Téma: Afrika

Země láká orientálními městy, bazary, pouští i horami. Je blízko Evropy a cenově dostupná, ale kulturně je to úplně jiný svět. Muslimská tradice zde ovlivňuje oblékání, chování na veřejnosti i postavení žen.

Poloha a význam Maroka

Maroko má pobřeží u Atlantského oceánu i Středozemního moře. Ve Fezu sídlí jedna z nejstarších univerzit světa a země patří k hlavním turistickým cílům Afriky.

Krajina je velmi pestrá. Středem země se táhne pohoří Atlas s nejvyšší horou severní Afriky Džebel Toubkal (4 167 m), kde v zimě leží sníh. Na severu se zvedají zelené hory Rif, na jihu a východě začíná Sahara s písečnými dunami Erg Chebbi a Erg Chigaga. Mezi horami a pouští leží oázy s datlovými palmami a hliněnými kasbami. Atlantské pobřeží nabízí dlouhé pláže a vlny pro surfaře, ale moře je studené a má silné proudy.

Historie a kultura

Původními obyvateli jsou Berbeři, kteří sami sebe nazývají Amazigové. Ve starověku zde působili Féničané a Římané, po nichž zůstaly ruiny Volubilisu. V 7. a 8. století zde přinesli Arabové islám. Dnešní dynastie Alaouitů vládne od 17. století.

V roce 1912 se Maroko stalo francouzským a částečně španělským protektorátem. Nezávislost získalo roku 1956. Od roku 1999 vládne král Muhammad VI. Král má v zemi rozhodující moc a kritika monarchie je trestná.

Maroko spravuje většinu Západní Sahary. Její mezinárodní status zůstává nevyřešený. V září 2023 zasáhlo oblast Vysokého Atlasu silné zemětřesení, které zabilo přes 2 900 lidí.

Na seznamu UNESCO je devět marockých památek, mimo jiné mediny Fezu a Marrákeše a opevněná vesnice Aït Ben Haddou.

Specifika kuchyně

Marocká kuchyně je kořeněná, ale ne pálivá. Podrobněji o zvyklostech u stolu píšeme v článku Stolování v Maroku.

Zdravotní péče v Maroku

Maroko není součástí Evropské unie ani systému EHIC. Česká zdravotní pojišťovna zde běžnou zdravotní péči nehradí. Cestovatel musí mít komerční cestovní pojištění, jinak hradí péči sám.

Soukromé kliniky ve velkých městech mají dobrou úroveň, ale ošetření se obvykle platí předem. Státní nemocnice bývají přetížené a na venkově je péče omezená. Lékaři mluví hlavně francouzsky. Pojištění by mělo krýt i repatriaci do Česka.

Vodu z vodovodu nepijte. MZV ČR doporučuje pít jen balené nápoje a ovoce i zeleninu omývat. Povinné očkování není, při delším pobytu zvažte očkování proti hepatitidě. Nehlaďte toulavé psy ani kočky kvůli riziku vztekliny. V létě hrozí úpal, v Atlasu výšková nemoc.

Základní údaje

• Hlavní město: Rabat. Největším městem je Casablanca.
• Počet obyvatel: Přibližně 36,8 milionu podle sčítání lidu z roku 2024.
• Úřední jazyky: Arabština a berberština (tamazight). V běžném životě se mluví marockou arabštinou darija.
• Další používané jazyky: Francouzština, na severu španělština, v turistických místech angličtina.
• Náboženství: Sunnitský islám je státním náboženstvím. Král je zároveň nejvyšší náboženskou autoritou.
• Měna: Marocký dirham (MAD). Dirham nelze koupit v Česku, peníze se mění až na místě.
• Časový posun oproti ČR: v zimě žádný, v létě o hodinu méně. Během ramadánu Maroko posouvá čas o hodinu zpět.
• Podnebí: Na pobřeží mírné, ve vnitrozemí horká léta. V poušti jsou noci chladné, v horách sněží.
• Důležitá telefonní čísla
  • Policie ve městech: 19, z mobilu 112
  • Četnictvo (mimo města): 177
  • Záchranná služba a hasiči: 15
  • Velvyslanectví ČR v Rabatu: +212 537 755 420, pohotovost +212 613 452 583
  • Nouzová linka MZV ČR: +420 222 420 222

Společenská pravidla v Maroku

Maročané jsou pohostinní a k turistům vstřícní. Očekávají ale respekt k islámu a místním zvyklostem.

