Moudrost dnešního dne:

Nesnaž se převyšovat ostatní, ale sám sebe.

...

Právě přítomno: 1649 hostů a žádný člen

Týrané děti

.

miminkoDíky mediím se stále častěji dostávají na povrch životní osudy některých lidí. Patří sem zde i osudy týraných dětí. A kdo to nezažil, nedokáže si představit, jak může špatné zacházení v dětství poznamenat člověka v jeho dalším životě. Posuďte sami:

Narodila jsem se jako nechtěné dítě. Pochopitelně že jsem to nejdříve nevěděla, ale když mi to matka řekla, že mě chtěli ještě jako batole dát k adopci, nejednou jsem si tiše posteskla, proč to neudělali, a já mohla mít šťastnější život.

Dodnes nevím, co se stalo, že mě k adopci dát chtěli ani nevím, proč to neudělali, ale mé dětství byl, jako zlý sen ze kterého jsem dlouho vinila hlavně matku. Můj syn mi říká, musíš ji to odpustit, aby ses s tím srovnala ty. Vím. Má pravdu a někdy si myslím, že už jsem jí odpustila. I tak dokážu o svém dětství mluvit jen útržkovitě, protože je to pro mě stále hodně bolestné. Nejhorší na tom je to, že jsem se s tím nevyrovnala ani po padesáti letech. Dlouho jsem měla pocit, že se mi matka mstí za to, že jsem se narodila a kdykoli měla špatnou náladu, tak jsem se jí raději klidila z cesty.

Možná mi pomůže, když si srovnám vzpomínky, které jsem zatlačila do hodně vzdálených koutů mé duše, protože jsem to chtěla zapomenout. Když tak přemýšlím, tak si z dětství skoro nic nepamatuji,…

 

Moje nejzazší vzpomínka je celotýdenní školka, která byla kousek od našeho domu a kdykoli jsme byli na zahradě, tak jsem se na něj toužebně dívala. Celotýdenní školka se prakticky moc nelišila od dětského domova. Učitelky tam byly nevlídné a díky tomu, že jsem trpěla nočním pomočováním, tak jsem často dostala výprask. Dodnes si pamatuju, jak jsem ležela v posteli a bála se jít na záchod, protože bych musela projít kolem učitelky, která v noci rozvazovala uzly na prostěradlech.

Jednou šla matka do obchodu. Když jsem ji viděla, začala jsem na ni volat, že chci domů, ale ona kolem mě prošla, aniž by nějak zareagovala. Dlouho jsem tam stála skryta za křovím, pověšena na plotě a hystericky brečela,… Prakticky až do chvíle než nás učitelky zaháněly k obědu.

 

Rodiče byli jako oheň a voda. Silně dominantní matka a introvertní otec, který se snažil být neviditelný a do výchovy zasahoval jen velmi zřídka. Měla jsem i o rok staršího bratra, který byl matčiným oblíbencem a tak se podle toho i choval a prošlo mu prakticky vše, co provedl, zatímco já byla nemilosrdně bita za vše. Byla jsem bita i za to co provedl on, protože včas utekl a vracel se, až jsem dostala výprask já. Ty jsi holka, měla si mít rozum!, byly slova, které provázely výprasky.To, že jsem byla mladší, bylo nepodstatné.

Její nevyvážená výchova měla pochopitelně důsledky i na bratrův život, protože musel být v dospělosti několikrát zavřený, než pochopil, že mu opravdu všechno projít nemůže.

 

Snažila jsem se celé dětství chovat podobně jako můj otec. Myslela jsem si, že když budu neviditelná, tak se nestanu hromosvodem nálad své matky. Tím se ale stalo i to, že jsem byla někde neviditelná, když měla náladu dobrou a přišlo na mazlení, které pak realizovala vždy jen s mým bratrem.

 

Ohýbej ma mamko, dokud som já Janko, až já budu Jano, neohneš ma mamo.

A tak mě mamka ohýbala tak dlouho, až mě úplně zlomila. Za všechny případy uvedu jen několik.

Odmalička jsem neměla ráda zeleninu a tak jsem se vždy v zeleninových jídlech dlouho vrtala, než jsem to konečně snědla. Ale přišel den plný slunečních erupcí, kdy jsme měli zeleninovou polévku. Všichni byli po jídle a já seděla nad plným talířem. Má cholerická matka popadla lžíci a asi během deseti vteřin do mě nalila celý talíř. Když spokojeně odnášela talíř a milostivě mě propustila, tak se mi zvedl žaludek a polévka byla všude kolem mne. To ji rozlítilo, zbila mě a musela jsem to všechno uklidit.

 

Bylo mi asi 7-8,… přišla jsem ze školy a začala jsem si prohlížet sešity. Vše jsem z tašky vykrámovala ven, a když jsem byla v nejlepším, vrátila se matka z práce, ve velmi špatné náladě. Okamžitě vzala do ruky klepáč na koberce, kterým jsem vždycky dostávala a dost mě zmlátila za to, že dělám binec a že jsem se ještě ani nepřevlékla ze školních věcí.

 

Byla jsem asi dost nepořádné dítě, protože jsem ze školy občas nosila poznámky, že jsem zapomněla to či ono a záleželo na náladě mé matky, jak moc jsem za to dostala. Jednou jsem zapomněla cvičební úbor a bohužel neměla svůj den ani má matka. Dostala jsem takový výprask, že jsem se v dalším cvičení odmítla svléknout do trenýrek a trička, protože jsem byla úplně modrá. Učitelka na mě hulákala, že si mám ty tepláky dát okamžitě dolů, ale když viděla, jak jsem zbita, tak mi je dovolila zase natáhnout.

