Moudrost dnešního dne:

Dobré vlastnosti nepotlačí nikdy špatné, asi tak jako cukr přidán do jedu, nebrání jedu, aby byl smrtící.

...

Právě přítomno: 438 hostů a žádný člen

Introverti tlačení do kouta

.

Máte rádi kolektivní sporty anebo si raději sednete na kolo a sám si projedete okolí vašeho města. Připadáte si mezi svými vrstevníky divní? Asi se všichni shodneme na tom, každý extrém je divný. Uveďme si příklad. Smích je zdravý. Jistě. To je nepopiratelná pravda, ale když se budete smát 24 hodin denně, tak to zase až tak zdravé asi nebude. Tak proč nám připadají introverti divní? Možná bychom se na to měli podívat tak trochu z jiné strany a uvědomit si, že to co se děje v naší společnosti za posledních 10-20 let je přímým útokem na introverty, kterých je v lidské populaci nezanedbatelné procento.

 

Začíná to už v dětství.

Když si vaše dítě tiše hraje v koutku s kostkami, přemýšlíte, jestli není divné, protože si nehraje s ostatními. Pak povyroste, jde do školy a místo toho, abychom v něm podporovali samostatnost, tak ho strčíme do třídy plné dětí, které mají alternativní vyučovací plán a vše se učí kolektivně někde uprostřed místnosti na koberci. Nemusíte být psycholog, abyste si představili, co to s dětmi udělá, když budu pod nezkušeným (nebo lhostejným) vedením pedagoga. Ty bojovné děti se budou snažit ještě více prosadit a ti neprůbojní prostě přestanou samostatně myslet, protože to za ně přece vymyslí ti aktivní. Extroverti tedy rychle ovládnou celou skupinu a introverti si své dobré nápady nechají pro sebe. Jenže extrovertní ještě vůbec neznamená i chytřejší nebo vzornější student a může to být právě naopak, protože introverti nejsou tak společensky vytíženi, mají na učení větší prostor a mohou mu tedy věnovat daleko více času než ti daleko oblíbenější extroverti. Přestože může být prospěch těchto dvou protikladů stejný, znalosti se mohou diametrálně lišit.

 

Kdo to vlastně je ten introvert?

Introvert rozhodně neznamená „stydlivý“. Stud je totiž strach ze společenského hodnocení a tím může trpět stejně často extrovert jako introvert. A když se tak dívám na naše domácí mazlíčky tak za extroverta bychom mohli označit psa a za introverta kočku.

Introvert je prostě mlčenlivější a svou energii daleko častěji čerpá „ze svého vnitřního světa“, na rozdíl od extroverta, který potřebuje stimulovat z vnějšku. Bývají také daleko rozvážnější než extroverti a každou akci si důkladně promyslí. Nemají rádi velkou společnost a raději si v tichu sledují západ slunce.

Nezapomeňme však, že povaha člověka je tak složitá, že asi neexistují čistí extroverti ani introverti. Většinou se pohybujeme někde mezi těmito povahovými rysy. Těm, kteří jsou uprostřed, říkáme ambivert.

 

Jenže pojďme ještě dál.

Celá naše společnost je navržena spíše pro extroverty. Preferuje se totiž tzv. skupinové myšlení, díky kterému by měla vzejít veškerá produktivita a tvořivost lidí.

A když přijde doba pracovního zařazení, objevují se v životopisech vlastnosti typu „smysl pro týmovou práci“ nebo „týmový hráč“. Pokud se tedy introvert probojuje mezi přijaté uchazeče a bude preferovat vlastní řešení nebo samostatnou práci, bude na něj nahlíženo jako na problémového zaměstnance.

Dnes mnoho z nás pracuje v otevřených prostorech bez zdí, kde jsme vystavování neustálému stresu z hluku, který kolegové kolem sebe šíří a není se kam „schovat“. Lze se v takovémto prostředí vůbec soustředit na práci? Není váš mozek více zaměstnáván telefonáty jiných kolegů? Neměli bychom být placeni za výsledky a ne za předstíranou práci?

 

Zamyslete se, kdo vám šéfuje?

Protože zaměstnavatelé také preferují průbojně před neprůbojnými, stávají se vedoucími pracovníky zase extroverti na úkor rozvážných introvertů, přestože průzkumem bylo zjištěno, že introverti dosahují daleko lepších výsledků. Je to možná i proto, že dokázali „dotahovat“ do konce dobré nápady aktivních podřízených. K těmto nápadům jim ale dali rovněž prostor, protože si uvědomují, že geniální nápady vznikly někde o samotě a ne v hlučném prostředí. Naproti tomu se chce extrovert za každou cenu prosadit a snaží se proto obsadit celý prostor sám pro sebe aniž dá šanci ostatním.

 

Životní prostor

Většina zvířat je přísně teritoriálních. Některá potřebují životní prostor několik kilometrů, někteří metrů a některým stačí centimetry. Prakticky každé ze zvířat ale propadá hysterii, když je jejich životní prostor dlouhodobě narušován.

Stejné je to u lidí. Všimněte si, jak daleko od sebe jednotliví lidé stojí, když spolu hovoří. U některých můžeme vzájemný odstup měřit v metrech a u jiných v centimetrech, aniž by se jim to působilo nějaký problém. Přestože je mezi námi hodně těch, kteří mají rádi samotu alespoň občas, začali jsme ji ze svých životů úplně vytěsňovat.

 

Je také otázkou, jestli společnosti více prospívá „charismatický muž činu“ anebo spíše skromný člověk s čistým charakterem, jako je to normální např. u budhismu. Až tedy budete hledat nové zaměstnance, zamyslete se na tím, co zde bylo řečeno, zaměřte se nad jejich inteligencí, charakterem a poskytněte jim více samostatnosti a svobody.

Sdílet
TOPlist
SEO Rozcestník