Na co si dát pozor:

• pozdrav – „Salám alejkum“, děkuje se „šukran“. Neodbytné prodavače odmítnete klidným „la, šukran“ (ne, děkuji).
• oblékání – mimo letoviska zakrytá ramena a kolena, v medinách raději dlouhé volné oblečení
• mešity – nemuslimové mohou navštívit jen několik mešit, především mešitu Hasana II. v Casablance
• ramadán – přes den nejezte, nepijte a nekuřte na veřejnosti
• alkohol – prodává se jen v licencovaných hotelech, restauracích a obchodech. Na ulici ho nepijte.
• drogy – na severu se turistům nabízí hašiš. Držení jakéhokoli množství je trestné a tresty jsou vysoké.
• fotografování – lidi fotografujte jen se svolením. Nefotografujte policii, vojáky, královské paláce ani hraniční přechody.
• drony – jejich dovoz je bez povolení zakázaný, celníci je na letišti zabavují
• politika – nekritizujte krále ani nezpochybňujte marockou Západní Saharu. Obojí je velmi citlivé a může mít právní následky.
• falešní průvodci – v medinách se nabízejí „pomocníci“, kteří pak chtějí peníze. Využívejte oficiální průvodce.
• smlouvání – na trzích je běžné, cena obvykle klesne o 20–30 %. V potravinách se nesmlouvá.
• kriminalita – MZV ČR doporučuje zvýšenou opatrnost v noci v Casablance, Tangeru, Tetuánu a Fezu. Na co se zaměřují kapsáři, popisuje článek Nevhodné oblečení přitahuje pozornost kapsářů.
• platby – karty berou hlavně hotely a supermarkety. Na trzích, v taxi a malých podnicích se platí hotově.
• spropitné – arabsky bakšiš, francouzsky pourboire. Není povinné, ale očekává se. V restauraci se nechává 5–10 %, v taxi se cena zaokrouhlí o 5–10 MAD. Hotelovému poslíčkovi dejte 10 MAD za zavazadlo, pokojské 10–20 MAD za den. Průvodce dostává 50–100 MAD za půlden, 100–200 MAD za celý den, obsluha veřejných toalet 2 MAD.

Genderové stereotypy:

• Maroko je ve srovnání s jinými arabskými zeměmi liberálnější, ale rovnoprávná země to není
• ve velkých městech ženy studují, pracují a chodí bez šátku. Na venkově převládá tradiční model rodiny.
• obtěžování na ulici je běžné. Pokřikování a následování ignorujte a nereagujte na ně, při vážnějším obtěžování vstupte do obchodu nebo hotelu.
• samostatně cestující žena by neměla chodit v noci sama, přijímat odvoz od neznámých mužů ani jezdit s nimi do odlehlých míst. Do hor a pouště jezděte s ověřenou cestovní kanceláří.
• nikomu nedávejte svůj pas a nepodepisujte dokumenty v arabštině, kterým nerozumíte
• mnohoženství zákon povoluje jen výjimečně se souhlasem soudu. Ženy dědí podle islámského práva menší podíl než muži.
• muslimská Maročanka si nemůže vzít nemuslima, který nepřestoupí na islám. Mimomanželský sex a homosexualita jsou trestné, i když se zákon na páry cizinců v praxi neuplatňuje.
• ve vztahu s místním mužem myslete prakticky, ne romanticky. Zvlášť opatrná buďte u rychlých vyznání lásky a nabídek sňatku.

Cestování do Maroka

Cestovní doklady – Potřebujete cestovní pas, občanský průkaz nestačí. Pas musí být platný po celou dobu pobytu, MZV doporučuje mít ho s rezervou. Dítě, které necestuje s rodiči, potřebuje jejich písemný souhlas s cestou.

Vízum pro vstup do země – Občané ČR vízum nepotřebují pro pobyt do 3 měsíců.

Významná místa

• Marrákeš – medina a náměstí Džamá al-Fna s večerními stánky
• Fez – největší středověká medina a barvírny kůží
• Chefchaouen – modré horské město v pohoří Rif
• Aït Ben Haddou – hliněná opevněná vesnice, kulisa mnoha filmů
• Merzouga – výchozí bod do písečných dun Erg Chebbi
• Essaouira – přímořské město s pevností a rybářským přístavem

Doprava a parkování

Rychlovlak Al Boraq jezdí mezi Tangerem a Casablancou. Mezi městy jezdí spolehlivé autobusy CTM a Supratours. Ve městě jezdí malé taxi (petit taxi). Trvejte na zapnutém taxametru nebo si cenu domluvte předem.

Dálnice jsou zpoplatněné. Policie často kontroluje rychlost a pokutu vybírá na místě. V noci nejezděte, na silnicích bývají neosvětlená vozidla, chodci i zvířata. Česká havarijní pojistka obvykle Maroko nekryje. Půjčovny chtějí řidiče starší 21 let s průkazem alespoň rok.

