Téma: herečka

Celé jméno: Brigitte Anne-Marie Bardot
Povolání: herečka, modelka, zpěvačka, spisovatelka a celosvětová ochránkyně zvířat
Narozena: 28. září 1934, Paříž, Francie
Zemřela: 28. prosince 2025, Saint-Tropez, Francie (ve věku 91 let)
Vzdělání: baletní škola na prestižní Pařížské konzervatoři (Conservatoire de Paris)
Matka: Anne-Marie Mucel
Otec: Louis Bardot (průmyslník a inženýr)
Sourozenci: mladší sestra Marie-Jeanne Bardot (nar. 1938)
Manželé:

• Roger Vadim (filmový režisér, manželství 1952–1957, rozvod)
• Jacques Charrier (herec, manželství 1959–1962, rozvod)
• Gunter Sachs (německo-švýcarský miliardář a fotograf, manželství 1966–1969, rozvod)
• Bernard d’Ormale (bývalý politický poradce, manželství od roku 1992 až do její smrti v prosinci 2025)

Děti: syn Nicolas-Jacques Charrier (nar. 1959, z manželství s Jacquesem Charrierem)

Od baletního sálu k filmu, který šokoval svět

Narodila se do zámožné a přísně katolické pařížské rodiny. Od raného dětství se věnovala klasickému baletu a dlouho toužila po dráze primabaleríny. Náročné studium na pařížské konzervatoři jí dalo disciplínu, grácii a pověstný kočičí krok, kterým později fascinovala filmové režiséry i fotografy časopisu Elle.

Do světa filmu ji v pouhých osmnácti letech přivedl její první manžel, režisér Roger Vadim. Zásadním zlomem v dějinách kinematografie se stal v roce 1956 jeho snímek A Bůh stvořil ženu. Scéna, v níž bosá Brigitte tančí divoké mambo na stole, katapultovala mladou Francouzku mezi nejžádanější globální celebrity a spustila vlnu sexuální revoluce.

V 50. a 60. letech patřila k nejzářivějším hvězdám Evropy. Excelovala v kultovním dramatu Jeana-Luca Godarda Pohrdání, dobrodružné komedii Viva Maria! po boku Jeanne Moreau i v hudebních nahrávkách se Sergem Gainsbourgem. Přesto sama hereckou profesi nikdy nevnímala jako životní poslání. Neustálý tlak paparazzi a ztráta soukromí ji ničily. V roce 1973, v pouhých devětatřiceti letech a na absolutním vrcholu slávy, oznámila Brigitte Bardot definitivní konec filmové kariéry a před kameru se už nikdy nevrátila.

Složité mateřství a 33 let věrné lásky

Její soukromí bylo bouřlivé a plné dramatických zvratů. Nejbolestnějším rodinným tématem se stal vztah k jejímu jedinému synovi Nicolasovi, který se narodil v roce 1959. Bardotová ve svých pamětech otevřeně a bez příkras přiznala, že se na roli matky necítila zralá a těhotenství pro ni bylo traumatem. Po rozvodu s Jacquesem Charrierem přenechala péči o syna plně jeho otci. Ačkoliv byla za svou upřímnost odsuzována, v pozdějším věku našla k dospělému synovi i svým vnoučatům v Norsku cestu smíření.

Po třech zkrachovalých manželstvích a desítkách milostných románků našla opravdový klid a celoživotní oporu až v roce 1992. Tehdy se jejím čtvrtým manželem stal Bernard d’Ormale. Zůstali oddanými partnery celých 33 let a Bernard stál po jejím boku ve vile La Madrague v Saint-Tropez až do jejích posledních dnů.

Ochrana zvířat jako skutečné životní poslání

To, co Brigitte Bardot nedala světu filmu, věnovala s bezmeznou vášní těm nejzranitelnějším – zvířatům. V roce 1986 založila Nadaci Brigitte Bardot (Fondation Brigitte Bardot), do níž vložila většinu svého jmění a vydražila své osobní šperky i suvenýry ze slávy.

Osobně bojovala proti zabíjení tuleních mláďat v Kanadě, ilegálnímu obchodu se psím masem v Asii i krutým podmínkám na jatkách. Její nekompromisní tah na branku a odvaha postavit se světovým státníkům z ní učinily jednu z nejvlivnějších ekologických aktivistek moderní éry.

Osobní zkoušky a odkaz legendy

Během života prošla hlubokými depresemi i několika pokusy o sebevraždu, které byly daní za drtivou daň popularity. Stárnutí však přijala s hrdostí – striktně odmítala plastické operace a stala se symbolem přirozeného stárnutí v ústraní své milované provensálské přírody, obklopena desítkami zachráněných zvířat.

Brigitte Bardot zemřela 28. prosince 2025 ve věku 91 let. Odešla v ní žena, která předběhla svou dobu a dokázala, že největší odvahou je žít život podle vlastních pravidel.

„Svoboda je dělat to, co považujete za správné, i když se to ostatním nelíbí.“ — Brigitte Bardot

The post † Brigitte Bardot: Brigitte Bardot: Ikona svobody, složité mateřství i boj za zvířata appeared first on Damy.cz.

Rodné jméno: Claude Joséphine Rose Cardinale
Povolání: filmová a divadelní herečka, bojovnice za lidská práva a velvyslankyně dobré vůle UNESCO
Narozena: 15. dubna 1938, La Goulette (předměstí Tunisu), Tunisko (tehdejší Francouzský protektorát)
Zemřela: 23. září 2025, Nemours, Francie (ve věku 87 let)
Národnost: italská
Vzdělání: lyceum v Tunisu (původně směřovala k učitelské dráze), prestižní filmová škola Centro Sperimentale di Cinematografia v Římě
Rodiče: otec Francesco Cardinale (železniční zaměstnanec a technik sicilského původu), matka Yolanda Greco (žena v domácnosti původem ze Sicílie)
Sourozenci: mladší sestra Blanche Cardinale (rovněž se krátce věnovala herectví), bratři Bruno a Jacques Cardinale

Manželství a životní partneři:

• Franco Cristaldi (vlivný filmový producent; v 60. letech řídil celou její kariéru, v roce 1966 uzavřeli v USA sňatek, který však v Itálii nebyl právně uznán; v roce 1975 se definitivně rozešli)
• Pasquale Squitieri (italský filmový režisér; životní partner v letech 1975–2017 až do jeho smrti)

Děti: syn Patrick Cardinale (* 1958, adoptovaný Francem Cristaldim), dcera Claudia Squitieri (* 1979, z partnerství s Pasqualem Squitierim)

Vítězství v soutěži krásy a cesta do Říma

Narodila se a vyrůstala v multikulturním prostředí severoafrického Tuniska v rodině sicilských emigrantů. Její rodnou řečí byla francouzština a tuniská arabština, italsky se učila až jako dospívající dívka. Původně snila o tom, že se stane učitelkou a bude vyučovat děti v Africe. Osud však rozhodl jinak.

V roce 1957 se zúčastnila soutěže o Nejkrásnější Italku v Tunisku. Hlavní cenou byla cesta na filmový festival v Benátkách. Její uhrančivá jižanská krása, jiskra v očích a přirozený temperament okamžitě upoutaly pozornost italských filmařů a producentů. Ačkoliv se ze začátku nabídkám na filmování bránila, nakonec nastoupila na slavnou filmovou školu Centro Sperimentale di Cinematografia v Římě a podepsala exkluzivní smlouvu s produkční společností Vides Cinematografica, kterou vedl vlivný Franco Cristaldi.

