Téma: Barborky

Nikdo nechce být v tento den sám. A pokud je to možné, pak se sejde celá rodina a někdy také blízcí přátelé či osamělý soused.  Ve vánočním čase se znesvářené páry začnou na sebe usmívat a zapomínají na vše, co je ještě nedávno dělilo.

Předzvěst Vánoc začíná už 25. března – Den zvěstování páně, kdy anděl Marii zvěstoval, že bude matkou a že se ji narodí syn Ježíš.

Samotná příprava na Vánoce začíná už několik týdnů před těmito svátky. Peče se několik druhů cukroví dle receptů, předávaných v rodinách i mezi přáteli.

Na svatou Barboru se rodiny s neprovdanou dívkou vydávají do sadu, kde si nařežou větvičky ovocných stromů.

Štědrý den

Je dnem, kdy se narodil Kristus. Je to období zázraků a lidé dodržují určité tradice.

• Během dne se nesmí prát, zametat a nesmí se vynášet smetí z domu, protože to přináší smůlu a vynesli byste si z domu i štěstí.
• V domě by neměly zůstat žádné cizí věci a měly by být nejpozději do konce roku vráceny, protože by měli v budoucím roce smůlu.
• Před půlnocí by se nemělo šít ani plést, protože by výtvory rozkousaly myši.
• Neměly by se ani uklízet stáje, protože by dobytek kulhal.
• Nepište ani žádná milostná psaní, protože vám hrozí rozchod.

Na Štědrý den by se měl dodržovat až do večeře přísný půst, abychom viděli zlaté prasátko, které nám dopomůže příští rok k hojnosti.

Ke stolu se zasedá ve chvíli, kdy se na obloze objeví první hvězda.

Hned poté se zapálí svíčka a je možno zasednout k prostřenému stolu. Pod každý talíř se dávají rybí šupiny, které přinášejí štěstí a dostatek peněz. Po dobu večeře nesmí nikdo vstát od stolu, protože do roka zemře a počet strávníků musí být sudý. Pokud tento počet není sudý, je potřeba přidat další talíř pro hosta. Je to prý proto, že domácnosti obchází smrt a tam, kde najde lichý počet talířů, tam se pokusí příští rok pro někoho vrátit.

Na stole by mělo být devatero pokrmů. Bramborový salát jak jej známe dnes se začal objevovat až v 19. století. Předtím se podávala ryze postní a bezmasá jídla. Tradičním jídlem u nás byly hlavně polévky a luštěninová jídla. Například „pučálka“, což je jídlo z naklíčeného hrachu. Zaručovala hojnost po celý příští rok. Dále se jedly houbové omáčky, čočka, „Kuba“ a jako dezert sušené a vařené ovoce, krupičné i kukuřičné kaše s medem nebo sirupem a hlavně vánočka. Na stole však nemělo nic chybět, a proto se na něj pokládalo od všeho trochu, aby měla rodina všeho hojnost i příští rok.

• Mísa čerstvého a sušeného ovoce symbolizuje tichou modlitbu za dobrou úrodu v příštím roce.
• Kdo sní kousek okoralého chleba, bude mít příští rok štěstí.
• Stůl se svazoval provazem nebo řetězem, aby byla rodina soudržná a ochránil stádo.

Na Boží hod se pak podávala husa se zelím a knedlíkem, ale i krocan nebo šneci.

Zatímco první vánoční stromky se u nás začaly objevovat počátkem 19. století, tak kapr se u nás masově rozšířil až ve 20. století.

Od 13. století mívala většina rodin jesličky (betlém) a tam každý den přidávali figurky podle biblických událostí. Počínaje Štědrým dnem, až do jeho odstrojení se každý večer zpívaly koledy.

Vánoční zvyky

Nikdy v roce se nečaruje tolik jako v tento den.

Lití olova – připravte si nádobu s vodou a nad plamenem roztopíme kousky olova, které to vody opatrně nalijeme. Podle tvaru, který se z olova vytvoří, pak předpovídáme budoucnost. Tvar hvězdy znamená úspěch a uznání. Rovné čáry – spokojenost, křivé čáry – zmatky, dva kruhy – svatba, půlkruh – zrada, neúplný kruh – zklamání, uzavřený kruh – štěstí, kříž – smrt blízké osoby.

