Moudrost dnešního dne:

Tam kde je muž skutečně mužem a žena vskutku ženou, vzniká něco jako zázrak.

...

Právě přítomno: 716 hostů a žádný člen

.Jak souvisí násilí s ekonomickým růstem?

.

Asi už jste se někdy někde setkali s polemikou, zda je příčinou poruch chování genetika nebo výchova. Faktem je, že jedinec může mít například genetickou predispozici na násilí, a přesto z něj nikdy násilník nevyroste, pokud vyrůstal v milující rodině a nebyl vystavován psychickému nebo fyzickému týrání. Není tedy pravdou, že je plýtváním energie na nápravu takto geneticky odlišného jedince a jejich potomků.

Nestačí o dítě pečovat až po narození, protože máme i tzv. prenatální paměť a byly-li matky v těhotenství stresovány nebo trpěly hladem, plod se s touto informací naučí pracovat a jakoby se mu díky tomu zapínaly a vypínaly různé geny, které jsou pro budoucí přežití důležité, a tělíčko je tím připravováno no na vnější nepřátelský svět už nyní.

 

Rovněž špatné zacházení na narozeném dítěti zanechává trvalé stopy. Nezřídka se u týraných dětí vyskytují v pozdějším věku např. různé závislosti. Závislost však nemusí být spojena jen s drogami, ale patří sem jakákoli nutkavá potřeba spojené s touhou, se kterou nedokážeme přestat. Patří sem i takové závislosti, které zdánlivě vypadají jako bezvýznamné, jako je závislost na jídle, nadměrné nakupování, workoholizmus anebo závislost na zisku. A jak už bylo řečeno, ne každý propadne všem závislostem. Jsou lidé, kteří mohou denně pracovně mnoho hodin nakupovat, a přitom se nemusejí stát na něm závislými. U každého závislého je proto potřeba se zaměřit i na jeho životní a prenatální zkušenosti.

 

Tyto děti nejenže snadněji podléhají závislostem, ale mají současně spoustu psychických problémů, jako je častější výskyt schizofrenie a jiných psychických a fyzických poruch. Necháme-li např. novorozeně několik let v temné místnosti, bude už celý život slepé, protože se mu nevyvinou nervové obvody, protože nedostávaly žádný světelný impulz.

 

Máme ale i paměť implicitní, a to jsou nevědomé vzpomínky a pocity, které se nám ukládají do mozku, aniž bychom chtěli. Např. adoptované anebo nechtěné děti, trpí celý život pocitem zavržení a svět kolem sebe vnímají jako nepřátelský.

Neméně důležité jsou i doteky. Pokud bychom se dítěte nedotýkali, a nelaskali jej alespoň 10 minut denně, může dítě zemřít přesto, že má jinak zabezpečeny všechny ostatní životní potřeby.

Stejně tak nezdravě se může vyvíjet dítě vystavené tzv. emočnímu opuštění. Tzn., že rodiče jsou sice fyzicky přítomni, ale psychicky jsou někde úplně jinde, a to ať díky práci nebo jiným okolnostem.

 

Asi nejhorší psychické problémy mají děti, které byly zneužívány, nebo byly svědky nějakého zvlášť brutálního činu či vraždy. Ti se dospělosti nezřídka taky stávají vrahy a zločinci, protože nelze člověka úplně oddělit od prostředí, ve kterém vyrůstal.

Všechny problémy, které si zanedbané a týrané děti životem nesou, totiž následně v dospělosti přenášejí na své vlastní potomky ale ne díky genetiky, ale hlavně díky zažitému sociálnímu a psychickému prostředí, které svým potomkům vytvářejí. Proto je tak důležité, aby se děti vyvíjely ve „zdravém“ prostředí plném laskavé péče.

 

Donald Vinikot : V dětství jsou dvě věci, které by se mohly pokazit. A to, když se dějí věci, které by se dít neměly anebo se nestanou věci, které by se stát měly.

 

A tak je náš raný život, podle toho, jaká péče a láska se nám dostane, jakousi předzvěstí toho, jak budeme žít v dospělosti. Určitě bude jiný takový jedinec, který vyrůstal v nepřátelském prostředí, kde si musel krýt záda anebo tam, kde panovala láska a porozumění.

 

Velký význam na podílu násilí má i náboženství a jak jsou v něm vnímány základní životní hodnoty a jak je vnímám život a smrt jako takové. Tam, kde jsou povýšeny duševní prožitky nad tělesnými, vládne daleko přátelštější atmosféra. Ale pozor. Už odpradávna je základní životní potřebou člověka, spánek, teplo a jídlo. Pokud tyto základní potřeby člověk má, je přístupnější a má sklony k empatii. V opačném případě se chová zdánlivě sobecky, ale je to v podstatě jen pud sebezáchovy.

Je nesporné, že v rovnostářských společnostech dochází k velmi malému procentu násilí a čím více společenských vrstev má daná společnost, tím více je prostředí nepřátelštější a násilnější. Například ve společnostech Amenitů anebo v izraelských Kibucech nedochází téměř k žádnému násilí.