MZV ČR nedoporučuje jezdit do pásma 30 km od alžírské hranice. V Západní Sahaře se nevzdalujte od hlavní silnice.

Podmínky pro dovoz

• Dirhamy: lze dovézt i vyvézt nejvýše 2 000 MAD.
• Cizí měna nad 100 000 MAD (zhruba 10 000 €) se musí přiznat.
• Dárky bez cla do hodnoty 2 000 MAD.

Co se nesmí do země dovážet

• Drony bez povolení, drogy, zbraně
• Náboženské tiskoviny určené k šíření jiné víry – misijní činnost je zakázaná

Co se nesmí ze země vyvážet

• Dirhamy nad 2 000 MAD – zbylé peníze vyměňte zpět před pasovou kontrolou a mějte u sebe doklady o výměně
• Starožitnosti a kulturní památky bez povolení

Svátky v Maroku

• 1. leden – Nový rok
• 11. leden – Výročí manifestu nezávislosti
• 14. leden – Amazigský (berberský) Nový rok
• 1. květen – Svátek práce
• 30. červenec – Svátek trůnu
• 14. srpen – Výročí připojení Oued Ed-Dahab
• 20. srpen – Výročí revoluce krále a lidu
• 21. srpen – Den mládeže
• 31. říjen – Den jednoty (od roku 2026)
• 6. listopad – Výročí Zeleného pochodu
• 18. listopad – Den nezávislosti
• Pohyblivé svátky podle islámského kalendáře: konec ramadánu (Íd al-Fitr), Svátek oběti (Íd al-Adhá), islámský Nový rok a narozeniny Proroka

Maroko je země blízko Evropy, a přesto úplně jiná. Kdo respektuje místní zvyky a obléká se střídmě, zažije pohostinnost, vůně trhů i ticho pouště. Ženy by však měly cestovat s rozvahou a nepodceňovat rozdíly v kultuře.

The post Maroko – průvodce cestovatele appeared first on Damy.cz.

Takový konkrétní postup možná není obecný zvyk všech Himba. Přesto nejde o příběh, který by byl s jejich pojetím rodiny v rozporu. Výzkumy ukazují, že otcovství u Himba může být sociální role a příbuzenství s sebou nese skutečné povinnosti.

Otcovství u Himba

Himba jsou pastevecká komunita žijící především v severozápadní Namibii (Afrika). Jejich rodinné uspořádání se v několika důležitých bodech liší od běžného evropského modelu. Antropologické výzkumy mezi Himba popisují silné normy sociálního otcovství. Muž má podle těchto norem povinnosti i vůči dětem, které jsou společensky považovány za jeho, přestože nemusí být jejich biologickým otcem.

Výzkumníci zjistili, že muži nerozlišovali péči podle toho, nakolik si byli biologickým otcovstvím jistí. Platilo to například při některých majetkových a svatebních povinnostech vůči dětem. Společensky uznané otcovství tedy může být důležitější než samotná genetická příbuznost.

Ukazuje to, že slovo „otec“ může označovat také vztah založený na odpovědnosti, postavení v rodině a závazku vůči dítěti.

Člověk patří současně do dvou rodových linií

Dalším klíčem k pochopení rodiny Himba je takzvaný dvojí systém příbuzenství. Každý člověk patří současně do mateřského klanu eanda a otcovského klanu oruzo. Obě linie mají rozdílnou úlohu.

Výzkum dědictví mezi Himba ukazuje, že většina hospodářského majetku, zejména dobytka, tradičně přechází po mateřské linii. Přes otcovskou linii se naopak předávají například některá práva k půdě a vodě, posvátný dobytek, rituální postavení nebo vazba na rodový oheň.

Rodinu proto nelze jednoduše nakreslit jako otce, matku a jejich děti. Bratři, strýcové, synovci a další členové obou rodových linií mohou mít přesně určené místo i povinnosti.

Po smrti se nedědí jen majetek

Antropolog Michael Bollig při studiu Himba upozornil, že dědictví není jen převodem dobytka a dalších věcí. S majetkem se mohou přenášet také povinnosti vůči ostatním členům rodiny.

Odborné práce například uvádějí, že když muž zemře, jeho dědicem může být bratr nebo synovec a ten má zároveň povinnost postarat se o sirotky po zemřelém. Péče může zahrnovat i poskytnutí dobytka nebo dalších prostředků. Smrt jednoho člena rodiny tedy nemusí jeho společenské povinnosti ukončit. Část z nich může přejít na někoho jiného.

Právě tento princip je podstatný. V evropském prostředí si pod dědictvím většinou představíme majetek. U Himba může být součástí dědictví také odpovědnost za lidi, ke kterým měl zemřelý závazky.

