Moudrost dnešního dne:

Když si přišel na svět, plakal si a všichni se radovali. Žij tak, aby všichni plakali, až jej budeš opouštět.

...

Právě přítomno: 834 hostů a žádný člen

Vývoj profesionálního lháře

.

Lidský mozek se během svého vývoje nejen vyvíjel a zvětšoval, ale přibyla mu i velmi důležitá část tzv. lebeční klenba – Neokortex. Jde o část mozku, která nám pomáhá řešit zapeklité případy v našem životě a více či méně určuje, jak si s nimi poradíme. Jak už napovídá název článku, tak čím je tato část mozku větší, tím dokonaleji se v životě naučíme nejen orientovat, ale i dokonaleji lhát. Bohužel však platí i to, že čím větší tato hmota tedy je, tím lépe (nebo také hůře) si v životě povedeme.

Ano správně. Velká hmota neokortexu totiž neznamená, že pro nás bude život snadný. Není totiž náhodou, že lidé s velmi nízkou inteligencí se často cítí daleko šťastněji nežli ti druzí.

 

Malé děti nelžou a dokonce až asi do 2,5 let věku lež moc nechápou. Lhát se naučí tzv. naprosto nevině. „jako, že jsem lev“ Až do této (nebo podobné věty) si můžete být jisti, že když dítě řekne, že vázu nerozbilo, tak ji skutečně nerozbilo. Vezmeme-li ale skupinku tříletých dětí, kterým vložíme do ruky nafukovací balonek tak, aby neviděli jeho barvu, a řekneme jim, aby tu barvu uhádli, tak se asi 70% dětí tajně na tu barvu podívá, když se vy jakoby náhodou otočíte a následně to klidně zapřou. V tomto věku totiž ještě nechápou lež jako něco špatného, ale je to prostě jen projev jejich inteligence. „Proč mám něco hádat, když se můžu rovnou podívat“.

Čím jsou ale děti starší, tím častěji a dokonaleji se naučí lhát. Pochopí, že není třeba se zdržovat mytím rukou, když je tak snadné říct: „Ano myl jsem se“. A během následujících let se v této disciplíně více či méně zdokonalí, protože zjistí, že jim lhaní přináší snadnější život. Z počátku je lež jen jeho fantazie a nejde tedy ještě o klasickou lež, pak si ale fantazii začne kombinovat se skutečným životem. Nebudeme-li lhaní u dětí nějakým způsobem korigovat, vyroste z něj tzv. profesionální lhář, který bude lhát už jen ze zvyku, aniž by o něco šlo. Nejhorší variantou lháře je ta, když někdo lež osvojí natolik, že ji začne sám věřit.

Je proto třeba, abychom děti i v této oblasti vzdělávali a vysvětlili jim, že není lež jako lež:

 

  • Pravdivá lež - je takovou, kdy jde o lež jen z vašeho pohledu. Bude-li vám někdo tvrdit, že tato barva je červená, neznamená to ještě že lže. Může mít jen poruchu barevného vidění a to co vy vnímáte jako oranžovou, on vidí opravdu jako červenou. Říká-li někdo, že mu není zima, pak i to může být pravda, byť vy se zimou doslova třesete.
  • Lež všeobecně známá, je taková lež, kdy všichni zúčastnění vědí, že to co říkám není pravda (viz výše: jako že jsem lev). Jde-li o takovouto lež, je dobré se vždy ujistit, že i druhá strana chápe, že jde pouze o hru na „jako, že“.
  • Lež milosrdná, je taková, kdy nechcete druhou stranu zarmoutit, případně znejistit ve chvíli, kdy už se s tím stejně nedá nic dělat (např. když si vaše kamarádka těsně před divadelním představením udělá v autobuse mastný flek na kabátě)
  • Polopravda – je to jedna z nejrozšířenějších lží. „Ano, škola shořela“, ale už neřekneme, že jsme ji sami zapálili. „No ty máš krásné boty“, ano, ony možná jsou krásné, ale ty tenisky se vážně nehodí k těm plesovým šatům,….. „Ano, byla jsem ve škole“ a už nedokončíte větu, že jen na 5 minut.
  • Lež ze strachu – je to vlastně lží, která vzniká zdánlivě z maličkosti. Zavadili jste kabátem o vázu, kterou matka umístila na nevhodné místo. Neudělali jste to sice úmyslně, šlo jen o nepozornost, ale pokud víte, že bude následovat
  • neadekvátní trest, vázu uklidíte (slepíte) a budete doufat, že si toho nikdo nevšimne. Tady bychom si měli uvědomit, že trest by měl následovat jen tehdy, když do vázy kopneme úmyslně.
  • Vynucená lež – byla typickou lží v době honu na čarodějnice. Lidé na pokraji svých sil udávali kohokoli, jen aby jejich utrpení už skončilo. Může se však projevovat i v dnešní době jako vedlejší produkt týrané manželky. Ta jen aby byl „klid“, je ochotna na sebe vzít vinu i za to, že dnes prší.

 

Asi každý z nás ve svém životě někdy zalhal. Problémem nastává tehdy, když začneme lhát ze zvyku, ať už o něco jde nebo ne a nakonec svým lžím i uvěříme. Například tak dlouho všem opakujeme, že jsme v té hospodě nebyli, až nakonec obviníme ze lži kolegu, který tvrdí opak.

Problémem je to, že na mnohdy malicherné lži se začnou nalepovat i lži další, současně s tím, jak zvídavý je protějšek. Tím se stane z jedné nepodstatné lži valící se kámen, který následně převálcuje vše, kudy se provalí.

Takovýto profesionální lhář by měl pochopit, že jde o problém společenský, protože se stává značně neoblíbeným, a lidé se mu začnou vyhýbat. To, že druhá strana nic neříká, totiž ještě neznamená, že jebo lež neodhalila.

 

Ať už je to ale jak chce, dokonalý lhář musí mít nejen dokonalou paměť, aby si pamatoval kdy a komu co řekl, ale musí ovládat i své neverbální reakce. Ty totiž ovládá limbický mozek, který reaguje spíže reflexivně a bez přemýšlení (Myers, 1993, 35-39). Zeptáme-li se „kam si dal tu rozbitou vázu“ a budete mít před sebou pravého viníka, zřejmě mu oči sjedou na inkriminované místo.

Při lhaní dělá člověk i jiná gesta, která jej usvědčují z neupřímnosti. Lhář se většinou k tazateli otáčí bokem a nedívá se přímo na něj. Z drobných gest je například důležité dotýkání se obličeje (ústa, nos, za uchem). Projevuje-li lhář emoce, dostavují se s určitým časovým zpožděním, musel je totiž nechat spustit díky neokortexu.

Například nejdříve slyšíte slova: „Moc ti to sluší“ a teprve pak se na vás mluvčí upřeně podívá.

Lháře asi nejvíce prozradí oči. Ústa se mohou smát či zlobit ale oči zůstávají bez výrazu.

Profesionální lhář to většivou už všechno ví, a proto se snaží negestikulovat, drží si ruce spíše u těla a celý jeho projev je strnulý. Naskytne-li se mu možnost, rychle změní téma hovoru. Byli-li byste nespravedlivě z něčeho obviněni, asi byste se snažili očistit a pokračovali byste v tématu zuby nehty.

Pozor, ale na dobré herce. Ti vás mohou dokonale zmást, protože ve chvíli kdy lžou, tak vlastně hrají jen jednu ze svých rolí.

Sdílet
TOPlist
SEO Rozcestník