Zapomenutý Einsteinův mozek

30. 12. 2025|Aktualizováno: 12. 7. 2026|Psychologie

Když Albert Einstein zemřel 18. dubna 1955 v americkém Princetonu, lékař Thomas Stoltz Harvey, který prováděl pitvu, se dopustil něčeho, co se stalo jedním z největších vědeckých i etických skandálů 20. století. Mozek slavného fyzika si totiž odebral bez souhlasu rodiny. Tvrdil, že to udělal „pro vědu“, protože chtěl zjistit, zda je v něčem výjimečný. Syn Hans Albert Einstein pak možná dodatečně souhlasil, aby z toho nebyl skandál a aby se mozek zkoumal pro vědecké účely.

Harvey mozek rozřezal na 240 kousků a některé části nafotil. Většinu si nechal u sebe, některé vzorky rozeslal vědcům po celém světě. Mozek tak putoval desítky let v nádobách se zavařovacím roztokem, dokonce i v krabici od jablek v Harveyho domě.

Jenže když se mu nedařilo najít nic „geniálního“, co by vysvětlilo Einsteinovu výjimečnost, svůj výzkum ukončil. Vědecký svět se o výsledky moc nezajímal, a tak Harvey ztratil prestiž i práci v nemocnici. Mozek si ale nechal.

Na co vědci přišli

Až v 70. letech se o záhadu začal zajímat novinář Steven Levy. V roce 1978 Harveyho navštívil a zjistil, že má stále většinu Einsteinova mozku u sebe. Levy pak zveřejnil článek v časopise New Jersey Monthly, který celou věc znovu rozvířil.

Mozek se znovu začal postupně zkoumal různými metodami a výsledky byly často protichůdné. Několik věcí se ale ukázalo.

Parietální laloky (temenní část mozku) zpracovává prostorovou představivost, matematiku a představování si složitých obrazců. U Einsteina byly větší a tvarově odlišné než u běžných lidí. Chyběla mu také jedna typická rýha (Sylviova štěrbina), takže se mozkové oblasti více „propojovaly“.

Čelní laloky – některé studie naznačily, že Einstein měl více vyvinuté čelní laloky, což souvisí s plánováním, soustředěním a řešením problémů. To by odpovídalo jeho schopnosti hluboce se ponořit do teoretických úvah.

Corpus callosum (svazek nervových vláken propojujících obě hemisféry) – výzkum z roku 2013 ukázal, že Einsteinovo corpus callosum bylo silnější než u průměrného člověka. To znamená, že pravá a levá polovina mozku spolu komunikovaly účinněji.

Co to vše tedy znamená?

Vědci se shodují, že Einsteinův mozek měl několik zvláštností, které mohly podpořit jeho mimořádné schopnosti. Na druhou stranu, genialitu nelze vysvětlit jen anatomií mozku. Velkou roli hraje prostředí, výchova, vzdělání a způsob myšlení. Einstein například říkal: „Představivost je důležitější než vědomosti.“

Dnes jsou vzorky uchovány v Mütterově muzeu ve Filadelfii a v National Museum of Health and Medicine.

Témata:Albert Einstein mozek

« PředchozíVnik civilizace II. – genetická injekce do lidstva

Další »Zvířecí instinkt, který zachraňuje životy