Moudrost dnešního dne:

Láska odpouští všechno, anebo nic.

...

Právě přítomno: 284 hostů a žádný člen

.Mobbing/bossing, neboli šikana na pracovišti/

.

Už hodně dlouho posloucháme, jak jsme byli za socializmu všichni utlačováni, ponižováni a že se lidé báli cokoli říct, aby za to nebyli popotahováni. Jenže bylo to opravdu jen tím režimem a je to dnes jiné? Nejsme to právě my, kdo se bojí cokoli říct, abychom nějak nevybočovali? Nejedna psychologická studie potvrdila, že se chováme stejně jako stádová zvířata. Když někoho lynčují, mlčíme a díváme se jinam anebo se k lynčujícím přidáme. Jen mizivé procento se tomuto tupému stádu vzepře a obyčejně za to platí hlavou.

 

Skvělou půdou pro šikanu je velký kolektiv lidí. Řekli byste si, že velké a bohaté společnosti jsou na tuto situaci připraveny, zaměstnávají hromadu psychologů a jakékoli náznaky mobbingu jsou v zárodku potlačeny. Opak je pravdou.

Před pár lety jsem se ucházela o místo marketingového poradce v jedné z našich nejznámějších společností. Předtím jsem celkem úspěšně podnikala a zaměstnávala několik desítek lidí, ale chtěla jsem změnu. Nová pozice, na kterou jsem byla přijata, mě velmi bavila a současně jsem byla velmi hrdá na to, že jsem součástí této společnosti.

Jenže pak jsem se setkala s věcmi, které jsem absolutně nechápala.

První překvapení jsem zažila asi po měsíci mého působení. V pátek se regionální ředitel hrdě procházel po svém působišti a v pondělí už neměl v kanceláři ani tužku a na jeho místě seděl někdo jiný. Nechápala jsem. Podle mých zkušeností se o sesazení osob na pracovišti mluvilo delší dobu, ale takto?! Pak jsem si řekla dobře, jsem tu krátce, třeba to až takové tajemství nebylo. Divné ale bylo, že o tom nikdo nahlas nebavil a jen to bylo spláchnuto několika pšt, pšt,… Práce bylo ale poměrně hodně, a abych se ve skupině deseti nováčků udržela na špici, nebyl čas se podobnými věcmi zabývat. Jenže abychom asi nevycházeli ze cviku, tak se celá situace po pár měsících zopakovala a zase se zasedací pořádek ve vedení změnil.

Pořád sem si říkala, klid, ono se to týká jen vedení, my řadoví pěšáci, kteří jim vlastně ty peníze nosíme, můžeme být v klidu. A tím spíše, pokud máme dobré výsledky. Jenže pak následovaly další ne zrovna čisté akce.

Čas od času byly totiž vyhlašovány soutěže typu: „Kdo bude mít v příštím týdnu nejvíce objednávek, dostane za odměnu zobchodované firmy, kterým je potřeba udělat objednávky,…“ Což slibovalo celkem bezpracný zisk.

Protože jsem se mezi tyto odměněné často dostávala i já, brzy sem pochopila, jaké to bylo Pyrrhovo vítězství. Velmi často totiž šlo o hromadu hodně malých firem, které už o žádné služby zájem nemají.

 

Myslela jsem si, že jsou to firmy po našich neúspěšných předchůdcích, ale bylo mi divné, že jsou to samé nezajímavé společnosti. Ale i to jsem rychle pochopila. Oblíbenci, kteří seděli ve firmě už déle, si ze svého portfolia vybírali firmy, o kterých věděli, že už je asi nezobchodují. Ty vhodili do oné tomboly a místo nich dostali nějakou kvalitní společnost. Takže ten odměněný „chudák“, musel oběhnout třeba dvacet firem, aby získal tisícovku.

A protože se vyhlašovaly i další soutěže typu: „Kdo bude mít v měsíci nejvyšší obrat, získá …“, tak byli opět oblíbenci na tom lépe. Připadá vám to nefér, tak tedy čtěte dále.

V obchodě všeobecně platí, že zisk se začíná tvořit, až se začne obchod točit v kruhu. Tzn., že získáme-li firmu, která začne využívat nějakou naši službu, tak už nás další objednávky nestojí tolik úsilí, zvláště je-li tato služba pro firmu přínosná. Jenže kdo trochu zná historii honu na čarodějnice, tak ví, že vznikl proto, aby mohl být údajným čarodějnicím zabaven majetek. Takže i na našem pracovišti se vytvořila skupina podobných vychytralců a když jste mezi ně dostatečně nezapadli, tak jste se stali nepohodlní, museli jste z kola ven a vámi zobchodované firmy si mezi sebou rozdělili.

Důvody byly různé. „Máš malý obrat“, nebo „Máš sice velký obrat, ale málo se věnuješ malým firmám“, nebo ještě jinak „Máš sice velký obrat a tvé firmy jsou různorodé, ale máš málo schůzek“, ….

 

Jinými slovy, i kdyby se ten daný člověk snažil sebevíce, musel z kruhu ven. A tak se nepohodlnými stali i ti, kterým se tento systém nelíbil. Čili, čím více jich vyšoupneme, tím více medu zůstane pro nás. Dokonce ve své "genialitě" šli až tak daleko, že o objednávky, za které jste měli dostat po nedobrovolném odchodu zaplaceno, byly vystornovány a oblíbenec si ji napsal na sebe.

Po půl roce už jsem se v tom celkem začala orientovat. A když vyhodili dalšího výborného obchodníka, tak jsem se ptala nahlas  PROČ?. Hrozné na tom všem bylo, že se s tím člověkem pak už nikdo nebavil. Všichni se báli, že ho budou následovat. A přesto, že mi všichni říkali, nebav se s ním, oni tě taky vyhodí, a přesto že jsem tu práci milovala, cítila jsem morální povinnost se nezachovat jako ostatní.

 

A tak jsem za chvíli musela jít z kola i já. Byl přeci nejvyšší čas, pomalu končily objednávky u mnou získaných firem. Zasela jsem a měl přijít čas, kdy začnu sklízet úrodu. Úrodu jsem už ale nesklidila, sklidil ji někdo jiný. A i když jsem se z té nespravedlnosti následně psychicky zhroutila, beru to jako jednu velkou zkušenost.

Na závěr mi jedna moudrá žena řekla: „Neplačte, alespoň se na sebe budete moci podívat do zrcadla.“ Jenže i ta mě po pár měsících následovala.

I když je tato společnost stále velmi úspěšná, vždy se mi udělá špatně při vzpomínce na to, jak prohnilá je uvnitř.

 

Možná by bylo dobré říct na závěr pár informací.

1. S Mobbingem/bossingem se u nás setkalo asi 16 % zaměstnanců, zatímco v zahraničí to je mnohem méně.

2. Terčem skrytého teroru bývají starší zaměstnanci a ženy, protože si hůře hledají další místo a nechávají si to tedy líbit.

3. Velmi ohroženi jsou i aktivní a samostatné osoby, které nechtějí ztratit svou nezávislost, přesto, že mohou podávat dobré výkony.

4. Tam, kde začne fungovat psychoteror, klesá motivace zaměstnanců, klesá výkon a mizí pocit sounáležitost s firmou. Zaměstnanci samostatnost a začnou pracovat jen pod nátlakem, čímž výrazně klesá jejich efektivita.

 

Sdílet
TOPlist
SEO Rozcestník