Jaké postavení mají matky u Himba

Matka má u Himba velmi důležité společenské postavení, protože právě přes její rodovou linii se určuje významná část příbuzenství a dědictví.

Žena si i po sňatku zachovává silné vazby na svou původní rodinu a může se o ni opřít při péči o děti i v obtížných životních situacích. Společenská vážnost žen přitom není založena jen na majetku nebo počtu potomků; výzkumy mezi Himba ukazují, že významnou roli hrají také štědrost, schopnost poradit si a respekt, který žena získá v komunitě.

Matka tedy není pouhou součástí domácnosti svého manžela, ale představuje jeden ze dvou základních pilířů rodové identity dítěte.

Rodina může být spíš síť povinností než rodokmen

Evropské uvažování klade velký důraz na biologické rodiče. Otcovství u Himba je vztah mezi biologií a rodičovskou rolí volnější. Výzkumy ukazují, že muž může být považován za otce dítěte a nést jeho povinnosti, i když biologickým otcem není. Současně může po smrti člověka přejít část jeho odpovědnosti na dalšího příbuzného.

To neznamená, že by Himba své biologické rodiče považovali za nedůležité. Rodinný vztah je ale pevně spojen také s tím, kdo za koho odpovídá. V takovém systému může být otázka „Kdo je tvůj otec?“ složitější než zápis v rodném listu.

A právě proto stojí cestovatelova věta za pozornost. Nemáme důkaz, že každý Himba po smrti otce „dostane jiného“. Máme však dost důkazů pro mnohem zajímavější skutečnost: otcovství, dědictví a péče jsou u Himba součástí rozsáhlé sítě vztahů, ve které se spolu s právy předávají také povinnosti.

The post Otcovství u Himba: když zemře otec, může přijít jiný appeared first on Damy.cz.

Základem bývá injera, kyselá placka z fermentovaného těsta, obvykle z teffu. Teff znamená drobnou obilninu, která v Etiopii patří k tradičním potravinám. Na injere leží omáčky, luštěniny, zelenina nebo maso. Strávníci si kouskem injery nabírají sousto z části, která leží před nimi.

Pro Čecha působí největší rozdíl jednoduše: mnoho tradičních jídel se jí pravou rukou ze společného talíře. Nejde o nedostatek příborů, ale o součást místní kultury. Etiopané spojují společné jídlo s blízkostí, respektem a hostitelstvím. Host dostává pozornost, často i nejlepší sousta. Odmítnutí jídla bez vysvětlení může působit chladně.

Kulturní zvyklosti při jídle

Jídlo se v tradičním prostředí často servíruje najednou, ne po oddělených chodech. Na velkou injeru hostitel položí různé druhy wat, tedy hustých omáček nebo dušených směsí. Každý jí ze své části společné mísy. Člověk by neměl natahovat ruku přes celý talíř. Takové chování působí nezdvořile a rušivě.

Před jídlem má velký význam mytí rukou. V domácnosti může někdo přinést nádobu s vodou a mýdlo přímo ke stolu. Tento zvyk má praktický i společenský smysl. Když člověk jí rukou, čistota rukou patří k základní slušnosti.

V některých rodinách začíná jíst starší člověk nebo vážený host. V moderních městských restauracích se pravidla uvolňují. Přesto cestovatel nic nezkazí, když chvíli počká a sleduje hostitele. Etiopané obvykle neřeší české „dobrou chuť“ stejným způsobem. Důležitější roli hraje pozvání k jídlu a ochota sdílet.

Etiketa a chování u stolu

Nejdůležitější pravidlo zní: tradiční jídlo se nabírá pravou rukou. Levou ruku lidé v mnoha situacích považují za nevhodnou pro přímý kontakt s jídlem. Cizinec tím nemusí nikoho urazit schválně, ale může působit neobratně. Když má člověk zdravotní důvod, měl by ho klidně vysvětlit.

Injera slouží jako lžíce i talíř. Strávník odtrhne menší kousek, přiloží ho k omáčce a sevře sousto mezi prsty. Neměl by máčet prsty přímo do jídla. Když restaurace nabídne příbor, může ho cizinec použít. V domácnosti však příbor někdy působí jako zbytečný odstup.

Etiopská kultura zná gesto zvané gursha, tedy vložení sousta druhému člověku do úst. Hostitel tím vyjadřuje náklonnost, úctu nebo přátelství. Cestovatel může gesto přijmout, pokud mu nevadí těsný kontakt. Když mu vadí, měl by odmítnout jemně a s úsměvem. Hrubé ucuknutí by působilo zbytečně tvrdě.