Krájení jablka – po štědrovečerní večeři můžete předpovídat, zda se zase za rok sejdeme, rozkrojením jablka, které se krájí kolmo na stopku. Pokud je vše v pořádku, pak by se na řezu měla objevit hvězdička. Když je ale jádřinec červivý, nebo se zobrazí křížek, někdo ze zúčastněných těžce onemocní nebo zemře.  Jablko se pak nakrájí na tolik dílků, kolik je stolovníků a ti jej sní. Kdyby v budoucím roce zbloudil, stačí si vzpomenout, s kým seděl u stolu a najde cestu.

Čarovat lze i s jádry vlašských ořechů. Vezměte 12 jader a vhoďte je do nádoby s vodou. Kolik jader vyplave na hladinu, tolik bude v příštím roce suchých měsíců.

Pouštění lodiček – každý účastník si vyloupne 4 vlašské ořechy, pokud najde 4 zdravá jádra, bude mu příští rok sloužit zdraví. Černý a nezdravě vypadající jádro věštilo nemoci a smutek.
Potom do čistých skořápek nakapeme trochu vosku a přilepíme malou svíčku. Každý člen rodiny si svou lodičku musí vyrobit a pustit na vodu v nádobě sám.

• Bude-li se svíčka držet u kraje, bude její majitel vysedávat většinou doma a jeho život se nijak nezmění.
• Když se při plavbě dotýká jiné lodičky, nebo pluje ve společnosti jiných loděk, symbolizuje to lásku a přátelství a bezproblémové soužití.
• Zastaví-li se uprostřed ostatních, potřebuje majitel pomoc a ochranu ostatních.
• Točí-li se v kruhu, je to nerozhodný člověk, který sám neví, co by měl od života chtít.
• Když se lodička vydá svým směrem, pravděpodobně v příštím roce majitel rodinu opustí.
• Komu se loďka nepotopí a jeho svíčka hoří dlouho, toho čeká dlouhý a šťastný život.
• Potopí-li se loďka, pak je každá snaha cokoli změnit marná.
• Zhasne-li svíčka, pak jde o neupřímnost a komplikovaný citový vztah.
• Dopluje-li sama ke druhému břehu, pak získáte, po čem toužíte.

Čarování s cibulí se také zabývá počasím. Cibuli rozeberete na jednotlivé části tak, aby vzniklo 12 sukének neboli 12 měsíců. Do každé z nich dáte trochu soli a seřadíte je podle velikosti. Ráno sukénky prohlédnete a ta, kde se sůl rozpustila, znamená mokrý měsíc. Ta, kde bude sůl bez jakéhokoli zvlhnutí, znamená suchý měsíc.

Štěstíčka – na kousky papíru se napíší přáníčka, něco ve smyslu „štěstí, zdraví, výhra, svatba, dítě, spokojené zaměstnání, atd.“, které se vloží do nádoby. Po večeři si každý ze stolovníků vytáhne jedno přáníčko a zpět jej vrátí do nádoby, aby si i další losující mohl vytáhnout svou budoucnost z celé nabídky.

Další tradicí je zavěšené jmelí, které vám dovoluje políbit kohokoli. Neboť „kdo se pod jmelím políbí, druhému se zalíbí“ a jejich láska bude věčná stejně, jako je věčně zelené jmelí. Štěstí však nosí jen to jmelí, které je darované, proto byste neměli o vánočních návštěvách zapomenout na snítku jmelí.

Na Štěpána chodili malí koledníci dům od domu … „Koleda, koleda Štěpáne, co to neseš ve džbáně? Nesu, nesu koledu, upad jsem s ní na ledu. Psi se na ni sběhli, koledu mi snědli.“

Asi nejvíce tradic se vztahuje k otázce, zda se dívka vdá či ne

Svobodné dívky házejí střevícem – ten se hází přes hlavu za sebe. Pokud se střevíc otočí patou ke dveřím, pak zůstane doma, pokud se otočí špičkou ke dveřím, pak se provdá a odejde z domu.

Třesení stromkem – po večeři děvčata vyběhnou na zahradu, zatřesou nějakým stromkem. Nejčastěji bezem, nějakou mladou jabloní či zlatým deštěm a odříkávala  „Třesu, třesu bez, ozve se mi pes, kde je milý dnes?“  Směr odkud se ozve první pes, odtud přijde děvčeti budoucí ženich. Obdobou je i podobná tradice, kdy dívky běhaly přes neoranou brázdu a odříkávaly „Štěkej, štěkej pes, kde je milý dnes, ať je tu hned!“

Klepání na kurník – dívka zaklepala na kurník a čekala, kdo se ozve jako první. Pokud to byl kohout, provdá se, byla-li to slepice, bude ještě svobodná.
Pokud se dívka opravdu chtěla provdat, stačilo, aby nashromáždila a schovala si devět patek z vánoček.