 

Mívala jsem jako dítě dlouhé vlasy a kdo viděl Mrazíka, tak ví, k čemu takové dlouhé vlasy mohou sloužit. Macecha tam říkala: „Když jí ten cop ustříhnu, tak za co jí budu tahat?!“ Nejednou mě matka v záchvatu zlosti chytila za vlasy a třískala mi hlavou do zdi, takže vím o čem to je.

Byla to doba, kdy se na vlasy používalo černé mýdlo a žádný kondicionér, který by vlasy pomohl rozčesat, a chuchvalce dokázala rozčesat jen milující matka. Proto si asi každý asi dokáže představit, jak zoufalá jsem byla z každého mytí vlasů a jak brzy jsem se naučila rozčesávat si vlasy sama.

ednou doma zůstalo ležet 50 Kč. V tu dobu to bylo hodně peněz a dal se za to udělat docela velký nákup. Jenže já nevěděla, proč tam ty peníze nechala a jestli jsem neměla něco koupit. Měla jsem takový strach, že dostanu, až se vrátí z práce, že jsme v naivní představě šli na pošlu, aniž bychom neznali telefon. Spojovatelka nám ji přeci najde. Nenašla! A stálo nás to asi dvacet korun. Takže výprask přišel stejně. Jsi holka a tak si měla mít rozum!

 

Bylo mi asi 8-9. Měli jsme koupelnu bez vany, jen s odtokovým kanálem a bratr vymyslel, že si napustíme bazén. Ucpal kanál a začal napouštět. Už to vypadalo dobře a měli jsme tam asi 3 cm vody, když dosáhla voda k prahu dveří, začala protékat dál do bytu. Výsledek byl stejný jako vždycky. Dostala jsem já, protože jsem holka a měla jsem mít rozum. Asi poprvé jsem se matce postavila a řekla jsem jí, že mě měli raději dát těm cizím lidem. Vysvlíkla mě do naha a vyhodila mě za dveře se slovy, ať si tedy jdu, kam chci. Seděla jsem tenkrát asi 4 hodiny na schodech našeho činžáku, klepala se zimou, brečela, styděla se za svou nahotu a čekala, až přijde otec z odpolední směny.

 

Bylo mi asi 10, když se matka rozhodla odejít od otce k jinému muži a nastalo období plné nejistoty, jestli budeme mít kde zítra spát. V tu dobu jsme se neustále stěhovali a přenášeli si rance s oblečením a peřinami z místa na místo. Bylo to v době, kdy jsou děti hodně citlivé na veřejné mínění a kdykoli jsem musela jít kolem svých spolužáků s rancem, styděla jsem se až do morku kostí.

 

Díky neustálým změnám jsme měli nedostatek peněz a tak nebylo nic neobvyklého, když jsme jedli jen nudle ochucené magim, protože na víc peníze nebyly.

 

Oblečení jsem dědila po dětech matčiných známých a tak mě překvapilo, když mi asi ve 12-ti řekla, že mi jde koupit šaty. Strčila mě do kabinky, přinutila mě, abych si na sebe navlékla dvoje šaty, na ty jsem si musela obléknout své staré šaty a vystrčila mě ven se slovy, abych prošla kolem pokladny, že ona přijde za mnou. Bylo mi hrozně. Třásla jsem se na celém těle a pak jsem se bála ty šaty nosit, protože jsem si myslela, že všichni vědí, že jsou kradené.

 

Má matka se vždy chovala, jakoby byla na ulici sama. Když měla potřebu ječet jako Tarzan a nadávat jako dlaždič, tak prostě ječela a já se za ni jen styděla. Už odmalička jsem byla ta kurva slovenská (otec byl Slovák) a podobné nadávka mě provázely stále. Nejraději bych utekla, ale její agrese se vždy soustřeďovala na mou osobu a tak si nedovedu představit, co by se stalo, kdybych jednoduše odešla.

 

A tak šly roky, a její agrese nijak nepolevovala. Asi poslední útok, na který si pamatuji, proběhl, když mi bylo asi 17. Matka přišla domů opět ve špatné náladě. Asi ji tížil nedostatek peněz, protože ji šíleně rozčílilo, že se koupu přes den a přitom si klidně svítím. Vletěla do koupelny s popelníkem v ruce, že mě zabije a jala se mě topit ve vaně. Tenkrát se mě poprvé v životě zastal bratr. Vletěl do koupelny a odtáhl ji pryč.

 

Naivně jsem si tenkrát myslela, že když se vdám, konečně uniknu tomu stresu, ale jak mohl vypadat můj život s tak pocuchanou psychikou? Trvalo dalších deset let, než jsem se ji přestala bát a dokázala se jejím náladám usmát.

Časem jsem se ji dokonce naučila omlouvat. Byla adoptovaná a její macecha ji taky týrala. Nebyla dost silná, aby se postavila svým děsům a tak na mě uplatňovala vzor chování, který se naučila ve své rodině.

 

A já jako matka?

Neustále jsem studovala nějaké psychologické knihy a učila se být lepším rodičem a sebevědomým člověkem. Snažila jsem se tento vzor neopakovat na svých dětech a snad se mi to povedlo.

Je to těžké, protože dávné děsy ve mně stále žijí. Asi se nikdy nenaučím naplno projevovat city a celý život se snažím  být citově nezainteresovaná, abych nebyla tak zranitelná.

Sdílet
TOPlist
SEO Rozcestník