 

Velkým problémem tzv. rozvinutých zemí je, že se začal zaměňovat termín žebříček životních hodnot, za termín žebříček peněžních hodnot. Lidem je zde neustále zdůrazňováno, že když poroste HDP a prodá se více výrobků, tak budeme mít blahobyt. Jenže rostoucí HDP nám kvalitu lidských životů nezlepší.

 

Nezřídka se např. o úrovni a blahobytu ve společnosti hovoří v souvislosti se zdravotní péčí a v jakém je právě je poměru k onomu kouzelnému HDP. Takže má-li např. stát výdaje na zdravotnictví 10% z HDP a bude chtít toto číslo zlepšit, tak nemusí produkovat více postelí v nemocnicích, stačí jednoduše všechny výdaje spojené s lékařskou péčí zdražit. A aniž by bylo provedeno více a kvalitnějších ošetření, najednou jsou výdaje na zdravotnictví třeba 15% z HDP. A abychom celou tuto mašinérii pochopili ještě blíže, tak výdaje na zdravotnictví přímo souvisí s nemocnými lidmi. V zájmu státu tedy je mít nemocné občany, protože díky nim se mohou stavět nemocnice (zisk pro stavební společnosti), a díky nim se může vytvořit spousta pracovních míst (zdravotnický personál, farmaceutický průmysl).

Je smutné, že naprosto stejná situace je u zločinnosti, protože kdyby nebyli, co by dělali soudci a policisté? Ale a věznice jsou významnou součástí příjmů této mašinerie.

 

Jak vidíme, tak HDP není a nemůže být ukazatelem prosperující společnosti. Růst HDP, znamená růst nouze a růst neefektivity, protože čím je vyšší, tím hůře se nám vede. Čím hůře a nejkvalitněji budeme vyrábět, tím častěji si budeme muset koupit věci nové. A abychom si koupili novou sedací soupravu, která se nám po pěti letech rozpadla, tak musíme více pracovat, méně se věnujeme svým dětem a o to více devastujeme přírodu. Tím, jak hodně pracujeme, abychom se vyrovnali sousedovi, který má lepší sedačku a lepší auto, trpíme stresem a tím se nám zhoršuje zdraví. Proto vynakládáme velké částky za lepší zdravotní péči a o to více musíme pracovat.

 

Málo kdo si ale uvědomuje, že oč častěji musíme kupovat nové výrobky, o to více musíme pracovat a o to méně peněz nám zbývá na základní životní potřeby, jako je jídlo atd. Jenže co se stane, když nemáme dost peněz na novou postel, telefon, televizi, …. Jdeme do banky a půjčíme si na to. A zadlužený občan je pro tržní hospodářství skvělou pracovní silou, protože je daleko ochotnější pracovat za méně peněz a vykonávat i podřadné práce, které by jinak nedělal.

 

No, a když už bude nejhůře a nebudeme chtít donekonečna nakupovat nové a nové věci, máme v záloze ještě války. Zbrojní průmysl je v tomto systému hodnot jedním z nejlukrativnějších a „nejužitečnějších“ průmyslů, protože nejen že zaměstnává hodně lidí při jejich výrobě, ale díky tomu, že trhaviny vyhazují do vzduchu budovy, ničí i ty naše těžce vydobyté sedačky a auta, které je potřeba zase znovu postavit a vyrobit, současně zraňují lidi, kteří potřebují léčení, a koloběh může začít znovu.

 

Je tedy ještě tržní ekonomie skutečně ještě ekonomická? Kde jsou doby, kdy se např. domy a nábytek dědily po několik generací. Dnes jsou vyrobeny z „papíru“ a jejich zdědění je úsměvné. Plýtváme našimi zdroji takovým způsobem, že je dnes ohroženo úplně vše, voda, vzduch, lesy,…. Spirála se zrychluje a produkt je zastaralý už ve chvíli, kdy je vyroben.

Většina z nás asi viděla film METRIX. Když se tak zamyslíme, nejsme jen loutkami tohoto systému, který nás od dětství postupně naprogramovává ke konzumnímu způsobu života? Nedělají z nás náhodou jen bezduché roboty, které nám vymývají mozek prostřednictvím komerčních reklam?

Ale protože nic neroste věčně a jak říká přísloví: žádný strom neroste do nebe, dejme si trochu statistiky. Jednoznačně lze říci, že stres z výrazně rozvrstvené společnosti je pro lidi tak velký, že je zde:

-           Více vražd a sebevražd

-           Vyšší novorozenecká úmrtnost

-           Vyšší zločinnost a počet vězňů

-            Nižší průměrná délka života

-           Významnější počet zneužívání drog

-           Obrovské spektrum zdravotních problémů včetně psychických

-           Vyšší obezita

-           Nízká schopnost vzájemné důvěry mezi lidmi

-           Nižší úroveň vzdělání

 

Co máme tedy udělat… Zdánlivě je odpověď velmi jednoduchá. Vyrábějme kvalitnější věci, čímž budeme moci méně pracovat, protože nebudeme potřebovat tolik peněz na jejich obnovu a více se budeme moci věnovat nejen sobě, ale i svým dětem. Není právě toto ten konec světa, na který jsme čekali?

Abychom přežili, je prostě potřeba zařadit zpětný chod.

 

Sdílet
TOPlist
SEO Rozcestník