Osm a půl, Gepard i nesmrtelná Jill v Tenkrát na Západě

Během 60. let se Claudia Cardinale stala nejvyhledávanější evropskou herečkou. Spolupracovala s největšími velikány světové kinematografie, kteří utvářeli moderní filmové dějiny. Režisér Luchino Visconti v ní spatřoval ideál aristokratické vášně a obsadil ji do historického eposu Gepard (Il Gattopardo), kde zazářila po boku Alaina Delona a Burta Lancastera.

Současně točila s vizionářským Federicem Fellinim jeho nejslavnější autobiografický snímek Osm a půl (8½) s Marcellem Mastroiannim. Fellini byl prvním režisérem, který jí dovolil mluvit jejím vlastním, lehce chraplavým hlasem – do té doby ji italští tvůrci kvůli jejímu francouzskému přízvuku nechávali v italských verzích předabovávat.

Vrchol její celosvětové slávy přišel v roce 1968, kdy jí režisér Sergio Leone svěřil jedinou ženskou hlavní roli v legendárním westernu Tenkrát na Západě (Once Upon a Time in the West). Jako hrdá a nezdolná vdova Jill McBainová po boku Charlese Bronsona a Henryho Fondy vytvořila postavu, která se stala symbolem ženské síly v drsném světě mužů. Úspěch slavila i v Hollywoodu po boku Petera Sellerse v komedii Růžový panter.

Utajené mateřství po znásilnění a život pod kontrolou

Zatímco na filmovém plátně ztělesňovala úspěch a půvab, její soukromý život skrýval hlubokou bolest. V devatenácti letech se v Tunisu stala obětí brutálního znásilnění starším mužem a otěhotněla. V tehdejší konzervativní Itálii by svobodná matka znamenala okamžitý konec jakékoliv filmové kariéry.

Producent Franco Cristaldi ji poslal tajně porodit do Londýna. Syn dostal jméno Patrick. Cena za záchranu kariéry však byla krutá: Cristaldi Claudiu donutil podepsat přísný závazek mlčenlivosti. Celých sedm let musela na veřejnosti, před novináři i filmovým štábem předstírat, že Patrick je její mladší bratr. Tato lež ji vnitřně ničila. Teprve po sedmi letech se vzepřela producentovu diktátu, pravdu veřejně odhalila a syna oficiálně přijala za svého. Claudia mu do konce života vynahrazovala roky, kdy ho nemohla na veřejnosti obejmout jako matka.

Život pod Cristaldiho neustálým dohledem a finanční kontrolou nakonec v 70. letech ukončila. Osvobození našla po boku nekonvenčního režiséra Pasquala Squitieriho. Ačkoliv byl jejich vztah bouřlivý a náročný, spojovala je hluboká vášeň a v roce 1979 se jim narodila dcera Claudia. Squitieri zůstal jejím životním partnerem až do své smrti v roce 2017.

Odmítnutí plastických operací a boj za lidská práva

Claudia Cardinale byla jednou z mála světových ikon, která se hrdě postavila kultu věčného mládí. Zásadně odmítala plastické operace i invazivní estetické zákroky a tvrdila, že každá vráska na tváři je důkazem prožitého života a zralosti. Podobně jako v případě dalších velkých evropských ikon (např. Brigitte Bardot) byla její ženskost založena na vnitřní svobodě.

Od roku 2000 působila jako vážená velvyslankyně dobré vůle UNESCO. Neúnavně cestovala po světě a bojovala za práva znevýhodněných žen, vzdělání dívek v rozvojových zemích a ochranu přírody. Její neuvěřitelnou uměleckou dráhu zahrnující více než 120 filmů detailně mapuje databáze IMDb.

Claudia Cardinale zemřela pokojně v kruhu svých blízkých 23. září 2025 ve francouzském městě Nemours ve věku 87 let. Zanechala po sobě odkaz ženy, která dokázala zvítězit nad nepřízní osudu a zůstala věrná sama sobě.

„Krása pomine. Charakter zůstává. Nikdy jsem se nebála stárnout, protože to jediné, na čem v životě opravdu záleží, je to, co nosíte uvnitř.“ — Claudia Cardinale

The post Claudia Cardinale (†87): Tajný porod po znásilnění a proč syna léta vydávala za bratra appeared first on Damy.cz.

Rodné jméno: Diane Hall
Povolání: herečka, režisérka, producentka, fotografka a spisovatelka
Narozena: 5. ledna 1946, Los Angeles, Kalifornie, USA
Zemřela: 11. října 2025, Kalifornie, USA (ve věku 79 let, na bakteriální zápal plic)
Vzdělání: Santa Ana High School, prestižní herecká škola The Neighborhood Playhouse School of the Theatre v New Yorku
Matka: Dorothy Deanne Hall (amatérská fotografka a žena v domácnosti)
Otec: John Newton Ignatius Hall (stavební inženýr a realitní makléř)
Sourozenci: bratr Randy Hall, mladší sestry Robin a Dorrie Hall
Manželství: nikdy nebyla vdaná

Životní partneři:

• Woody Allen (režisér a scenárista, vztah cca 1968–1971, poté celoživotní přátelé)
• Warren Beatty (herec a režisér, vztah cca 1979–1981)
• Al Pacino (herec, osudový vztah s přestávkami v letech 1971–1990)

Děti (adoptované): dcera Dexter Keaton (adoptována 1996), syn Duke Keaton (adoptován 2001)

The post † Diane Keaton: Pánský styl, láska s Al Pacinem i adopce v 50 letech appeared first on Damy.cz.

Foto: GabboT – Wikimedia Commons

• Povolání: herečka, producentka a televizní ikona
• Narozena: 12. dubna 1971, Memphis, Tennessee, USA
• Zemřela: 13. července 2024, Malibu, Kalifornie, USA (ve věku 53 let), po dlouhém boji s rakovinou prsu s metastázemi
• Vzdělání: Lycée Français de Los Angeles (francouzské prestižní lyceum, absolvovala v roce 1988)
• Matka: Rosa Doherty (majitelka kosmetického salonu)
• Otec: Tom Doherty (bankovní úředník, zemřel v roce 2010)
• Sourozenci: starší bratr Sean B. Doherty
• Manželé:
  • Ashley Hamilton (herec, sňatek v říjnu 1993, rozvod 1994)
  • Rick Salomon (producent, manželství 2002–2003, po roce anulováno)
  • Kurt Iswarienko (fotograf, manželství 2011–2024, rozvodové vyrovnání podepsala pouhý den před svou smrtí)
• Děti: neměla potomky

Začátky a cesta: Dětská hvězda před kamerou

Kariéru před kamerou odstartovala už jako desetiletá dívenka v televizním westernovém dramatu Father Murphy a v populárním seriálu Malý dům na prérii (Little House on the Prairie), kde si jejího talentu všiml sám legendární Michael Landon. V pubertě zaujala v kultovní černé komedii Smrtící atrakce (Heathers).

Skutečné celosvětové šílenství však vypuklo v roce 1990, kdy ji slavný televizní producent Aaron Spelling obsadil do role středoškolačky Brendy Walshové v Beverly Hills 90210. Shannen se přes noc stala globální celebritou, jejíž účes, styl oblékání i bouřlivý románek s Dylanem McKayem hltal celý svět.