Zápalky – do jablka zapíchne dívka tři sirky, kde každá z nich symbolizuje jednoho nápadníka. Ta, která bude hořet nejdéle, označuje toho, koho si dívka nakonec vezme.
Pokud chce dívka znát jméno svého vyvoleného, musí jablko oloupat tak, aby ze slupky vznikla jedna dlouhá spirála. Potom s ní 3 krát zatočí nad hlavou a odhodí ji. Slupka se poskládá do tvaru písmene.

Jinde se na hrušku házela hůl.  Kolik pokusů dívka potřebovala k tomu, aby se hůl zachytila, tolik let ještě musela dívka čekat na svého vyvoleného.

Další příspěvky v této kategorii.

The post Vánoční zvyky a tradice appeared first on Damy.cz.

Řezání větviček na svatou Barboru (4. prosince) je starý zvyk, který má kořeny v křesťanské tradici a lidové magii. Tento zvyk symbolizuje naději, štěstí a plodnost, a je spojen s příchodem Vánoc. Tradice má více významů a symbolů, které se v různých regionech mohou lišit:

Symbolika nového života a naděje

Řezání větviček, nejčastěji z ovocných stromů (třešní, jabloní, švestek nebo višní), představuje příslib nového života v čase zimy, kdy příroda odpočívá. Pokud větvička do Vánoc rozkvete, považuje se to za dobré znamení – symbol štěstí a plodnosti v nadcházejícím roce.

V lidové tradici se věřilo, že větvičky mohou předpovědět budoucnost. Pokud větvička rozkvetla do Štědrého dne, tak se svobodné dívky příští rok vdají. Rozkvetlá větvička byla také znamením hojnosti a prosperity v domácnosti.

Praktické provedení zvyku

• Větvička by se měla uříznout brzy ráno na svatou Barboru.
• Větviček by mělo být tolik, co je členů rodiny.
• Poté se vloží do vázy s vodou a umístí se na teplé místo v domácnosti.
• Každý si na větvičku pověsí nějaké své přání (anebo si jej pamatuje) a pokud mu větvička na Štědrý den vykvete, tak se mu splní i jeho přání.
• Péče o větvičku symbolizuje trpělivost a víru v zázraky, což odpovídá duchu Vánoc.

Svatá Barbora – regionální odlišnosti

V některých oblastech České republiky se k této tradici vážou další zvyky, například zdobení větvičky jako vánočního symbolu nebo používání speciálních rituálních vět.

The post Svatá Barbora appeared first on Damy.cz.

V první adventní neděli

Lidé si zdobí domy adventními věnci, které mají 4 svíčky.

Jeho historie není moc stará a svou historii má v Hamburku, kde jistý pedagog a kněz – Johann Hinrich Wichern pověsil ke stropu v jednom ze sirotčinců kolo od vozu, které ozdobil svícemi.
Svící bylo 23. Čtyři byly velké a bílé a ostatní malé a červené a každý den byla zapálena další svíce. Časem byl věnec ozdoben chvojím a jablky, jako připomínka ráje a tento zvyk se rozšířil velmi rychle do různých koutů světa. Postupně se upustilo od jeho zavěšování a zdobí se jím většinou sváteční stůl. Věnce, které nemají svíčky se věší na vchodové dveře.

Je zajímavé, že chvojí si lidé přinášeli domů už v předkřesťanské době, protože tím k sobě lákali hodné lesní duchy, kterým chtěli poskytnout útočiště. Byl-li věnec ze slámy, odháněl duchy zlé. Barva věnce je tradičně červená, žlutá a zelená, protože zelená znamená život, žlutá slunce a červená prolitou Kristovou krev.
V tuto 1. adventní neděli dostávají děti tzv. adventní kalendáře, které jim pomáhají odpočítávat dny směřující ke Štědrému dni. Každý den pak čeká na děti malá sladkost. Adventní čas by měl být dobou zklidnění.

Součástí adventu jsou 4 tradiční svátky – svátek svatého Ondřeje, sv. Barbory, sv. Mikuláše a sv. Lucie.

Svatý Ondřej (30.11.) 