U jídla se běžně mluví, ale hlučné chování nepůsobí dobře. Společné stolování neznamená chaos. Hosté si všímají starších lidí, hostitele a rytmu domácnosti. Ruce mají zůstat čisté, sousta přiměřená a pohyb kolem společné mísy ohleduplný.

Typické stolovací tradice

Etiopská domácnost staví hosta vysoko. Pozvání k jídlu často znamená víc než samotný pokrm. Hostitel ukazuje péči tím, že nabízí další sousta, kávu nebo lepší část masa. Cizinec nemusí sníst všechno, ale měl by ochutnat a poděkovat.

Velkou roli hraje kávový obřad. Etiopie patří k zemím s mimořádně silnou kávovou tradicí. V tradičním prostředí hostitelka praží zelená kávová zrna, mele je a připravuje kávu v nádobě zvané jebena. Obřad může trvat dlouho a má společenský význam. Není to jen rychlé espresso po obědě.

Typická jídla u stolu

Nejznámější součástí etiopského stolování zůstává injera. Má nakyslou chuť a měkkou, lehce houbovitou strukturu. Na ní se často podává doro wat, pikantní kuřecí směs s vejcem. Oblíbený je také misir wat, čočková omáčka s kořením berbere. Berbere znamená aromatickou směs chilli a dalšího koření.

Časté bývají luštěniny, zeleninové směsi, zelí, brambory, mrkev nebo špenátové listy. V postních dnech se objevuje půstní talíř bez masa, vajec a mléčných výrobků. Maso má v mnoha rodinách slavnostnější význam. K nápojům patří káva, čaj, někdy tej, tedy medové víno.

Náboženské nebo kulturní vlivy

Etiopii výrazně ovlivňuje etiopské pravoslavné křesťanství i islám. Pravoslavní věřící dodržují během roku řadu půstů. Přísnější půst omezuje živočišné potraviny, tedy maso, mléko, vejce i máslo. Proto má etiopská kuchyně silnou nabídku rostlinných jídel. Pro cestovatele to představuje výhodu, pokud nejí maso.

Muslimské komunity dodržují vlastní pravidla, hlavně v souvislosti s halal stravou. Halal znamená potraviny povolené islámským právem. V zemi proto člověk potká různé stravovací zvyky podle regionu, víry a rodiny. Jednotný obraz Etiopie by byl příliš zjednodušený.

Sváteční a slavnostní stolování

Při svatbách, rodinných oslavách a náboženských svátcích se jídlo mění v projev prestiže a štědrosti. Hostitelé často připravují maso, větší množství injery, omáčky a kávu.

U pravoslavných křesťanů mají velký význam svátky po období půstu. Po dlouhém omezení živočišných jídel přichází bohatší stůl.

Při slavnostech může jídlo trvat dlouho. Lidé přicházejí, zdraví se, jedí, pijí kávu a mluví. Čas zde často nepůsobí tak přísně jako v české restauraci. Cestovatel by neměl spěchem dávat najevo nezájem. Když má další program, měl by ho říci taktně předem.

The post Stolování v Etiopii appeared first on Damy.cz.

Historické pozadí násilí na farmářích

Běloši v Jižní Africe – hlavně Afrikánci (potomci nizozemských osadníků) – po staletí dominovali politickému i hospodářskému systému země. To vyvrcholilo v letech 1948–1994, kdy v zemi vládl apartheid, systém rasové segregace, který zvýhodňoval bělochy na úkor černošské většiny. Po jeho ukončení v roce 1994, kdy se prezidentem stal Nelson Mandela, začal proces demokratizace a snaha o nápravu historických křivd.

Součástí těchto snah jsou i programy pozemkové reformy, jejichž cílem je redistribuce půdy vlastněné bílými farmáři ve prospěch původních obyvatel, kteří byli v minulosti systematicky zbavováni přístupu k půdě.

Co říkají statistiky?

• Násilí na farmářích je v Jižní Africe reálný problém. Dochází k loupežným přepadením, únosům, znásilněním, mučení i vraždám. Nejde však pouze o bělochy – terčem jsou všichni farmáři bez ohledu na rasu.
• Statistika Jihofrické policie (SAPS) ani neziskových organizací (např. AfriForum, AgriSA) nepotvrzuje systematickou genocidu. Zločiny na farmářích mají mnohem častěji kriminální než politický nebo etnický charakter.

Původ a šíření pojmu „bílá genocida“

Termín „bílá genocida“ se rozšířil především v zahraničních médiích a pravicových nebo populistických kruzích.

Co říká OSN a mezinárodní experti?