Mluvčí onkologických pacientů a podcast bez cenzury

Shannen Doherty byla pro veřejnost mnohem víc než jen seriálová hvězda – stala se symbolem naděje a neskutečné životní vitality. Poté, co jí byla v roce 2015 diagnostikována rakovina prsu, prolomila veškerá hollywoodská tabu. Zveřejňovala neupravené fotografie s oholenou hlavou z nemocničních lůžek, mluvila o strachu ze smrti a aktivně burcovala ženy k včasné prevenci a mamografickým vyšetřením.

Založila také mimořádně úspěšný a dojemný podcast Let’s Be Clear with Shannen Doherty, v němž s odzbrojující upřímností rozebírala své minulé chyby, vyhazovy z natáčení, chemoterapie i těžké osobní vztahy. Inspirovala tisíce onkologických pacientů, aby svůj boj nevzdávali a radovali se z každého prožitého dne.

Osobní překážky: Nálepka „zlobivé holky“ Hollywoodu a seriálové vyhazovy

V 90. letech patřila k nejpropíranějším celebritám bulváru. Kvůli mladické nerozvážnosti, tlaku slávy i divokému životnímu stylu si vysloužila nálepku hollywoodské rebelky:

• Konec v Beverly Hills 90210 (1994): Zákulisí provázely zprávy o pozdních příchodech, hádkách s Jennie Garth (Kelly) a sporech s produkcí. Po čtyřech úspěšných sezonách se tvůrci rozhodli postavu Brendy nechat odjet studovat do Londýna a Shannen ze seriálu propustili.
• Dusno v Čarodějkách (2001): Aaron Spelling jí dal druhou velkou šanci v seriálu o čarodějkách, kde režírovala i několik epizod. Po třech letech však vygradovalo napětí a nesoulad mezi ní a kolegyní Alyssou Milano, což vedlo k nečekané smrti její postavy Prue.

V pozdějším věku se Shannen za své mladické manýry veřejně omluvila a s většinou bývalých kolegů našla smíření a hluboké přátelství.

Boj do posledního dechu a rozvod těsně před smrtí

V roce 2020 oznámila zdrcující zprávu: rakovina prsu se po letech vrátila ve čtvrtém stádiu a rozšířila se do páteře a mozku. Herečka podstoupila náročnou operaci hlavy i ozařování, přesto neztrácela humor a chuť do života.

Kromě zákeřné nemoci jí však zasadil tvrdou ránu i osobní život. Před náročnou operací mozku zjistila, že ji její třetí manžel, fotograf Kurt Iswarienko, po čtrnácti letech vztahu podváděl. Následoval vleklý a emočně vyčerpávající rozvodový spor. Podle soudních záznamů zveřejněných magazínem People podepsala Shannen dohodu o konečném majetkovém vyrovnání v pátek 12. července 2024 – pouhý den předtím, než 13. července 2024 ve věku 53 let v poklidu obklopena nejbližšími přáteli a milovanými psy navždy odešla. Chtěla mít jistotu, že její majetek zůstane její milované mamince.

„Nezáleží na tom, kolikrát spadneš, ale na tom, kolikrát se zvedneš.“ — Shannen Doherty

The post † Shannen Doherty: Vyhazov ze seriálů a dojemný rozvod před smrtí appeared first on Damy.cz.

Foto: Knihkupectví Neoluxor, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

• Povolání: divadelní a filmová herečka, dabérka
• Narozena: 9. listopadu 1964, Plzeň, Československo
• Zemřela: 5. května 2024, Praha (ve věku 59 let), příčinou bylo náhlé selhání srdce
• Vzdělání: Divadelní fakulta AMU (DAMU) v Praze
• Matka: Jana Postlerová (herečka, dabérka a vyhledávaná hlasová poradkyně, † 2024)
• Otec: Alexandr Postler st. (herec a režisér)
• Sourozenci: Alexandr Postler ml. (herec)
• Manžel: Zdeněk Hrášek (kytarista a jazzový hudebník, manželství 1991–2016, † 2016)
• Děti: Jana Magdaléna Hrášková (nar. 1992), Damián Hrášek (nar. 1994)

Začátky a cesta: Od prken Národního divadla na Vinohrady

Narodila se v ryze umělecké rodině – otec byl režisér a matka Jana Postlerová uznávaná herečka a přísná hlasová pedagožka. K divadlu ji to táhlo zcela přirozeně od raného dětství. Po gymnáziu v Ostravě vystudovala pražskou DAMU, kterou absolvovala v roce 1987.

Už během studií okouzlila svým talentem vedení naší první scény a stala se stálou členkou Činohry Národního divadla. V roce 1992 pak přijala angažmá v prestižním Divadle na Vinohradech, kterému zůstala věrná více než tři desetiletí a ztvárnila zde téměř čtyřicet nezapomenutelných rolí.

Před televizní kamerou zářila v divácky oblíbených seriálech Hotel Herbich, Četnické humoresky, retro sáze Vyprávěj, kriminálním Labyrintu i v pokračování Nemocnice na kraji města po dvaceti letech. Na stříbrném plátně zaujala v psychologickém dramatu Jedna kočka za druhou nebo ve filmu Tancuj, Matyldo, jak dokládá Filmový přehled.

Královna dabingu, filantropie a ocenění

Díky svému kultivovanému projevu a nádherné barvě hlasu patřila Simona Postlerová k nejobsazovanějším českým dabérkám. Proslavila se jako ukecaná a energická Lorelai Gilmorová v kultovním seriálu Gilmorova děvčata nebo jako neohrožená Samantha Carterová ve sci-fi sérii Hvězdná brána.

Svůj hlas propůjčila také slavné Audrey Hepburn ve Snídani u Tiffanyho, Mie Farrow ve Velkém Gatsbym i éterické Cate Blanchett coby elfí paní Galadriel v trilogii Pán prstenů. V roce 2002 po právu převzala prestižní Cenu Františka Filipovského za vynikající výkon v dramatu Vtip po boku Emmy Thompson. Zařadila se tak po bok dabingových velikánů, jakým byl například i Jiří Krampol se svým legendárním hlasem Belmonda, kteří dokázali zahraničním hvězdám vtisknout neopakovatelnou českou duši.

Mimořádně aktivní byla také v charitě. Stala se první patronkou nadačního fondu Dvojka srdcem pomáhajícího lidem v tísni a podporovala rozvojové projekty pro chudé děti. Městská část Praha 2 jí v březnu 2026 udělila čestné občanství in memoriam jako hold jejímu celoživotnímu srdci.

Hrdinský boj o manžela a celoživotní péče o syna

Zatímco na jevišti rozdávala emoce, v soukromí nesla břemeno, které by málokdo unesl. V roce 1991 se provdala za kytaristu a jazzového hudebníka Zdeňka Hráška. Jejich idylické manželství však v roce 2006 zasáhla krutá zpráva – Hráškovi diagnostikovali rakovinu oka. Simona se o manžela obětavě starala, po deseti letech se však nemoc vrátila a Zdeněk Hrášek v říjnu 2016 zemřel.

Ještě větší životní zkoušku pro ni představoval syn Damián. V dospívání u něj propukla těžká forma Aspergerova syndromu doprovázená Tourettovým syndromem. Chlapec se ze dne na den změnil a vyžadoval čtyřiadvacetihodinovou asistenci, klid a absolutní řád. Simona se odmítla syna vzdát a nedala ho do ústavu – veškerý svůj volný čas dělila mezi zkoušky v divadle a vyčerpávající celodenní péči doma.

