Moudrost dnešního dne:

Co oko nevidí, to srdce nebolí

...

Právě přítomno: 751 hostů a žádný člen

Dnes by to šlo

.

životRáno se probudil jako obvykle velice brzo. Obloha byla jako namalovaná, mezi stromy už vyrážely slabé sluneční paprsky a bylo slyšet štěbetání ptáků. Všude byl úžasný klid, který by měl v člověku vyvolat pocit štěstí, ale on NIC necítil.

Podíval se na svou ženu, která vedle něj spokojeně oddychovala a před očima se mu začal odvíjet celý jeho život. Proč si ji vlastně vzal? Musel být úplně šílený! Nikdy nebyla moc hezká a dnes se i to málo rozplynulo v čase a hluboké vrásky ji v obličeji vytvořily podivný škleb.

Dobrá, i nehezkého člověka je možné milovat pro něho samého, pro něj bylo podstatnější, že byla nesmírně hloupá.

neshodyZpočátku se s ní snažil řešit vše co mu životem prošlo, pak se omezil jen na věci životních potřeb, a brzy pochopil, že i to je na ni příliš složité. Vše ji musel vysvětlovat znovu a znovu, což pozorovatel jako negativum nevidí, ale zúčastněného naprosto vyčerpává. Časem ho to unavilo natolik, že začal vše řešit bez ní.

Ale jak žít vedle někoho s kým si nemáme co říct? Občas se zapomněl a v návalu adrenalinu či euforie ji začal vykládat, co se mu právě přihodilo, ale v jejich očích viděl stále jen otazníky. V polovině povídání, a po několika naprosto debilních otázkách, mávl rukou, protože viděl, že jeho slova letí vzduchem, odrazily se od jejího mozku a vydaly se někam do časoprostoru, kde už je naprosto zbytečné je chytat, protože ona se znovu zeptá na to, co už bylo řečeno.

Proč s ní ksakru stále je? Snažil se z mozku vydolovat nějaké odpovědi. Je ve své v podstatě docela hodná a nechala ho žít jeho divoký neuspořádaný život, který byl plný hledání. Nikdy se na neptala kam jde a co tam bude dělat. Těžko říct jestli proto, že ji to nezajímalo nebo jestli si ve své jednoduchosti ani neuvědomovala, jak křehký je jeho vztah k ní. Vzhlížela k jeho intelektu a v jejich očích se zračila oddaná láska, která mu v dětství tolik chyběla.

Ano, to je ono, už to ví, zůstal s ní právě pro tuto oddanost a a lásku se kterou mu ráno chystala kávu a přikrývala dekou, když náhodou usnul na gauči.

Čtyřicet let! Jak se to dá vydržet čtyřicet let a nezbláznit se? Nejdříve mu její oddanost lichotila, pak si říkal, že mu nahrazuje vše to co mu od dětství tolik chybělo. Pak viděl, že by z jejich dětí vyrostly jen samorosty a je v rodině potřebný, protože se děti se vším obracely právě na něj. Ano postarala se o ně, vyprala, uklidila, ale byla to typická domácí puťka, spokojená tam, kam ji člověk posadí. Byla přesně taková, jakou by ji mnoho neznalých mužů chtělo mít. Vždy se spoléhala na to, že oh je finančně zabezpečí, a že ona je tu jen pro rodinu. Jenže dokáže taková žena udělat svého partnera šťastným?

beznadějNechtěl se rozvádět. Sám pocházel z rozvedené rodiny, kde se o ně otec vůbec nezajímal a matka pořád jen pracovala, aby jim zabezpečila alespoň ty nejdůležitější potřeby. Snažil se tedy sám sebe přesvědčit, že je jeho manželství v pořádku. Hledal cestu jak ke své ženě proniknout, aby našli společnou řeč. Pak prošel fází, že ho na ni vše rozčilovalo a vybuchoval při každé její debilní otázce.

Začal na své okolí působit jako cholerik, se kterým se nedá žít a ona vypadala jako chudinka, která musí žít s kreténem. Všichni ji litovali a o to více ji milovali. Rodina se od nich držela dál a přátelé se začali ozývat čím dál tím méně, až se přestali ozývat úplně, protože jim byla nepříjemná celá ta atmosféra, kterou kolem sebe šířili.

Pochopil, že už nedokáže jejich vztah nikam posunout a tak se uzavřel do sebe. Zavřel všechny své pocity uvnitř, ať už byly pozitivní nebo negativní a o to více působil jako podivín. Jenže dají se pocity bouřliváka, který tak miloval život, úplně anulovat? Nedají.

Pluly mu mozkem a celým tělem i dál. Čím více se je v sobě snažil zadusit, tím více se i ty pozitivní myšlenky měnily na negativní, až už ani žádné pozitivní myšlenky neměl. Jeho krev se změnila na jednu velkou jedovatou řeku. Řeku, které se říká leukemie.

Znovu se podíval na svou ženu a zalitoval, že od ní neodešel už dávno. Proč neodešel už v době, kdy byl ještě čas žít. Proč neodešel, když si ještě právě taková rána užíval plnými doušky. Rána, kdy vstal, uvařil si kávu a cítil se šťastný. ANO, cítil se šťastný, alespoň do chvíle, než se setkal s hloupostí své ženy. Rána, kdy na něho čekala setkání s dětmi a přáteli, které měl tolik rád.

Už je ale na všechno pozdě. Naposledy se podíval z okna, vzal v komoře provaz a odešel na půdu.

Sdílet
TOPlist