• byl učedníkem Jana Křtitele. Je patronem rybářů, sedláků a nevěst. V předvečer svátku sv. Ondřeje se sešla neprovdaná děvčata se svými psy, a každá položila na lopatu kus chleba. Pes, který chleba snědl nejdříve, ukázal na dívku, která se vdá nejdříve.
  O půlnoci chodila děvčata klepat na kurník a volala: „Kohoutku, kohoutku zakokrhej. Muže-li dostanu, vědět mi dej. Slepičky vy nechte kokodání, nekazte mi, nekazte mi vdávání.“ Ozval-li se kohout, bude svatba, ozvala-li se slepice, je potřeba přijít napřesrok znovu.
  V den svátku třásla děvčata plotem. „Třesu, třesu tímto plotem, všeci svatí mým životem. Kde můj milý dnes, ať mně tam zaštěkne pes.“
  Nerozhodná děvčata si pod polštář vložila jména svých vyvolených a ten, koho ráno vytáhla byl jejich vyvolený.
  Kolem Příboru se na stůl položily dnem vzhůru 4 hrnky. Pod jeden se dala hlína, pod druhý hřeben, pod třetí prsten a pod čtvrtý chléb. Hlína předpovídala do roka smrt, hřeben nemoc, prsten vdavky a chléb bohatství a hojnost.
  V okolí Slavkova šlapala děvčata na postel. „Postýlko, postýlko, šlapu na tě, svaté Ondřejku prosím tě, dé mně této noci viděti, co je mýmu srdci nejmilejší.“Svatá Barbora (4.12.) 
• zemřela rukou svého otce, protože se obrátila na křesťanství. Je patronkou horníků a dělostřelců. Zvyk uříznutí „barborky“ neboli třešňové větvičky, která se dala do vázy se uchoval dodnes. Čeká se, který den větvička vykvete. Vykvetla-li např. desátý den pak bude pro majitele příští rok desátý měsíc šťastný.
  Nebo se tradovalo, že jakmile se na nebi objeví první paprsek, uřízne dívka větvičku ze stromu aspoň 10 let starého a dá se do vody. Pokud rozkvete na Štědrý den, znamená to brzké vdavky.
  Dá-li do vody více větviček a označí každou jménem nějakého chlapce, tak ta, která vykvete nejdříve, ten je jejím vyvoleným.

  Také Mikuláš (6.12.) 

• byl skutečný člověk (světec). Někdy kolem roku 300 se stal biskupem. Během pronásledování křesťanů však byl vězněn a krutě mučen. Datem jeho úmrtí se stal 6. prosinec někdy kolem roku 350 a od té doby se každý rok tento den světil. V 8. století se jeho uctívání nejvíce šířilo v Rusku, kterého se posléze stal patronem a po P. Marii je druhým nejuctívanějším svatým. Mikuláš je symbolem přítele dětí, pomocníka v nouzi, patronem poutníků, obchodníků, soudců, zajatců atd.
  V předvečer tohoto svátku navštěvuje muž s bílým vousem v doprovodu čeledína, děti. Ty obdarovává dárky nebo je kárá za nehezké jednání a naplní sladkostmi holínky, které stojí přede dveřmi. Oblečení Mikuláše se krajově liší, ale většinou má u sebe tři cenné věci (zlatá jablka, váčky peněz, zlaté kameny). Je to proto, že kdysi Mikuláš údajně obdaroval tři sestry, které poslal jejich otec do nevěstince, aby je nemusel živit.
  Pro citlivější děti se někdy může stát tato tradice traumatem na dlouhou dobu. Zvláště, když s ním přijde čert, který je poněkud ovíněný a nezná mez strašení. Proto je dobré ho do bytu vůbec nepustit anebo, když se malé dítě k této tradici zatím osobně nepřipojí a sleduje ji jen zpovzdáli v náruči rodičů. Je potřeba dětem vysvětlit, že čert je už Mikulášem zkrocen, a proto ho má na řetězu. Je tedy už vlastně hodný a důkazem je i doprovod krásného anděla, takže dobro zvítězilo.

  Svatá Lucie (13.12)

• se zřekla všech svých statků ve prospěch chudých. Jeden z odmítnutých nápadníků ji udal jako křesťanku, a proto byla odsouzena k životu v nevěstinci. Když ji tam ale stráže nedokázali odvézt, podřízli jí hrdlo. Je patronkou švadlen, brusičů, sklenářů a kočích.
   
  V předvečer svátku chodily kolem stavení bíle oblečené „Lucky“ s nožem v ruce. Děti, které se o Adventu nepostily chtějí rozpárat břicho. Ty, které se uměly hezky pomodlit, ty obdarovaly, nůž někde nahradila metla, kterou dětem nasekaly na zadek. 
  V tento den nesměly ženy drát ani příst. Někdy se sousedky převlékly za „Lucky“ a kontrolovaly, jestli tento zákaz ostatní neporušují.

Další příspěvky z této kategorie

The post Adventní čas appeared first on Damy.cz.