V pořadech Českého rozhlasu otevřeně mluvila o tom, jak ji péče o syna učí trpělivosti i bezpodmínečné lásce. Obrovské vyčerpání, chronický stres, neléčený vysoký tlak i prodělaný postcovidový syndrom si však vybraly krutou daň. Dne 5. května 2024 hereččino unavené srdce doma na pražských Vinohradech náhle dotlouklo.

Syn Damián, který maminku našel, nezůstal opuštěn – díky pomoci rodiny a městské části našel bezpečný nový domov v chráněném bydlení. Život Simony Postlerové zůstává mementem neskutečné mateřské oběti a lásky, která šla až za hranice lidských sil.

„Samozřejmě stále hraju a hraju moc ráda. Mám to povolání opravdu ráda a jsem na jevišti šťastná.“

The post † Simona Postlerová: Boj o manžela i obětavá láska k synovi appeared first on Damy.cz.

Show Jana Krause, FTV Prima, CC BY 3.0

• Povolání: zpěvačka, herečka, moderátorka a textařka
• Narozena: 22. srpna 1995, Praha, Česko
• Zemřela: 6. dubna 2025, doma v Praze, na následky metastatického karcinomu prsu
• Vzdělání: ZUŠ Bajkalská – klavír a zpěv; umělecká konzervatoř – obor populární zpěv
• Matka: Dagmar Patrasová – herečka a zpěvačka
• Otec: Felix Slováček – klarinetista, saxofonista a dirigent
• Sourozenci: Felix Slováček ml. (* 1983), hudebník; René Slováčková (* 1977), polorodá sestra, herečka a dabérka

Začátky a cesta

Dětství a ZUŠ – Od čtyř let se v ZUŠ Bajkalská učila hrát na klavír a zpívat. Účinkovala s matkou v televizních pořadech a věnovala se také dabingu.

Muzikály a divadlo – Vystupovala ve Sněhové královně, Alence v kraji zázraků, Krysaři a Doktoru Oxovi. Hrála také ve Třech oříšcích pro Popelku a v divadle Semafor.

Televize a hudba – Účastnila se druhé řady soutěže Tvoje tvář má známý hlas v roce 2016. Hrála zdravotní sestru Radku v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2 a účinkovala také v seriálu Ohnivý kuře.

Působila jako sólistka ve Film Music Tour. V roce 2015 založila vlastní kapelu, která později vystupovala jako Anna Julie Slováčková & Band. S kapelou vydala alba Aura (2021) a Osudová (2023).

Osvěta a pomoc nemocným

Po první diagnóze rakoviny prsu v roce 2019 se aktivně věnovala osvětě. Mluvila o samovyšetření a včasném vyšetření podezřelých změn. Spolupracovala s projektem Bellis a podpořila také kampaň Avon Pochodu.

S Pokáčem nazpívala píseň I když jsme plešatý. Výtěžek souvisejícího projektu pomáhal onkologicky nemocným dětem.

Její otevřenost pomáhala bourat představu, že se rakovina prsu mladých žen netýká.

V roce 2024 získala cenu HOP pro osobnost roku, která šířila osvětu o onkologických onemocněních.

Osobní překážky

2013–2016: Podle později zveřejněné vzpomínky jejího otce si první bulku nahmatala už v roce 2013. Nález nebyl zhoubný. Další nezhoubnou bulku objevila v roce 2016 a poté chodila na pravidelné kontroly.

2019–2020: V červenci 2019 si nahmatala další bulku. Biopsie potvrdila zhoubný nádor prsu. Následovala chemoterapie a ztráta vlasů. V květnu 2020 podstoupila operaci nádoru a uzlin v podpaží.

2021: V lednu oznámila, že krevní testy i ultrazvuk neukázaly nový nález. Nadále chodila každé tři měsíce na kontroly.

2023–2024: Nemoc se vrátila jako metastatický karcinom prsu. Lékaři objevili metastázy v plicích a mízních uzlinách. Slováčková podstupovala chemoterapii.

V listopadu 2023 ji onkolog spojil s lékařkou paliativní medicíny, která jí poskytovala psychickou podporu a pomáhala probírat další možnosti péče.

Paliativní péče neznamenala ukončení onkologické léčby. Slováčková dál dostávala chemoterapii, natáčela, skládala a vystupovala, dokud jí zdravotní stav dovoloval.

2025: Dne 6. dubna zemřela doma v kruhu své rodiny ve věku 29 let.

Citát

„Dnes je čas splnit si sny a užít si den, protože další už přijít nemusí.“ – Anna Julie Slováčková, TEDxPragueWomen 2024

The post † Anna Julie Slováčková: Život, umění a boj s rakovinou prsu appeared first on Damy.cz.

Přezdívku „Americký miláček“ získala především díky filmům, které v 90. letech patřily k nejúspěšnějším romantickým komediím.

Foto: Alex Bix LRPS – Wikimedia Commons

• Povolání: Herečka, režisérka, producentka
• Narozena: 19. listopadu 1961, Fairfield, Connecticut, USA
• Vzdělání: New York University, studium nedokončila
• Matka: Susan Jordan (rozená Duggan), učitelka a bývalá herečka
• Otec: Harry Hyra, učitel matematiky
• Sourozenci: Andrew Hyra, hudebník, a dvě sestry
• Partneři:
  • Dennis Quaid (herec), manželství 1991–2001
  • Russell Crowe (herec), vztah kolem roku 2000
  • John Mellencamp (hudebník), vztah 2010–2014 a znovu 2017–2019
• Děti:
  • Jack Quaid (syn, narozen 1992), herec
  • Daisy True Ryan (adoptivní dcera, adoptována v roce 2006)

Seznámení s osobou

Meg Ryan se narodila  ve Fairfieldu v Connecticutu. Její matka Susan byla učitelka a bývalá herečka. Otec Harry Hyra učil matematiku.

Po absolvování střední školy Bethel High School v roce 1979 začala studovat žurnalistiku na New York University. Studium však nedokončila, protože se začala naplno věnovat herectví.

Začátky a cesta

Její herecká kariéra začala rolí Betsy Stewart v televizním seriálu As the World Turns. V seriálu působila v letech 1982 až 1984.

V roce 1986 získala větší pozornost díky vedlejší roli ve filmu Top Gun. Skutečný průlom však přišel o tři roky později.

Ve filmu Když Harry potkal Sally z roku 1989 vytvořila po boku Billyho Crystala jednu ze svých nejslavnějších filmových dvojic. Za svůj výkon získala nominaci na Zlatý glóbus.

V 90. letech se stala jednou z nejznámějších hereček romantických komedií. Hrála například ve filmech Samotář v Seattlu (1993), Francouzský polibek (1995) a Láska přes internet (1998).

Spolu s Tomem Hanksem vytvořila jednu z nejúspěšnějších romantických dvojic své generace. Objevili se spolu také ve filmech Joe proti sopce a Máma na tahu.

Režie a návrat k filmu

V roce 2015 debutovala jako režisérka filmem Ithaca. Ve filmu si také zahrála a obsadila do něj svého syna Jacka Quaida. Po delší přestávce se k režii vrátila filmem What Happens Later z roku 2023. Ve filmu zároveň ztvárnila hlavní ženskou roli po boku Davida Duchovnyho. Film také režírovala a podílela se na jeho scénáři.

Zásluhy pro společnost a charitativní činnost

Kromě herectví se Meg Ryan v minulosti zapojila do podpory několika charitativních a společenských projektů.

V roce 2006 adoptovala holčičku Daisy z Číny, čímž upozornila na problematiku mezinárodních adopcí.

