Kdo by v Česku při válce narukoval do armády

Kolem narukování do armády při případné válce koluje spousta polopravd.  Český právní řád rozlišuje mezi stavem ohrožení státu a válečným stavem, mezi vojáky z povolání, aktivní zálohou, vojáky v záloze a běžnými občany.

Branný zákon nestanoví jednoduché pořadí, podle kterého by stát povolával jednotlivé skupiny obyvatel. Záleželo by na tom, jakou situaci by stát řešil a koho by armáda skutečně potřebovala.

Co vlastně znamená „vypuknutí války“

Samotná obava z války nebo napjatá mezinárodní situace ještě sama o sobě neznamená, že začíná povinné rukování. V českém právu je rozhodující, zda Parlament vyhlásí stav ohrožení státu nebo válečný stav.

Ústavní zákon o bezpečnosti říká, že stav ohrožení státu může Parlament na návrh vlády vyhlásit při bezprostředním ohrožení svrchovanosti, územní celistvosti nebo demokratických základů státu. Válečný stav je ještě vyšší stupeň a vyhlašuje se pro celé území státu.

Branná povinnost v míru funguje jen dobrovolně. Povinný režim se rozbíhá až za stavu ohrožení státu nebo po vyhlášení válečného stavu. Ministerstvo obrany to výslovně uvádí ve svých materiálech pro veřejnost.

Na koho se branná povinnost vztahuje

Podle branného zákona vzniká branná povinnost občanovi České republiky v den, kdy dosáhne 18 let. Zaniká zpravidla v 60 letech. Tohle se týká mužů i žen.

To ale ještě neznamená, že by všichni tito lidé automaticky dostali povolávací rozkaz. Zákon tím říká hlavně to, kdo může být v krajní situaci do systému povolán. Neříká, že by stát vždy povolal všechny.

Kdo by šel do armády první

Jako první by nastupovali lidé, kteří už v armádním systému jsou. Tedy hlavně vojáci z povolání, protože ti jsou v činné službě už před krizí. Vedle nich stojí aktivní záloha a další vojáci v záloze, zejména ti, kteří jsou předurčeni pro doplnění ozbrojených sil. Branný zákon počítá s tím, že záloha ozbrojených sil slouží k doplňování armády a že vojáci v záloze mohou být pro tyto potřeby předurčeni.

Při stavu ohrožení státu může ministerstvo nařídit takzvané výběrové doplnění ozbrojených sil. To znamená, že by nepovolávalo celou populaci, ale jen stanovené vojáky v záloze podle potřeb armády. U válečného stavu pak přichází v úvahu mobilizace, kterou zákon definuje jako hromadné povolávání vojáků v záloze k výkonu mimořádné služby. Mobilizaci nařizuje prezident republiky na návrh vlády. Může být částečná nebo všeobecná.

Jinými slovy, první na řadě nejsou běžní lidé bez výcviku, ale hlavně ti, kteří už mají k armádě vztah, výcvik nebo předurčení.

Pořadí však není předem napevno určeno. Český zákon takovou jednoduchou tabulku nestanoví. Místo toho ponechává státu možnost reagovat podle konkrétní potřeby. Ministerstvo obrany ve své příručce uvádí, že po vyhlášení stavu ohrožení státu absolvují odvodní řízení osoby podléhající branné povinnosti podle vybraných ročníků narození a civilních odborností.

Zákon dává rámec a konkrétní výběr by závisel na situaci. O tom, které ročníky nebo odbornosti budou skutečně povolány, by rozhodovala konkrétní bezpečnostní situace a potřeby obrany státu. Zákon proto záměrně nestanoví pevné pořadí ani seznam profesí.

Stát by mohl potřebovat spíš řidiče, zdravotníky, techniky, spojaře nebo lidi s konkrétním výcvikem, ne prostě „všechny mladé muže“.

Co by čekalo občana bez vojenské služby

Běžný občan by nešel automaticky rovnou na frontu. Nejprve by mohl být povolán k odvodnímu řízení, kde by se posuzovala jeho schopnost vykonávat vojenskou činnou službu. Teprve pak by se rozhodovalo, zda je schopný služby a kam by byl případně zařazen. Zákon i oficiální materiály ministerstva obrany počítají s tím, že stát v krizové situaci vybírá lidi podle potřeby a způsobilosti, ne naslepo.

Odvod není totéž co okamžitý nástup do boje. Odvod je právní a zdravotní posouzení, zda člověk může vojenskou službu vykonávat.

Byly by povolány i ženy?

Ano. Podle dnešního českého práva ano. Branná povinnost se vztahuje i na ženy.

Současně ale platí, že zákon obsahuje zvláštní ochranu některých skupin žen i mužů, hlavně u rodičů malých dětí a u těhotných žen. To znamená, že tvrzení „na vojnu by šly i ženy“ je právně správné, ale bez dovětku by bylo zavádějící. Nešlo by o slepé a bezvýhradné povolávání všech žen.

