Důvodů proč tyto citáty hledají může být hned několik. Všichni lidé, ať si to přiznají nebo ne, touží, aby je měl někdo rád. Když jim svitne alespoň malá jiskřička naděje, hledají citáty a moudrá slova, která by jejich vyvoleného oslnila. Často jde o osoby s křehké, s poetickou povahou, která nedokáže ve společnosti milované bytosti vypotit ze sebe kloudné slovo, natož něco, co by okolí zaujalo.
Neměli bychom zapomenout ani na neotesance, kteří pod zástěrkou moudrého slova, chtějí okouzlit nějaké naivní srdce. Neznáte-li tedy osobu, která k vám promlouvá moudrými slovíčky dobře, je potřeba se mít na pozoru. Už jako děti jste přeci slýchávali pohádku o kůzlátkách a vlkovi.
Zkoušeli jste se nad některými citáty zamyslet?
Jedno přísloví říká, „Sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná najdou tě“. To snad platilo jen v něčích snech, protože moudrá, a ne zrovna krásná panenka tam bude zcela jistě zapomenuta a ta krásná si tam nestihne ani sednout. Kde je tedy pravda? Pravdou asi bude, že to, co se vám násilím natlačí do cesty vás nadchne méně než to, pro co si musíte sami dojít. Každý, kdo si postavil dům, vám řekne, že se v něm cítí dobře, i kdyby byly zdi křivé a okna se nedovírala. Pak se k vám nastěhuje někdo, kdo nemusel přibít ani hřebík a na vše má tisíc připomínek. Lásce bychom tedy určitě měli jít naproti, ale ne jako buldozer, který se vrhá na vše, co převyšuje okolí.
„Mnozí, kdo promilovali třeba celý život, dovedou nás méně poučit o tom, co je láska než dítě, které ztratilo pejska“
To je daleko hlubší pravda než o naší panence. Určitě každý z nás zná nějakého toho „hrdinu“, který se chvástá svými zářezy na pažbě, ale o vztazích ví ještě méně než toto malé dítě. Je to pravděpodobně důvod, proč si žádný vztah neudržel delší dobu. Pak jsou takoví, kteří vám budou tvrdit, že jen sbírají zkušenosti. Když přijde na věc, jejich polibky vám silně připomínají slimáka, který se vám proběhl po obličeji. Jsou stejně povrchní jako jejich vztahy.
„První láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pamatuješ jeho číslo“
Většinou nevyhrává, protože jsou možná i takoví, kteří si svou první lásku vzali a prožili s ní celý život. Jde rovněž o hlubokou moudrost. Vše, co děláte poprvé a líbí se vám to, tak to ve vás zanechá silný pocit, který si pak pamatujete velmi dlouho. První skok padákem nemusí vůbec být tak vydařený jako ten desátý, ale vyplavil vám do krve víc adrenalinu než ten desátý. Každý další skok vás stále dělá šťastným, ale tak nějak klidněji.
„Lásku si nelze vynutit ani vyloudit lichotkami, přichází sama, nehledaná, nečekaná, nežádaná.“
Každý má v sobě zakódován vzor chování, který mu imponuje. Hrubý obrys byl získán od rodičů ať už v pozitivním či negativním smyslu. Proto si lidé nevědomky hledají stále stejné partnery a nedaří se jim najít toho, koho si vysnili. Když však potkají někoho, kdo ví, na kterou notu zahrát, ocitnou se přesně tam, kde je chtěl mít. Postupuje s chladnou hlavou a přesně po chodníčku, který vede k vašemu srdci. Pokud se zamiluje i on, ztrácí ostré vidění a sejde z cesty. Pak se stává bezbranným a mnohdy i nemilovaným. Proto asi vznikl i citát: „Vyhrává ten, kdo miluje méně“. A proto asi bylo i řečeno: „Opravdovou lásku je umění najít ve světě někoho, s kým si rozumíš lépe než se sebou samým.“
A na závěr ještě slovo útěchy, těm, kteří o svou lásku právě přišli: „Ač láska přináší naposled jen bolest, přece všechny slzy, které si vyplakal, byly splaceny již prvním polibkem.“
Další příspěvky v této kategorii