Mezi veřejně uváděné charitativní oblasti spojené s Meg Ryan patří například pomoc dětem, lidská práva, vzdělávání, boj proti chudobě a práva žen.

Osobní život

V roce 1991 se Meg Ryan provdala za herce Dennise Quaida. V roce 1992 se jim narodil syn Jack Quaid, který se později také stal hercem. Manželství skončilo rozvodem v roce 2001.

V roce 2000 měla vztah s hercem Russellem Crowem. Jejich vztah vznikl během natáčení filmu Proof of Life.

Později měla dlouholetý vztah s hudebníkem Johnem Mellencampem. Poprvé spolu začali chodit v roce 2010. Jejich vztah se několikrát rozešel a znovu obnovil. V roce 2019 definitivně oznámili rozchod.

Meg Ryan se v roce 2006 stala také matkou adoptivní dcery Daisy True Ryan. O své rodině si však dlouhodobě chrání značnou část soukromí.

Osobní překážky

V roce 2000 čelila silnému zájmu médií kvůli rozpadu manželství s Dennisem Quaidem a následnému vztahu s Russellem Crowem.

Později se začala z veřejného života postupně stahovat. V rozhovorech vysvětlovala, že potřebovala změnit způsob, jakým žila a pracovala. Nešlo tedy pouze o přerušení herecké kariéry, ale také o vědomou změnu životních priorit.

Její dlouhá pauza však neznamenala konec kariéry. V roce 2023 se vrátila jako herečka i režisérka ve filmu What Happens Later.

Meg Ryan dnes

Meg Ryan zůstává aktivní v oblasti filmu. V roce 2023 se vrátila před kameru i za ni. V roce 2026 se také objevila na veřejnosti se synem Jackem Quaidem při otevření Lucasova muzea narativního umění v Los Angeles.

Její kariéra ukazuje, že herečka nemusí zůstat navždy spojena s jedním typem filmů. Po období mimo hlavní pozornost se dokázala vrátit nejen jako herečka, ale také jako režisérka.

Oblíbený citát

„Herectví je jako zamilovat se: nemůžete to dělat napůl.“

The post Meg Ryan – Královna romantických komedií se vrátila appeared first on Damy.cz.

Foto:  Gage Skidmore – Wikimedia Commons

Narozena: 4. června 1975, Los Angeles, Kalifornie, USA
Vzdělání: Navštěvovala Beverly Hills High School, poté Lee Strasberg Theatre Institute
Matka: Marcheline Bertrand (herečka a aktivistka)
Otec: Jon Voight (herec)
Sourozenci: James Haven (bratr, herec a producent)
Partneři:
Jonny Lee Miller (herec, manželství 1996–1999)
Billy Bob Thornton (herec, manželství 2000–2003)
Brad Pitt (herec, manželství 2014–2019, odloučení od roku 2016)
Děti:
Maddox Chivan Jolie-Pitt (adoptovaný syn, narozen 2001)
Zahara Marley Jolie-Pitt (adoptovaná dcera, narozena 2005)
Pax Thien Jolie-Pitt (adoptovaný syn, narozen 2003)
Shiloh Nouvel Jolie-Pitt (biologická dcera, narozena 2006)
Knox Léon Jolie-Pitt (biologický syn, narozen 2008)
Vivienne Marcheline Jolie-Pitt (biologická dcera, narozena 2008)

Angelina Jolie je ikonou světové kinematografie, která nejenže okouzluje svým talentem a krásou, ale také svým neúnavným nasazením v oblasti lidských práv a humanitární práce. Její životní cesta, od herecké hvězdy po mezinárodně uznávanou aktivistku, inspirovala miliony lidí po celém světě. Angelina Jolie dokázala překonat osobní i profesní výzvy, a její přínos společnosti se rozprostírá daleko za hranice filmového plátna.

Začátky kariéry a cesta k úspěchu

Angelina Jolie se narodila 4. června 1975 v Los Angeles, v rodině hereckých ikon. Od mládí bylo jasné, že její talent a vášeň pro herectví jí otevřou dveře do světa filmu.

Jako teenagerka navštěvovala herecké kurzy v Lee Strasberg Theatre Institute. Na střední škole Beverly Hills High School později přešla na Moreno High School, kde také dokončila studium.

Svou první velkou roli získala v roce 1999 ve filmu Girl, Interrupted, kde ztvárnila postavu psychicky nemocné dívky a za svůj výkon získala Oscara pro nejlepší herečku ve vedlejší roli. Tento film katapultoval Jolie mezi světovou hereckou elitu.

Oscara za nejlepší herečku ve vedlejší roli získala za film Girl, Interrupted při udílení cen v roce 2000.

Během své kariéry si zahrála v řadě významných filmů, jako Lara Croft: Tomb Raider (2001), Mr. & Mrs. Smith (2005), Salt (2010) a Maleficent (2014). Její herecké výkony v těchto filmech ukázaly její všestrannost a schopnost ztvárnit silné, nezávislé ženské postavy.

Humanitární činnost a práce pro OSN

Angelina Jolie není jen talentovanou herečkou, ale také oddanou humanitární pracovnicí. Její cesta k aktivismu začala v roce 2001, kdy se stala Vyslankyní dobré vůle pro Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Jolie cestovala do krizových oblastí po celém světě, včetně Afriky, Asie a Blízkého východu, aby osobně pomáhala lidem postiženým válkami, chudobou a pronásledováním.

Jako vyslankyně dobré vůle působila v letech 2001 až 2012. Poté se stala zvláštní vyslankyní UNHCR a v této funkci působila do prosince 2022. Během spolupráce s UNHCR uskutečnila více než 60 návštěv krizových oblastí.

V roce 2012 se stala zvláštní vyslankyní UNHCR. Tuto funkci opustila v prosinci 2022, aby se mohla věnovat širšímu okruhu humanitárních a lidskoprávních témat. S uprchlickou problematikou se však nadále zabývá.

Jolie také opakovaně poskytla významné finanční dary. Například v roce 2001 věnovala jeden milion dolarů na pomoc afghánským uprchlíkům. V roce 2007 věnovala společně s Bradem Pittem jeden milion dolarů na humanitární pomoc v oblasti Dárfúru.

Osobní odvaha a boj za zdraví

Angelina Jolie také ukázala neuvěřitelnou odvahu v boji za své vlastní zdraví. V roce 2013 zveřejnila, že podstoupila preventivní dvojitou mastektomii poté, co testy ukázaly, že má genetickou predispozici k rakovině prsu. Její otevřenost a odvaha inspirovaly ženy po celém světě, aby věnovaly více pozornosti svému zdraví a nebály se udělat důležité kroky pro prevenci.

V roce 2013 zveřejnila, že nese škodlivou mutaci genu BRCA1. Kvůli výrazně zvýšenému riziku rakoviny prsu následně podstoupila preventivní oboustrannou mastektomii. Její veřejné vystoupení vedlo k výraznému zvýšení zájmu o genetické testování BRCA.

V roce 2015 podstoupila také operaci vaječníků, aby snížila riziko vzniku rakoviny.

V roce 2015 podstoupila laparoskopické odstranění vaječníků a vejcovodů. Rozhodla se tak snížit riziko rakoviny vaječníků a vejcovodů.

Jolie se tímto veřejným vystoupením stala symbolem boje za zdraví žen a ukázala, jak důležité je mluvit o těchto problémech otevřeně a bez studu.

