† Jiří Menzel – Životní zkoušky a osudové ztráty

17. 8. 2021|Aktualizováno: 29. 9. 2026|Známé osoby

Jiří Menzel byl klíčovou postavou československé nové vlny 60. let. Jeho tvorba se vyznačovala jemným humorem, lidskostí a pozorováním lidských slabostí. Často adaptoval díla českých autorů, zejména Bohumila Hrabala.

Foto: Paul Katzenberger, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0

Povolání: filmový a divadelní režisér, herec, scenárista, pedagog a fejetonista
Narozen: 23. únor 1938, Praha
Zemřel: 5. září 2020, Praha, na covidový zápal plic
Vzdělání: FAMU, obor filmová režie v letech 1957 až 1962
Matka: Božena Jindřichová, dámská krejčová
Otec: Josef Menzel, novinář, překladatel, spisovatel a dramaturg animovaných filmů
Partnerky: Veronika Žilková, Annette Chaplinová a Marlène Jobertová, Juwana Jenkinsová
Manželka: Olga Menzelová, manželství od roku 2004 do roku 2020
Děti, které vychovával:
- Anna Karolína Menzelová (2008), dcera Olgy Menzelové a Jaroslava Brabce. Jiří Menzel ji vychovával jako vlastní.
- Eva Maria Menzelová (2015), dcera Jiřího a Olgy Menzelových

Začátky a cesta

Po absolvování FAMU zaujal povídkou Smrt pana Baltazara. Ta tvořila část kolektivního filmu Perličky na dně z roku 1965.

Jeho první celovečerní film Ostře sledované vlaky z roku 1966 získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film.

Po roce 1968 čelil cenzuře a čtyři roky nesměl režírovat celovečerní filmy. Snímek Skřivánci na niti z roku 1969 skončil v trezoru. Premiéru měl až roku 1990 a na Berlinale získal Zlatého medvěda.

K jeho nejslavnějším filmům patří Na samotě u lesa, Postřižiny, Slavnosti sněženek a Vesničko má středisková. Poslední jmenovaný film získal také nominaci na Oscara. Jeho posledním režijním filmem byli Donšajni z roku 2013.

Ocenění a divadelní práce

Menzel přispěl k mezinárodnímu uznání české kinematografie. Jeho filmy získávaly ceny na prestižních festivalech a inspirovaly další filmaře.

Byl také aktivní v divadle, kde režíroval řadu inscenací. Pracoval například v Činoherním klubu, Divadle na Vinohradech a Divadle Bez zábradlí. Režíroval také na několika zahraničních scénách.

Za celoživotní práci získal Českého lva, Křišťálový glóbus, Medaili Za zásluhy a francouzský Řád umění a literatury.

Partnerské a rodinné vztahy

Osobní a milostný život Jiřího Menzela byl velmi pestrý a po většinu života se ženit vůbec nechtěl. Sám otevřeně přiznával, že žádné ženě nedokáže zůstat věrný. Mezi jeho partnerky patřila například Annette Chaplinová, dcera slavného Charlieho Chaplina, v osmdesátých letech Veronika Žilková a později zpěvačka Juwana Jenkinsová.

Zásadní přelom nastal v roce 2004, kdy se ve svých 66 letech oženil s o šestatřicet let mladší Olgou Kelymanovou (Menzelovou). Jejich manželství bylo neobvyklé a otevřené – oba navzájem věděli o partnerských vztazích toho druhého a tolerovali je. Když Olga porodila dceru Annu Karolínu, jejímž otcem byl režisér Jaroslav Brabec, Jiří Menzel dívku přijal a vychovával ji jako vlastní. Později se jim narodila ještě dcera Eva Maria a rodina spolu navzdory netradičnímu modelu zůstala v úzkém a milujícím kontaktu až do Menzelova skonu.

Životní překážky: Cenzura, Anticharta a těžká nemoc

Kariéra a život Jiřího Menzela přinesly vedle celosvětových úspěchů i náročné zkoušky a profesní blokády. Po srpnu 1968 byl zasažen komunistickou cenzurou a po několik let nesměl natáčet celovečerní snímky, zatímco jeho film Skřivánci na niti skončil neprodyšně v trezoru. V roce 1977 podepsal pod tlakem Antichartu, což později označoval za rozhodnutí z nutnosti, aby mohl dál pracovat. Nejtěžší osobní i zdravotní zkouška však přišla na podzim roku 2017, kdy onemocněl těžkou meningitidou. Po náročné operaci mozku strávil dlouhé období v umělém spánku a následná léčba vyžadovala celodenní péči. Vážné následky nemoci mu již nedovolily vrátit se k veřejnému i tvůrčímu životu. Zemřel 5. září 2020 ve svém domově na následky covidového zápalu plic.