Moudrost dnešního dne:

Nemoc je nakažlivá, kéž by byla i láska.

...

Právě přítomno: 535 hostů a žádný člen

.Násilí mezi partnery

.

Násilí v partnerských vztazích je obvykle očekáváno u sociálně slabé skupiny lidí a předpokládá se, že je pácháno na psychicky slabých jedincích. Nejen že to není pravda, protože nejedna vysoce postavená, vzdělaná a dobře zabezpečená rodina si prožívá peklo na zemi, ale navíc se objevuje i ve vztazích mezi teenagery. Toto násilí u dospívajících, je stejně intenzivní, jako je tomu v dospělých vztazích a často je skryto před zraky okolí.

Z vnějšího pohledu se zdá, že je toto násilí mnohem snesitelnější a že člověk vydrží mnohem více, než je ochoten přiznat navenek.

Většinou proto okolí ani netuší, jak se ve skutečnosti postižená osoba cítí. Je to zřejmě tím, že není schopna své pocity slovy ani vyjádřit. Začne se nenávidět, dávat vinu sama sobě a končí život sebevraždou.

 

40 % žen zažilo ze strany partnera nějakou formu násilí. Nejvíce jsou ohroženy mladé ženy ve věku 16-24 let. V 10 % z těchto případů byl násilnický partner pod vlivem alkoholu.

60 % znásilnění se neděje v tmavém parku, ale proběhne přímo ve vlastních domovech, nebo domovech přátel rodiny.

40 % obětí znásilnění jsou ženy ve věku 14-17 let. S věkem těchto napadení pravděpodobně neubývá, ale ženy je přestanou hlásit.

Většina pachatelů jsou muži, pokud jde o násilí ze strany žen, tak jde většinou o násilí psychické.

50 % zabití je způsobeno vlastním partnerem, asi 20 % někým z rodiny a zbývající část je způsobena někým cizím.

 

 Psychické násilí

 Jde o mýtus, že primárním signálem násilí je fyzické týrání - modřiny, zlomeniny, atd. Pravda o domácím násilí je zcela jiná. Fyzickému napadání, obvykle předchází dlouhé měsíce psychického týrání. V některých vztazích není hranice psychického násilí nikdy překročena. V ostatních, je psychické násilí jen předehrou k dalším formám násilí.  Psychické násilí může dosahovat forem nejničivějšího druhu násilí, protože degraduje oběť do role nuly a zmrzačí lidskou duši.

 

 

Mezi nejčastější formy psychického násilí patří:

 - Slovní týrání – různé urážky na téma vzhledu či schopností. Oběti se s urážlivým názorem na svou osobu tak sžijí, že na ně už přestanou reagovat. Domnívají se, že je to asi pravda. Přijmou takové zacházení od partnera, protože on jen potvrzuje špatné mínění o sobě samém.

 - Kontrola s využitím moderních technologií. Takový partner je schopen zavolat i 10x za hodinu, aby zkontroloval, kde jeho partnerka je, co tam dělá a co má oblečeno. Z počátku si můžeme myslet, že jde o velkou lásku, že bez něj nemůže ani chvíli vydržet. Manipulátor je však schopen svou oběť takto sledovat na každém kroku, a pokud není v dosahu telefonu, udělá scénu, že neodpovídá. Někdy volají do školy, práce nebo i v noci a nutí partnera, aby se soustředil jen na vztah. Tím vytváří konstantní napětí.

- Nucení oběti, být manipulátorovi kdykoli k dispozici. Představte si např. situaci vztahu, kdy se jeden z partnerů (manipulátor) dohodne s druhým (oběť), že bude volat ve 22 hodin. Protože pro oběť jde o velmi důležitou osobou, začne být ve střehu už v 19:45. Krouží kolem telefonu, sleduje čas, a když zavolá někdo jiný, tak rychle ukončí hovor. Telefon ale nezvoní ani ve 22 hodin a mlčí i ve 23 hodin. Oběť už začne vymýšlet ty nejhorší scénáře, které mu zabrání normálně myslet, odpočívat, studovat, nebo pracovat. Manipulátor se pak druhý den, nebo po několika dnech ozve, jako by se nic nedělo. Pokud se tato situace pravidelně opakuje, věřte, že nejde o náhodu, ale o důmyslnou formu násilí.

- Použití vulgárních nadávek. Partner veřejně nazývá svou polovičku hanlivým výrazem a ten si na to tak zvykne, že na ně nakonec naučí reagovat pozitivním způsobem a lichotí jim ten obhroublý postoj k nim, protože je to přeci tak chlapácké.

- Monopolizace veškerého času oběti. Pro ženy je velmi romantické, že s nimi chce partner strávit každou minutu svého života. Časem se to nicméně změní na skutečné otroctví. Manipulátor postupně začne oběti diktovat, co a kdy má udělat, s kým může mluvit a pro koho se má upravit. Jakékoli samostatné rozhodnutí oběti trestá nekontrolovanými výbuchy hněvu, odmítáním, nebo fyzickým násilím. Výsledkem je, že se oběť pomalu straní svých přátel a začne trávit čas pouze s manipulátorem. Obvykle v tomto druhu vztahu ani nesmí jít ven s přáteli bez jeho souhlasu nebo přítomnosti.

 - Izolace od rodiny a přátel. Jde ruku v ruce s monopolizací času oběti. Pro rodinu by to mělo být závažným varovným signálem a měli by být na pozoru, pokud se zvyky jejich členů nějak výrazně změnily od chvíle, kdy jsou s novým partnerem. Taktika monopolizace času je velmi účinný způsob, jak vypěstovat u oběti závislost na manipulátorovi. Po nějaké době izolace, začne mít oběť jen jedinou blízkou osobu - manipulátora. Výsledkem bude, že s ním zůstane i přes rostoucí osobní ztráty.