• Organizace spojených národů (OSN) nikdy nepotvrdila existenci bílé genocidy v Jižní Africe.
• Neexistují žádné důkazy o státem řízené kampani na vyhlazení bělochů.
• Významní výzkumníci i jihoafrické nevládní organizace odmítají použití termínu „genocida“, který je definován jako systematické vyhlazování určité skupiny. Násilí na farmářích je spíše výsledkem vysoké celkové míry kriminality, nerovnosti, chudoby a slabého vymáhání práva.

Je důležité odlišit oprávněné obavy o bezpečnost farmářů v Jižní Africe od zveličených nebo zpolitizovaných tvrzení o genocidě. Ano, v zemi dochází k násilnostem vůči farmářům, což je problém, který je třeba řešit. Jde o to, že farmy jsou na samotách a násilníci zde vidí snadný cíl k vlastnímu obohacení. Ve farmářích vidí často nenáviděnou skupinu lidi, kteří mohou za jejich chudobu. Na situaci má často vliv i chování některých farmářů vůči pracovníkům na plantážích.

Neexistují však důkazy, že by se jednalo o cílenou etnickou čistku nebo genocidu bělochů.

Zneužívání tohoto pojmu často odvádí pozornost od reálných příčin násilí v Jižní Africe – jako je extrémní sociální nerovnost, dědictví apartheidu, vysoká nezaměstnanost a slabá bezpečnostní infrastruktura.

Doporučené zdroje k tématu:

• http://www.statssa.gov.za/ – Oficiální statistický úřad Jižní Afriky
• http://www.saps.gov.za/ – Jihoafrická policie (SAPS)
• https://www.afriforum.co.za/ – AfriForum (nezisková organizace afrikánských zájmů)
• https://www.agrisouthafrica.co.za/ – AgriSA (organizace zastupující farmáře)
• http://www.un.org – Oficiální stránky OSN

The post Násilí na farmářích – „Bílá genocida“ appeared first on Damy.cz.

Keňa, země ve východní Africe, prošla během posledních desetiletí zásadním vývojem v oblasti vzdělávání. I když školský systém čelí řadě problémů, zaznamenal pokroky díky vládním reformám a podpoře z domácích i mezinárodních zdrojů. 

Struktura školního systému

Keňský vzdělávací systém se skládá z několika stupňů.

Předškolní vzdělávání (Early Childhood Development Education – ECDE) začíná obvykle ve věku kolem 4–5 let a připravuje děti na školní docházku.
Základní škola byla dlouho popisována jako osmiletá. Na konci žáci skládali zkoušku KCPE, která měla vliv na další studium. Poslední KCPE proběhla v roce 2023.

Střední škola v původním systému trvala 4 roky a končila zkouškou KCSE, která ovlivňuje přijetí na univerzity a další obory.

Vysokoškolské vzdělávání představují veřejné i soukromé univerzity a také technické školy a polytechniky. Mezi známé univerzity patří například University of Nairobi nebo Kenyatta University.
Technické a odborné vzdělávání (TVET) hraje v Keni velkou roli jako praktičtější alternativa k univerzitě.

Reforma školského systému: CBC

V roce 2017 Keňa zavedla nový systém vzdělávání s názvem Competency-Based Curriculum (CBC), který má nahradit starší systém. CBC se zaměřuje na rozvoj praktických dovedností a kompetencí, ne jen na memorování. Jde o postupný přechod, takže se nějakou dobu potkávají prvky starého i nového systému současně.

V praxi se dnes nejčastěji mluví o Grades 7–9 jako o junior secondary a Grades 10–12 jako o senior secondary. Tato reforma má za cíl lépe připravit studenty na pracovní trh a rozvoj konkrétních dovedností užitečných v praxi.

Výzvy v keňském školství

Přestože keňský školský systém dosáhl řady úspěchů, stále čelí vážným výzvám. Nedostatek zdrojů zůstává problém. I když se mluví o bezplatném základním vzdělávání, rodiny často platí uniformy, pomůcky a další náklady, což nejvíc dopadá na chudší oblasti.

V některých venkovských a odlehlých regionech hraje roli vzdálenost, infrastruktura i místní zvyklosti, které mohou bránit pravidelné docházce, zejména u dívek. Dětská práce a předčasné sňatky stále v některých komunitách komplikují školní docházku. Velikost problému se liší oblast od oblasti.

Přetížené školy a velké třídy snižují možnost individuálního přístupu. Učitelé často pracují v náročných podmínkách. Kvalifikace učitelů a jejich dostupnost mimo velká města je další slabina.

Pokroky a snahy o zlepšení

Keňská vláda i mezinárodní organizace investují do vzdělávání prostřednictvím různých programů. Výrazným milníkem bylo zavedení bezplatného základního vzdělávání v roce 2003, které vedlo k prudkému nárůstu počtu žáků. Digitální technologie se do škol dostávají postupně. Některé školy získaly zařízení a připojení k internetu, ale tempo závisí na financích a infrastruktuře.