Rodina a osobní život

Angelina Jolie je matkou šesti dětí, z nichž tři jsou adoptované. Její oddanost rodině je zřejmá nejen v jejím osobním životě, ale také v jejím přístupu k adopci a pomoci dětem z různých koutů světa. Jolie vždy zdůrazňovala, že její rodina je pro ni nejdůležitější, a mnohokrát veřejně promluvila o tom, jakou radost jí přináší být matkou.

Tři děti adoptovala z Kambodže, Etiopie a Vietnamu. Tři mladší děti jsou její biologické. Všech šest dětí se v minulosti veřejně objevilo po jejím boku při různých příležitostech.

S Bradem Pittem žila od roku 2005. Vzali se v roce 2014 ve Francii. Jolie požádala o rozvod v září 2016 a soud je v roce 2019 prohlásil za právně svobodné. Jejich další majetkové spory pokračovaly několik let a dohodu o vypořádání uzavřeli až v roce 2024.

Žena, která inspiruje

Angelina Jolie je příkladem ženy, která nejen exceluje ve své kariéře, ale také se neúnavně věnuje zlepšování životů druhých. Její přínos herectví i humanitární práci z ní činí jednu z nejrespektovanějších osobností na světě. Jolie inspiruje miliony lidí svou odvahou, laskavostí a odhodláním měnit svět k lepšímu.

Vedle herectví a režie se věnuje také otázkám uprchlíků, lidských práv a humanitární pomoci. Její veřejné vystoupení o genetickém riziku navíc výrazně ovlivnilo zájem veřejnosti o testování BRCA. 

Citát:

„Nevěřím na vinu. Věřím v život podle impulzů, pokud tím nikdy vědomě neublížíš druhému člověku a nesoudíš lidi kolem sebe. Myslím, že bys měl žít naprosto svobodně.“

Anglická verze tohoto výroku je Angelině Jolie připisována v několika zdrojích.

The post Angelina Jolie: Od filmové hvězdy k humanitární práci appeared first on Damy.cz.

Foto: Allan Warren – Wikimedia Commons

• Povolání: Herečka
• Narozena: 29. srpna 1915, Stockholm, Švédsko
• Úmrtí: 29. srpna 1982, Londýn, Spojené království, ve věku 67 let
• Vzdělání: Královská dramatická škola (Dramatens elevskola, herecká škola při Královském dramatickém divadle) ve Stockholmu
• Matka: Friedel Adler Bergman
• Otec: Justus Samuel Bergman
• Sourozenci: sourozenci zemřeli v dětství
• Partneři:
  • Petter Aron Lindström (1937–1950, švédský zubař a později profesor neurochirurgie)
  • Roberto Rossellini (1950–1957, italský filmový režisér)
  • Lars Schmidt (1958–1975, švédský divadelní producent)
• Děti:
  • Pia Lindström (dcera s Petterem Lindströmem)
  • Roberto Ingmar Rossellini (syn s Robertem Rossellinim)
  • Isabella Rossellini (dcera s Robertem Rossellinim, dvojče)
  • Isotta Ingrid Rossellini (dcera s Robertem Rossellinim, dvojče)

Ingrid Bergman, švédská herečka, která se stala jednou z nejuznávanějších hvězd zlaté éry Hollywoodu, zůstává i dnes symbolem elegance, talentu a osobní odvahy. Její kariéra, která trvala více než čtyři desetiletí, zahrnovala nespočet ikonických rolí, které definovaly nejen její život, ale i historii světové kinematografie.

Začátky a vzestup k mezinárodní slávě

Byla jedináček. Její dva starší sourozenci zemřeli ještě v dětství před jejím narozením. Už od dětství projevovala zájem o herectví a po studiu na Královské dramatické škole ve Stockholmu se začala objevovat ve švédských filmech. Její přirozená krása, charisma a herecký talent ji brzy katapultovaly na vrchol švédské kinematografie.

Její profesionální filmová kariéra začala ve Švédsku. Výrazný průlom přineslo drama Intermezzo z roku 1936, které režíroval Gustaf Molander. V roce 1939 natočila jeho hollywoodský remake Intermezzo: A Love Story a tím vstoupila do amerického filmu.

V roce 1939 byla Bergmanová pozvána do Hollywoodu, aby zopakovala svou roli ve filmu Intermezzo, což odstartovalo její kariéru v americkém filmovém průmyslu. Díky svému přirozenému vzhledu, který byl v kontrastu s tehdejším hollywoodským glamour stylem, a talentu pro ztvárnění silných a komplexních ženských postav si rychle získala srdce diváků i kritiky.

Její přirozený vzhled se stal jedním z jejích poznávacích znaků. Ve své době působila méně stylizovaně než některé jiné hollywoodské hvězdy, což posilovalo její obraz přirozené herečky.

Zlatá éra Hollywoodu a ikonické role

Bergmanová se proslavila rolí Ilsy Lundové v klasickém filmu Casablanca (1942), kde hrála po boku Humphreyho Bogarta. Tato role jí přinesla celosvětovou slávu a upevnila její status jedné z největších hvězd té doby.

Další významné role zahrnovaly filmy jako Plynové lampy (1944), za který získala svého prvního Oscara, Notorious(1946) od Alfreda Hitchcocka, kde hrála nezapomenutelnou roli tajné agentky, a Anastasia (1956), za kterou získala svého druhého Oscara.

Bergmanová získala celkem tři Oscary. Prvního dostala za film Plynové lampy, druhého za Anastasii a třetího za vedlejší ženskou roli ve filmu Vražda v Orient expresu. Její třetí Oscar tak nebyl za hlavní ženskou roli.

Osobní odvaha a návrat na vrchol

V roce 1950 se zamilovala do italského režiséra Roberta Rosselliniho, s nímž natočila několik filmů a měla tři děti. Jejich vztah vyvolal ve své době velký skandál, protože oba byli v té době zadaní, což vedlo k tomu, že byla Bergmanová na několik let v Hollywoodu ostrakizována (společensky odmítána).

Bergmanová byla v době vztahu s Rossellinim stále vdaná za Pettera Lindströma. Rossellini byl rovněž ženatý. Bergmanová otěhotněla a v roce 1950 se jí narodil syn Roberto. Ve Spojených státech následovala mimořádně tvrdá veřejná kritika. Její případ se dokonce dostal do amerického Senátu. Později se však její veřejný obraz postupně změnil a v roce 1956 se vrátila k velkému hollywoodskému filmu Anastasia.

Její talent a odhodlání byly silnější než jakýkoli skandál. V roce 1974 získala svého třetího Oscara za roli ve filmu Vražda v Orient expresu.

V roce 1975 převzala Oscara za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Akademie filmových umění a věd uvádí, že zvítězila za postavu Grety Ohlssonové ve filmu Vražda v Orient expresu.

Osobní překážky

Smrt rodičů

Ingrid Bergman přišla o oba své rodiče v útlém věku. Její matka, Friedel Adler Bergman, zemřela, když bylo Ingrid pouhých dva a půl roku – v roce 1918. Otec, Justus Samuel Bergman, který byl fotografem a měl na Ingrid velký vliv, zemřel, když jí bylo 13 let – v roce 1929. Smrt rodičů ji zanechala osiřelou a byla vychovávána různými příbuznými, což ji hluboce ovlivnilo emocionálně a formovalo její vnímání světa.

Její otec ji od dětství podporoval v uměleckých zájmech a fotografoval ji.