 - Utvrzování v nejistotě. Manipulátor vnutí partnerovi pocit nejisty díky různým poznámkám – během společenského setkání mu láskyplně šeptá do ucha: "Udělal se ti pupínek", "Máš špatný dech", "Máš mastné vlasy" a ze spontánního člověka se stane scvrklá a napjatá osoba, která se za sebe stydí. 
Pocit viny. Z pohledu manipulátora není nic jeho chybou, za všechno je odpovědna oběť. "Praštil jsem tě, protože jsi mě vyprovokovala:" „Bodejť bych nebyl žárlivý, když se oblékáš jako děvka", atd. Za všechny potíže vzniklé ve vztahu může ten druhý. V takových situacích neexistuje taktika, abychom manipulátora uspokojili a vyhnuli se dalšímu incidentu. 
Vnucení soucitu Je způsob, jak na sebe přilákat pozornost tím, že se líčí jako oběť a začne partnera vydírat "Samozřejmě můžeš jít na sraz s přáteli, ale mě je bez tebe opravdu špatně.", "Běž si kam chceš, ale vezmi si děti, víš, že já je nezvládám." Manipulátor se někdy uchýlí i k pohrůžce sebevraždy, aby partnera vyděsil, aby se oběť vzdala samostatného života. "Jen, aby si ten chudák něco neudělal".

 - Zastrašování. Obvykle začíná velmi nenápadným varováním "Opovaž se!“, "Jestli to uděláš, tak, ...". Po nějaké době tato prohlášení vyústí ve vážné hrozby - zabití partnera, rodiny, přátel, zvířat, atd. Nesprávný způsob, jak se s tím vypořádat je "To on jen tak říká, nikdy by to neudělal." K ohrožení života a zdraví by se mělo přistupovat vážně a vyžaduje to okamžitý zásah.

 - Sledování, žárlivý controlling, přivlastňování. Partner je schopen chovat se ve vztahu jako vymahatel práva, "S kým si mluvil?", "Kde si byl 15 minut poté, cos opustil fitko?", "Proč si mi nezavol?" Chce být prostě odpovědný za každou minutu partnerova života. 
Ponížení na veřejnosti. To je taktika zpochybnění hodnot dané osoby. "Proč sis brala tyto šortky, myslíš, že jsi Hvězda?" zeptá se náhle partner mezi svými kolegy. Pak ji obejme a dá polibek. Když se cítí uražena, tak jí řekne, že je přecitlivělá a že pouze žertoval. A všichni se smějí.

 násilíZničení cenných předmětů oběti. Je to způsob, jak ukázat svou dominanci. "Můžu vzít vše, co je tvoje a udělat s tím, co chci." Manipulátor se nestará o pocity svého partnera, a když oběť pláče, protože ji manipulátor zničil oblíbenou knihu z dětství, směje se ji, protože se chová infantilně. Po nějaké době si oběť opravdu myslí, že je to dětinské a dá mu za pravdu, "Byla to stupidní kniha z mého dětství."

 

Pokud se vůbec pokusí oběť manipulátorovi bránit, tak se dozví, že je to jen z lásky.

 

 

Fyzické násilí

Fyzické násilí se jeví jako nejjednodušší rozeznatelné násilí, ale mýlíme se, pokud si myslíme, že vytváří bezprostřední ochrannou reakci oběti ve svém okolí. Takto týrané ženy v zájmu ochrany pachatele často skrývají své újmy, čímž se minimalizuje viditelnost spáchaného násilí. Vysvětlují chování pachatele emocionální problémy, "Měl špatnou náladu", "Byl opilý a nepamatuje si to", "Asi sem udělala něco špatně" atd.

Fyzické násilí může být prováděno tak, aby nebyly zasaženy viditelné části těla, nebo nemusí směřovat přímo na tělo oběti. Pachatel může v její přítomnosti udeřit pěstí do zdi, nebo nakopnout nějakou věc v její blízkosti. Toto chování oběť přinutí k poslušnosti a závislosti, která pochází ze strachu z chování pachatele.

 

 

Sexuální násilí

 Sexuální násilí je propojeno s oběma druhy násilí. Na fyzické úrovni nutí pachatel svého partnera do nežádoucí formy intimity, stejně jako využívá manipulativní formu nátlaku, aby se bála říci "ne". Jedna třetina žen udává, že alespoň jednou v životě zažily znásilnění.

Čím je věková skupina starší, tím je počet obětí větší. Nucení k různým formám intimity, ukazuje na dominanci "Vezmu si to, co chci, i proti tvé vůli."

 Nucení dělat něco, co si oběť nepřeje, zahrnuje i manipulaci, například urážky typu "Jsi chladná, neženská" atd.

 Pachatelé často používají vymývání mozků. "Těžko říct, co je normální a co ne", nebo "Sám se rozhodni, co pro mě uděláš, protože já to musím mít. Jinak půjdu jinam."

 Oběti pak provádějí i sexuální praktiky, během kterých mají jen pocit bolesti a ponížení. Jsou např. nuceny proti své vůli, k nepříjemným polohám, ke styku s více partnery či k sexu bez kondomu, nebo poslouchat urážky sexuální povahy v nejintimnější chvíli atd. 
Pachatel se cítí kompletním pánem situace a oběť je jen nástrojem sloužící pachateli k uspokojení jeho sexuálních potřeb.

 

 

Sdílet
TOPlist
SEO Rozcestník