Podpora dívčího vzdělávání je také důležitá. Část programů se zaměřuje na snižování bariér, které dívkám brání ve studiu.

Bezpečnost ve školách: proč se o tom mluví

Požáry ve školách bohužel nejsou v regionu neznámé téma. V září 2024 například došlo k tragickému požáru ve školním zařízení v Nyeri County, při kterém zahynulo 17 žáků a další byli těžce zraněni. Událost znovu otevřela otázku bezpečnostních standardů ve školních budovách a připravenosti na krizové situace.

Keňské ministerstvo školství – oficiální dokument k zavádění junior secondary v rámci CBC:
PBS / AP – zpráva o požáru školního dormitorie v Keni (Nyeri County, 2024):

The post Školství v Keni appeared first on Damy.cz.

The post Výbuch sopky Krakatoa appeared first on Damy.cz.

Ochránci přírody oznámili, že afričtí sloni se po několika desetiletích úspěšně vrátili do národního parku v Botswaně, kde byli dříve vyhubeni. Tento projekt, který je součástí širšího programu obnovy ekosystémů, představuje důležitý krok vpřed v ochraně ohrožených druhů.

Sloni byli přemístěni díky úzké spolupráci mezi vládními úřady a organizacemi na ochranu divoké přírody. Jejich nový domov v chráněném prostředí byl pečlivě připraven tak, aby zajistil bezpečné začlenění slonů zpět do přírody. Tento návrat je součástí projektu na ochranu přírody a udržení biodiverzity v regionu, zejména v rámci Kavango-Zambezi Transfrontier Conservation Area (KAZA), která pokrývá pět afrických zemí a umožňuje volný pohyb slonů a další fauny přes hranice​ (Discover Africa)​(ScienceDaily).

Tento úspěch je nejen důležitým krokem v ochraně slonů, ale také posiluje úlohu Botswany jako světového lídra v ochraně přírody.

The post Návrat afrických slonů appeared first on Damy.cz.

Egypt – Arabská republika Egypt –

Egypt hraničí na severu se Středozemním mořem, na východě s Rudým mořem, na západě s Libyí, na jihu se Súdánem a na severovýchodě s Izraelem a Pásmem Gazy.

Historie a kultura

Egypt je znám svou dlouhou a bohatou historií, která sahá až do doby starověkého Egypta, kdy byl domovem faraonů a pyramid stavitelů. Starověký Egypt podpořil svět úspešnými kulturními a vědeckými objevy v oblasti matematiky, medicíny a architektury. Pyramidy v Gíze a Velká sfinga jsou jedněmi z nejznámějších památek na světě.

Po staletí byl Egypt pod nadvládou různých mocností, včetně Římské říše, Arabů a Osmanské říše. Moderní Egypt získal nezávislost od Velké Británie v roce 1952, kdy se Egypt stal republikou pod vedením prezidenta Gamála Abdely Násira.

Zdravotní péče

Česká zdravotní pojišťovna v Egyptě žádnou zdravotní péči nehradí. Egypt není členem EU ani součástí systému EHIC, proto si veškeré ošetření – včetně akutní péče, pohotovosti nebo hospitalizace – hradíš sám.

Bez komerčního cestovního pojištění tě nemusí přijmout k ošetření, nebo ti vystaví vysoký účet. Zvlášť soukromé kliniky, které mívají vyšší úroveň vybavení i personálu, si účtují vysoké částky a požadují platbu předem.

Zdravotnictví v Egyptě je nerovnoměrně rozvinuté – ve velkých městech a turistických oblastech fungují moderní soukromé kliniky, ale jinde může být péče nedostupná nebo zastaralá. Doporučuje se vlastní lékárnička a preventivní očkování proti hepatitidě A, břišnímu tyfu a tetanu. Pití vody z kohoutku se nedoporučuje.

Základní údaje:

• Hlavní město: Káhira je jedním z největších a nejdůležitějších měst v arabském světě
• Počet obyvatel: Přibližně 105 milionů (údaje z roku 2024)
• Úřední jazyk: Arabština
• Další používané jazyky: V turistických oblastech se často mluví anglicky a francouzsky. Některé obyvatelstvo hovoří berberskými jazyky.
• Náboženství: Převážná většina obyvatelstva (přes 90 %) vyznává islám, především sunnitskou větev. Existuje také křesťanská menšina, především koptská pravoslavná církev.
• Měna: Egyptská libra (EGP)
• Časový posun: Egypt se nachází v časovém pásmu UTC +2. Letní čas se od roku 2023 v Egyptě opět používá, což znamená posun na UTC +3 během letního období.
• Podnebí: Většina Egypta má suché pouštní klima s minimem srážek. Pobřežní oblasti kolem Středozemního moře mají mírnější zimy. V letních měsících může teplota v pouštích dosahovat až 40 °C a výše.
• Důležitá telefonní čísla v Egyptě:
  • Tísňová linka (všeobecná pohotovost): 122
  • Zásady:122
  • Hasiči:180
  • Rychlá zdravotní pomoc (záchranná služba):123
  • Turistická policie: 12
  • Cestovní pohotovost: 123
  • Pobřežní hlídka:121
  • Elektrická pohotovost:121