Rozpad manželství

Ingrid Bergman byla třikrát vdaná a každý z těchto vztahů skončil rozvodem. Její první manželství s Petterem Lindströmem, s nímž měla dceru Piu, skončilo v roce 1950 po jejím vztahu s Rossellinim. Druhé manželství s Robertem Rossellinim, s nímž měla tři děti (Isabellu, Isottu a Roberta), se rozpadlo v roce 1957. Její třetí manželství s Larsem Schmidtem, švédským producentem, také skončilo rozvodem v roce 1975. Tyto rozvody byly pro Bergmanovou zdrojem osobní bolesti, zejména kvůli dopadu na její děti a rodinný život.

Boj s rakovinou

V roce 1974 lékaři potvrdili nádor levého prsu a Bergmanová podstoupila mastektomii (chirurgické odstranění prsu). Při práci na filmu Sonata podzimu se později objevilo další nádorové onemocnění a podstoupila další operaci.

Film z roku 1978 se jmenuje Sonata podzimu a režíroval jej švédský režisér Ingmar Bergman. Ingrid Bergmanová za tento film získala nominaci na Oscara, nikoli třetího Oscara. Jejím třetím oscarovým vítězstvím zůstává Vražda v Orient expresu z roku 1974.

Její poslední hereckou rolí byla Golda Meirová v televizním filmu A Woman Called Golda z roku 1982. Za tuto roli získala posmrtně cenu Emmy za nejlepší ženský herecký výkon v minisérii nebo televizním filmu. Televizní akademie její vítězství potvrzuje.

Navzdory léčbě a chirurgickým zákrokům se rakovina nakonec rozšířila a Ingrid Bergman zemřela v roce 1982.

Odloučení od dcery

Během skandálu kolem jejího vztahu s Rossellinim byla Bergmanová nucena žít odděleně od své dcery Pii, která zůstala ve Spojených státech se svým otcem Petterem Lindströmem. Toto odloučení bylo pro Bergmanovou velmi bolestivé, protože byla hluboce oddaná matka a těžce nesla oddělení od své dcery.

Nezapomenutelná hvězda

Ingrid Bergmanová nebyla jen filmovou hvězdou – byla skutečnou ikonou, která svým talentem, elegancí a osobní odvahou zanechala nesmazatelnou stopu v historii kinematografie. Její filmy, stejně jako její životní příběh, zůstávají nadčasové a i dnes inspirují diváky a umělce po celém světě. Bergmanová dokázala, že pravá velikost spočívá nejen v tom, co člověk dosáhne na plátně, ale také v tom, jak žije svůj život mimo něj.

Za svou kariéru získala tři Oscary, dva Emmy a řadu dalších ocenění. Zůstává také jednou z mála hereček, které získaly Oscara za hlavní i vedlejší ženskou roli.

Citát připisovaný Ingrid Bergman:

„Musíš cvičit svou intuici — musíš věřit tomu tichému hlasu uvnitř sebe, který ti říká, co máš říct a co udělat.“

The post † Ingrid Bergman – Kvůli lásce ji Hollywood zavrhl appeared first on Damy.cz.

Foto: J. Broukal, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0

• • Povolání: divadelní, filmová a televizní herečka
  • Narozena: 7. června 1953, Brno
  • Zemřela: 9. června 2021, Praha (rakovina plic)
  • Vzdělání: dramatické oddělení Státní konzervatoře v Brně, absolvovala roku 1971
  • Matka: Libuše Šafránková (učitelka na oděvní průmyslové škole, věnovala se baletu a ochotnickému divadlu)
  • Otec: Miroslav Šafránek (učitel hudby, varhaník a kapelník místní dechovky)
  • Sourozenci: Miroslava Šafránková (herečka)
  • Manžel: Josef Abrhám, herec; manželství od roku 1976 do roku 2021
  • Děti: Josef Abrhám ml. (1977; dokumentarista, režisér a scenárista), otec herec Josef Abrhám

Seznámení s osobou

Libuše Šafránková patřila mezi nejznámější a nejmilovanější osobnosti českého filmu, televize a divadla. Diváci si ji zamilovali především díky její bezprostřední přirozenosti, laskavému půvabu a osobitému charismatu.

Celosvětovou slávu jí přinesla ikonická role v pohádce Tři oříšky pro Popelku. Její rozsáhlá hercká kariéra však nabídla také pestrou paletu hlubokých, dramatických i komediálních postav v mnoha dalších významných projektech.

Začátky a cesta

Už v dětství se Šafránková aktivně věnovala recitaci a ochotnickému divadlu. Talent i půvab ji přivedly na brněnskou konzervatoř, kde vystudovala dramatické oddělení. Ještě během studia ji režisér Zdeněk Kaloč pozval do Státního divadla v Brně a současně ztvárnila nezapomenutelnou Barunku v dvoudílném televizním filmu Babička z roku 1971.

Po absolvování konzervatoře přešla do pražského Divadla za branou. Po jeho nuceném zrušení v roce 1972 nastoupila do Činoherního klubu, kde s přestávkami působila až do roku 1995. V ročnících 1992 až 1994 byla také členkou Činohry Národního divadla.

Zásadní zlom v kariéře přišel v roce 1973, kdy ji Václav Vorlíček obsadil do hlavní role pohádky Tři oříšky pro Popelku. Režisér původně počítal s Janou Preissovou, která však byla těhotná, a tak si Šafránkovou vybavil právě díky jejímu přesvědčivému výkonu v Babičce. Šafránková vytvořila silnou, emancipovanou a sebevědomou dívku, která neztratila něhu ani humor. Její Popelka se stala trvalou vánoční klasikou nejen u nás, ale i v Německu či Norsku.

Přínos filmu, divadlu a ocenění

Libuše Šafránková se stala pro celé generace symbolem laskavosti, naděje a ženské elegance. Její hercký projev působil vždy přirozeně, lehce a hluboce lidsky, díky čemuž ji bez výhrady milovali diváci napříč generacemi. Libuše Šafránková byla podle vzpomínek kolegů i přátel známá především jako pokorná, skromná, duchovně založená a nesmírně laskavá žena, která však zároveň disponovala velkým smyslem pro humor, osobitým šarmem a jiskřivou energií.

Přestože ji milovaly miliony diváků, neměla ráda mediální pozornost ani bulvární ruch, vyznačovala se zdrženlivostí a vždy si pečlivě chránila své soukromí i rodinný život. Působila sice křehce a něžně, ale vnitřně to byla velmi pevná, odvážná a zásadová osobnost.

Vytvořila desítky rolí v pohádkách, dramatech i komediích. Mezi nezapomenutelné patří snímky Vrchní, prchni!, Kolja, Obecná škola, Jak utopit dr. Mráčka, Princ a Večernice, Třetí princ, Vesničko má středisková či televizní komedie Jak dostat tatínka do polepšovny a Svatební cesta do Jiljí.

Za roli Kláry ve světoznámém filmu Kolja získala Českého lva za nejlepší ženský hercký výkon v hlavní roli a za snímek Báječná léta pod psa si vysloužila další nominaci. V roce 2015 byla oceněna státním vyznamenáním Medaile Za zásluhy I. stupně.

Osobní překážky

Výraznou osobní odvahu prokázala již v roce 1972, kdy komunistický režim zrušil Divadlo za branou. Šafránková se tehdy vydala za vysokým funkcionářem Vasilem Biľakem, aby osobně proti zrušení scény protestovala.

S Josefem Abrhámem se poznala v Činoherním klubu při zkoušení inscenace Poprask na laguně roku 1973. Vzali se v roce 1976 a o rok později se jim narodil syn Josef. V roce 2002 úspěšně společně obhájili své soukromí u soudu kvůli nepravdivému bulvárnímu článku o jejím údajném alkoholismu.

