Před heřmánkem smekni, před bezem si klekni. Jde o keř, který se u nás běžně vyskytuje a často se využívá v léčitelství. Používají se květy a plody méně často i kůra z větviček, ale protože jde současně o rostlinu za sirova jedovou (způsobuje žaludeční a střevní potíže), musí se dále nějak zpracovat, aby se tyto látky z rostliny neutralizovaly. Otrava se projevuje zvracením a průjmem.

Květy černého bezu je lépe sbírat na stanovištích, která známe, protože jej můžeme zaměnit s bezem červeným či s bezem chebdí, který má fialové až černé plody. 

Bojujte ve své zahradě proti škůdcům přírodními metodami, protože na mšice a svilušky platí  levandule,

Naše kultura byla vždy protknuta myšlenkou, že lidé jsou sobecké bytosti. Tento cynický obraz lidstva byl propagován i v mnoha filmech a románech, historických knihách a byl zmiňován i ve vědeckém výzkumu. Během posledních 20 let se stalo něco mimořádného. Vědci z celého světa přešli k nadějnějšímu pohledu na lidstvo. Tento vývoj je však teprve v plenkách a vědci, kteří se tím zabývají, o sobě často ani nevědí.

V bestselleru Williama Goldinga z roku 1951 byl popsán příběh (Lord of the Flies), kde někde v Pacifiku ztroskotalo letadlo a přežilo jen pár britských školáků.

Téměř zázračnou bylinou je třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum, ľubovník, čarovník, krevníček, děravec, prostřelenec). Je to typická svatojánská bylina, která roste v celé Evropě, Asii i Africe a má raději slunné a suché louky v nížinách. Její rodnou sestrou je třezalka skvrnitá, která naopak má ráda vlhko a horské oblasti. Laik je od sebe snadno rozezná podle lodyhy, protože třezalka skvrnitá ji má čtyřhrannou. Nic ji to však na léčebných účincích neubírá, protože obě mají podobné účinky (skvrnitá je slabší). Sbírá se hned, jakmile rostlina rozkvete a to po ránu. 

Všichni, kteří nebydli v dosahu obecní kanalizace musejí nějak vyřešit fekálie. S tím ale souvisí i řada zákonů, které je potřeba dodržovat. Opak může být brán jako přestupek s pokutou až 50 000 Kč.

V minulosti byla nejčastějším řešením „kadibudka“ někde na zahradě, ale vzhledem k neustále zhoršujícímu životnímu prostředí se tato nelibě zapáchající místa stávají minulostí. I dnes je však mnoho lidí, kteří nemají úplně jasno nejen v tom, co mohou a nemohou, ale i v terminologii. Nevědí tedy, kam vlastně jejich více méně zpracovaná večeře putuje.

My, co jsme dnes babičky kroutíme hlavou nad tříletými dětmi, které běhají s plenkami. Nejenže to zatěžuje rodiče, ale je to velká rána i pro životní prostředí, protože jednorázové pleny se na skládkách hromadí a hromadí.

Kdyby se museli rodiče neustále zabývat vytřepáváním hovínek do záchodu, pak by museli plenu ručně přeprat ve vodě, následně ji dát vyprat do pračky, pověsit na šňůru a pak zase poskládat, možná by pomohli přírodě, ale hlavně by si uvědomili, že tu není něco v pořádku.