Společenská pravidla

Egypťané jsou srdeční a pohostinní, ale zároveň velmi citliví na respekt k náboženství a tradicím. Turisté jsou vítáni, ale nesmí zapomínat, že jde o převážně muslimskou zemi, kde platí přísnější společenské zvyklosti než v Evropě.

Na co si dát pozor:

• při setkání je běžné podat ruku, ale mezi mužem a ženou to nemusí být samozřejmost – žena má podat ruku první
• v mešitách a na náboženských místech je nutné mít zakrytá ramena, kolena a ženy často i hlavu šátkem
• při návštěvě domácnosti se boty zouvají častěji, zejména v tradičních rodinách a vždy při vstupu do mešity. Pokud vám nabídnou pantofle, přijměte je
• kritika islámu, egyptské politiky nebo armády je tabu a může přinést vážné problémy
• fotografování místních lidí, zejména žen, vyžaduje vždy souhlas
• veřejné projevy náklonnosti (polibky, objímání) jsou považovány za nevhodné, i mezi manželi
• smlouvání na tržišti je běžné a očekává se – odmítnutí bez pokusu o vyjednávání může působit divně
• alkohol je dostupný jen v turistických oblastech a hotelech, pít na ulici nebo mimo vyhrazená místa je nevhodné
• spropitné (baksheesh) je součástí kultury – drobná částka se očekává téměř všude (v restauracích, u řidičů, nosičů zavazadel i na toaletách)
• je vhodné oblékat konzervativně, zejména při návštěvě mešity a jiných náboženských míst.
• během ramadánu je důležité na veřejnosti nejíst během dne nepít ani nekouřit

Genderové stereotypy:

• egyptská společnost je tradičně patriarchální – muž je vnímán jako hlava rodiny a rozhoduje o hlavních otázkách
• od žen se očekává, že budou skromně oblečené a vyhnou se příliš odhalenému oblečení mimo turistické pláže
• samostatně cestující ženy mohou čelit zvýšené pozornosti, proto je vhodné se oblékat konzervativně a být zdrženlivá v komunikaci
• mužům se přisuzuje ochranitelská a finanční role, zatímco ženám role pečovatelek o rodinu
• mladší generace ve velkých městech (Káhira, Alexandrie) má postupně uvolněnější postoje, ale na venkově převažuje konzervativní model
• vztahy a randění na veřejnosti nejsou běžné – flirtování nebo doteky mohou být vnímány jako neuctivé chování

Významná místa v Egyptě:

• Káhira: Hlavní město, kde se nachází Egyptské muzeum, staré islámské čtvrti a blízkost pyramidy v Gíze.
• Luxor: Historické město s chrámy Karnaku a Údolím králů, kde byly objeveny hrobky mnoha egyptských faraonů.
• Asuán: Město na jihu Egypta známé svou přehradou a památkami jako je chrám Philae.
• Abú Simbel: Starověké chrámy vytesané do skály, které byly přemístěny během výstavby Asuánské přehrady.
• Sinaj: Oblast známá pro svou pouštní krajinu a náboženský význam hory Sinaj, kde podle tradice Mojžíš obdržel Desatero přikázání.

Co se nesmí dovážet do Egypta:

Turisté mohou do Egypta dovážet dostatečné množství alkoholu (2 litry) a cigaret (200 cigaret). Přísně je zakázáno dovážet narkotika a historické artefakty.

Co se nesmí vyvážet z Egypta: Vyvážet se nesmí starožitnosti, historické artefakty, přírodní zdroje ani suvenýry z ohrožených druhů. Neoprávněný vývoz těchto předmětů může vést k právním postihům.

Svátky v Egyptě:

• 1. leden – Nový rok
• 25. duben – Den Sinajské revoluce
• 23. červenec – Den revoluce
• 6. říjen – Den ozbrojených sil
• Náboženské svátky zahrnují Ramadán Bajram a Kurban Bajram, které se data liší podle lunárního kalendáře.

Více se můžete dozvědět na stánkách Ministerstvo zahraničních věci – Encyklopedie států

The post Egypt – průvodce cestovatele appeared first on Damy.cz.