V roce 2015 jí byla diagnostikována rakovina plic, což postupně vedlo k jejímu stažení z veřejného života. Podlomila se jí profesní aktivita a zbytek sil věnovala výhradně své milující rodině.  Zemřela 9. června 2021, pouhé dva dny po svých 68. narozeninách. Manžel Josef Abrhám ji přežil o necelý rok a zemřel 16. května 2022.

Citát:

„Nemám ráda popularitu. Chtěla bych být spontánní, ale nikdy nemohu být úplně.“

The post † Libuše Šafránková: Veselá a skromná žena se smyslem pro humor appeared first on Damy.cz.

Foto: – Wikimedia Commons

• Povolání: Herečka
• Narozen: 12. února 1947, Praha, Československo
• Zemřela: 28. července 2023, Praha, ve věku 76 let
• Vzdělání: Divadelní fakulta Akademie múzických umění (DAMU) v Praze
• Matka: Informace o matce nejsou veřejně dostupné.
• Otec: Informace o otci nejsou veřejně dostupné.
• Sourozenci: Nemá žádné veřejně známé sourozence.
• Partneři:
  • Oldřich Vízner (herec, manželství trvalo od roku 1971 do rozvodu v roce 1988)
  • Petr Čepek (herec, vztah mimo manželství)
• Děti:
  • Tereza Víznerová (dcera s Oldřichem Víznerem)
  • Rozálie Víznerová (dcera s Oldřichem Víznerem)

Jana Šulcová zažila v životě několik osobních tragédií a výzev, které ovlivnily její kariéru a osobní život. Jednou z nich byl rozvod s Oldřichem Víznerem, který pro ni byl velmi náročný. Tento rozvod byl mediálně sledovaný a znamenal pro Šulcovou těžké období.

Po rozvodu prošla podle vlastních slov velmi těžkým obdobím. V rozhovoru pro iDNES popsala, že tehdy bojovala s úzkostmi a začala alkohol používat jako způsob, jak je zvládat. Později od alkoholu dlouhodobě abstinovala. Její vlastní výpověď je důležitější než pozdější bulvární zjednodušování jejího příběhu.

Další významnou ztrátou byla smrt jejího bývalého partnera, herce Petra Čepka, který zemřel v roce 1994. I když jejich vztah nebyl veřejně tolik známý jako její manželství s Víznerem, Čepek byl pro ni důležitou osobou v jejím životě.

O vztahu Jany Šulcové a Petra Čepka se veřejně mluvilo až později. Dobové vzpomínky a pozdější články uvádějí, že mezi nimi vznikl krátký milostný vztah. Podrobnosti se však v jednotlivých zdrojích liší, proto není vhodné jejich vztah popisovat jako dlouhodobé partnerství.

Navzdory těmto výzvám se Jana Šulcová k herecké práci postupně vrátila. Zemřela 28. července 2023 ve svém pražském domě ve věku 76 let. O jejím úmrtí informovala její dcera Rozálie Víznerová a zprávu následně zveřejnila také Česká televize.

Její životní příběh ukazuje nejen úspěch herečky, která patřila k výrazným tvářím českého filmu a televize, ale také osobní zápas po rozpadu manželství a pozdější návrat k práci. V rozhovorech otevřeně mluvila o svých problémech s alkoholem a o cestě, kterou z nich našla.

Citát:

„Není hanba padnout, ale zůstat ležet.“

Její vlastní vzpomínky na rozvod, alkohol a návrat k životu přinesl také rozhovor s Janou Šulcovou.

The post † Jana Šulcová: Jak se vyrovnala s alkoholem a ztrátou slávy? appeared first on Damy.cz.

Foto: Mhornik – Wikimedia Commons

• Povolání: herečka a divadelní manažerka
• Narozena: 20. srpna 1952 Bratislava
• Vzdělání: Vysoká škola múzických umění v Bratislavě (VŠMU)
• Rodiče: Otec byl inženýr ekonomie, matka byla v domácnosti.
• Sourozenci: Měla jednoho bratra. Její nejbližší rodinní příslušníci již zemřeli.
• Manžel (1976 – 1982): Gassan (jordánský lékař)
• Manžel (1982-2012): Radoslav Brzobohatý (herec)
• Dlouhodobý partner (2016- ): Ondřej Koptík
• Dcera: Rola Brzobohatá (Gregorová), otec: Gassan (jordánský lékař)
• Syn: Ondřej Gregor Brzobohatý (herec, hudebník), otec: Radoslav Brzobohatý

Dětství a rodinné zázemí

Hana Gregorová vyrůstala v rodinném prostředí v Bratislavě. Jejím otcem byl inženýr ekonomie a matka se věnovala péči o domácnost. Výchova v rodině i prostředí slovenského hlavního města ji formovaly od raného věku k samostatnosti a cílevědomosti, což podpořilo i její pozdější rozhodnutí věnovat se studiu herectví na Vysoké škole múzických umění. Vztah k rodině a svým nejbližším pro ni byl vždy zásadní a oporou jí v dětství byl také její bratr.

Bolestné ztráty v rodině i tvrdý mediální tlak

Hana Gregorová neměla život zalitý pouze sluncem a potleskem. V průběhu let se musela vyrovnat s řadou nelehkých životních zkoušek a osobních tragédií. Nejčernějším obdobím pro ni byla nečekaná smrt manžela Radoslava Brzobohatého v roce 2012, která ji hluboce zasáhla. Postupně navíc přišla o všechny své nejbližší rodinné příslušníky – rodiče i bratra. V pozdějších letech čelila také obrovskému tlaku bulvárních médií ohledně svého soukromého života a vztahů. Všechny tyto překážky však dokázala ustát s přirozenou sílou, nadhledem a bez ztráty své pověstné upřímnosti.

Partnerské a rodinné vztahy

Jejím prvním manželem byl jordánský lékař Gassan, s nímž má dceru Rolu. Důvodem rozvodu byla její osudová láska k Radoslavu Brzobohatému.

V roce 1981 se Hana Gregorová při natáčení filmu Noční jezdci seznámila s Radoslavem Brzobohatým. Ačkoliv byli v té době oba zadaní – ona byla vdaná za Gassana a Brzobohatý byl ženatý s Jiřinou Bohdalovou – přeskočila mezi nimi tak silná jiskra, že se oba rozhodli své stávající vztahy ukončit a začít spolu nový život. A jak se zdá, tak se jim manželství i povedlo.

V roce 1982 se pak Hana Gregorová za Radka Brzobohatého provdala. V roce 1982 a z jejichž svazku se narodil syn Ondřej Gregor Brzobohatý. Společně tvořili ikonický pár české i slovenské scény až do hercovy nečekané smrti v roce 2012.

O několik let později vzbudila značnou pozornost veřejnosti i médií svým vztahem o třicet dva let mladším Ondřejem Koptíkem. I když v minulosti (kolem let 2017–2018) prošli poměrně bouřlivým obdobím, rozchodem a velkými mediálními skandály, k sobě našli cestu zpět a tvoří pár. Společně navštěvují i společenské akce (například galavečer Slovenka) a žijí ve společné domácnosti.

Citát:

„Herectví mě baví, ale nikdy jsem neměla žádné velké herecké ambice, abych dostala například LVA  nebo OSKARA „

The post Hana Gregorová – Co všechno stálo za jejími životními zvraty? appeared first on Damy.cz.