Kdo by se nepovolával vůbec nebo jen omezeně

Branný zákon uvádí případy, kdy se člověk k odvodnímu řízení nebo k výkonu mimořádné služby nepovolává. Týká se to například některých vrcholných ústavních funkcí, členů vlády, poslanců, senátorů, některých představitelů státu a také příslušníků bezpečnostních sborů po dobu jejich služby. Nepovolávají se ani strážníci obecní policie po dobu pracovního poměru, pokud nejsou v aktivní záloze.

Dále platí, že těhotná žena se k odvodnímu řízení ani k výkonu mimořádné služby nepovolává.

Žena nebo muž pečující o dítě do 8 let se k výkonu mimořádné služby nepovolávají.

Osamělá žena nebo osamělý muž pečující o dítě mladší 15 let se také k výkonu mimořádné služby nepovolávají. Ministerstvo obrany výslovně upozorňuje, že tato omezení nejsou úplným zánikem branné povinnosti, ale zákonným omezením povolání v konkrétních situacích.

Zákon tím říká: ano, branná povinnost na tyto lidi může dopadat obecně, ale stát je v určitých situacích nesmí nebo nechce povolat k dané službě.

Omezení kvůli zdravotnímu stavu nebo věku

Branná povinnost zaniká tomu, kdo je pravomocně uznán neschopným vykonávat vojenskou činnou službu. Zaniká také při ztrátě českého občanství, při omezení svéprávnosti a zpravidla při dosažení 60 let věku. U některých kategorií vojáků ale zákon stanoví výjimky, například u vojáka z povolání staršího 60 let, který zůstává ve služebním poměru, nebo u vojáka v aktivní záloze staršího 60 let do doby vyřazení z aktivní zálohy.

Tedy jednoduše: člověk zdravotně neschopný nebo mimo věkový rámec by běžně nenastupoval.

Další výjimky

Zákon počítá i s tím, že některé lidi je pro stát výhodnější nechat v jejich civilní profesi. Branný zákon umožňuje zproštění výkonu mimořádné služby u vojáka v záloze, pokud je v důležitém zájmu bezpečnosti České republiky potřeba, aby dál vykonával své civilní zaměstnání. Zákon mezi tyto důvody řadí například činnosti spojené se soudy, státní správou, bezpečnostními sbory, zpravodajskými službami, Českou národní bankou, zdravotnickou záchrannou službou, kritickou infrastrukturou nebo hospodářskou mobilizací. Na takové zproštění ale není právní nárok. Rozhoduje krajské vojenské velitelství.

To znamená, že stát by si v krizi nemohl dovolit vzít všechny lékaře, záchranáře, energetiky, dispečery nebo jiné klíčové pracovníky a poslat je do armády. Část z nich by byla cennější pro fungování země doma než se zbraní v ruce.

Lze vojenskou službu odmítnout?

Ano, ale jen za určitých podmínek. Voják v záloze může odmítnout vykonávat mimořádnou službu z důvodu svědomí nebo náboženského vyznání. Musí to udělat písemně a ve stanovené lhůtě. Pokud tak učiní, za podmínek stanovených zákonem, zaniká mu povinnost vykonat mimořádnou vojenskou službu, nikoli všechny povinnosti vůči státu.. Tím ale povinnosti nekončí úplně. Zákon současně říká, že takový člověk za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu podléhá pracovní povinnosti podle zákona o zajišťování obrany České republiky.

Jinými slovy, může odmítnout ozbrojenou službu, ale nemusí se vyhnout povinnosti pomáhat státu jinou prací.

Co ještě může stát po lidech chtít

Za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu nejde jen o armádu. Zákon o zajišťování obrany ČR počítá i s pracovní povinností, pracovní výpomocí, evidencí vhodných osob a s omezením některých práv. Může se například omezit svoboda pohybu a pobytu v nezbytně nutné míře. Obecní úřady obcí s rozšířenou působností vedou evidenci fyzických osob, které lze určit k pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci pro obranu státu.

To je další věc, která v podobných debatách často chybí. Ne každý, koho stát v krizi využije, musí skončit v armádě. Část lidí by mohla dostat úkoly v dopravě, zdravotnictví, zásobování, údržbě infrastruktury nebo jiné nezbytné civilní činnosti.

České právo dnes počítá s tím, že branná povinnost se vztahuje na muže i ženy od 18 do 60 let. Současně ale obsahuje řadu výjimek, omezení a ochranných pravidel. Těhotné ženy se nepovolávají. Rodiče malých dětí mají zvláštní ochranu. Někteří lidé v klíčových profesích mohou být z mimořádné služby zproštěni. Zdravotně nezpůsobilí lidé nebo osoby mimo věkový rámec běžně nenastupují. A hlavně: stát by nevolal všechny naráz, ale postupoval by podle zákona, potřeb armády a konkrétní krize.

Řada informací, které se o mobilizaci šíří na sociálních sítích, vychází ze zjednodušených nebo nepřesných výkladů zákona. Skutečný postup by vždy závisel na platných právních předpisech a konkrétní situaci.