžné psaní.

Mezi znaky rozeznáme lidské postavy, hlavy s péřovou ozdobou, zbraně, štíty, rostliny, ptáky nebo nástroje. Text se pravděpodobně čte po spirále od okraje ke středu. Ani to ale není úplně jisté, protože chybí srovnatelný text, podle kterého by šlo směr čtení bezpečně potvrdit.

Minojská Kréta a ztracený jazyk

Disk z Faistu se spojuje s minojskou civilizací, která na Krétě rozkvétala v době bronzové. Minojci po sobě zanechali paláce, fresky, obchodní stopy i několik druhů písma. Nejznámější jsou takzvané lineární písmo A a lineární písmo B. Jenže tady se situace láme. Lineární písmo B se podařilo rozluštit a víme, že zachycovalo ranou řečtinu. Lineární písmo A rozluštěné není. A disk z Faistu do žádné z těchto známých soustav přesně nezapadá.

Někteří badatelé vidí podobnosti mezi znaky na disku a krétskými hieroglyfy (obrazové písmo) nebo lineárním písmem A. To však ještě neznamená, že jde o stejný jazyk nebo stejný systém zápisu. Podobnost znaků může ukazovat na kulturní příbuznost, ale sama o sobě text neodemkne. Právě proto se už více než století objevují nové pokusy o čtení, které zatím nepřinesly obecně přijatý výsledek.

Proč se ho nedaří rozluštit

Hlavní problém je prostý. Máme jen jediný text. To je pro rozluštění strašně málo. Když vědci luští neznámé písmo, potřebují víc nápisů, opakující se jména, delší texty nebo dvojjazyčný nápis. Slavný příklad představuje Rosettská deska, která pomohla otevřít egyptské hieroglyfy. U disku z Faistu nic takového neexistuje.

Krátký text navíc nedává dost materiálu pro jistou jazykovou analýzu. Badatel může navrhnout, že jde o hymnus, modlitbu, seznam, kalendář nebo rituální text. Jenže stejný soubor znaků pak jiný badatel vyloží úplně jinak. Bez širšího souboru textů nejde rozhodnout, kdo má pravdu. Proto dnes seriózní archeologové a jazykovědci mluví opatrněji než lidé, kteří na internetu oznamují „konečné rozluštění“.

Co mohl disk znamenat

Právě tady začíná pole hypotéz. Některé zdroje uvádějí, že disk mohl nést náboženský text, jiné připouštějí kalendářní, obřadní nebo správní funkci. Objevily se i nápady, že šlo o hru nebo zvláštní učební pomůcku. Pro žádnou z těchto možností ale neexistuje rozhodující důkaz.

Víme, že nejde o náhodné čmáranice. Znaky mají řád, opakují se a tvoří strukturu. Nevíme však, zda text zaznamenává jazyk v běžném smyslu, nebo zda šlo o zvláštní symbolický zápis určený jen pro úzký okruh lidí.

Spor o pravost

Disk z Faistu lákal i podezření, že by mohlo jít o podvrh. Důvod je zřejmý. Předmět je mimořádně neobvyklý, nemá přímou paralelu a zachoval se ve velmi dobrém stavu. Nejznámější pochybnosti vyslovil obchodník se starožitnostmi Jerome Eisenberg. Část badatelů ale upozorňuje, že archeologický kontext a později nalezené podobné prvky na krétských předmětech spíše podporují pravost nálezu.

Dnes převládá názor, že disk je autentický starověký artefakt, i když debata úplně neutichla. Pomáhá tomu i fakt, že na disku jsou vidět opravy, tedy místa, kde tvůrce znak změnil ještě před výpalem. Takový detail by padělatel sice mohl napodobit, ale pro teorii o běžném podvrhu to není příjemná okolnost.

Disk z Faistu ukazuje, kolik mezer v poznání starověkého Středomoří stále zůstává. Minojská Kréta po sobě zanechala bohatý svět, ale její jazyk nám z velké části uniká.

zdroje

• Heraklion Archaeological Museum – oficiální popis nálezu a jeho znaků.
• National Geographic History – přehled nálezu, debat o výkladu a pravosti.
• Dartmouth College, Aegean Prehistoric Archaeology – odborná bibliografie k disku z Faistu a příbuzným písmům.