Moudrost dnešního dne:

Být moudrý je mezi přáteli netaktní.

...

Právě přítomno: 487 hostů a žádný člen

Makléř - 1

.

Martin seděl ve ztemnělé místnosti a tupě hleděl před sebe. Hlavou mu letěla jediná myšlenka:

„Co budu dělat?!“

Vzduch v pokoji byl téměř nedýchatelný a plný kouře, jak odpaloval jednu cigaretu od druhé, ale on to nevnímal. Nebyl tu nikdo, kdo by ho napomenul:

„Jak to, že kouříš? Vždyť si říkal, že si přestal?!“

S Evou se dnes minuli jen ve dveřích. Políbila ho na tvář, zašeptala, že dětí už spí a vyběhla před dům, aby naskočila do auta a odjela do fitka. Ještě včera se mu jejich život zdál být ve svém stereotypu tak trochu nudný.

Narodil se jim sice postižený syn, ale tu zátěž nesla spíše Eva, protože ona byla ta, která se o něj hlavně starala. Mrzelo ho sice, že není zdravý, ale časem si zvykl. Dokonce se pozastavoval nad lidmi, kteří si neustále na něco ztěžují a jsou stále s něčím nespokojeni. 

Jenže tento zdánlivě idylický život se měl rychle změnit. 

Dnes ho vyhodili z práce.

Nechápal to. Vždyť vše šlo až do dnešního dne hladce. Měl skvělou, dobře placenou práci, která ho navíc bavila, a nic nenasvědčovalo tomu, že by o tu práci měl zítra přijít. Za společnost pro kterou pracoval by i dýchal. A i když to neměl v pracovní náplni, snažil se neustále vymýšlet nová a nová zlepšení, která by společnosti prospěla. Martinovi nevadilo, že za to není placený, naopak ho těšilo, když byl nějaký jeho nápad uveden do života. Dokonce se usmíval i tomu, jak si šéf jeho nápady přivlastňuje a na poradách je prezentuje jako myšlenky a nápady svoje. Martinovou náplní byl obchod a on své práci rozuměl a dělal ji evidentně dobře, protože patřil mezi nejúspěšnější obchodníky v týmu… 

I proto si nedávno pořídili na hypotéku nový dům, přestože Eva nepracovala a starala se o děti, díky dobrým výdělkům neměl problém udržet rodině dobrý standard a platit i vysoké splátky hypotéky… 

 

Jenže dnes zazněla ta osudná věta: „ S prodloužením smlouvy u vás nepočítáme.“ 

Bylo mu, jako kdyby ho někdo šlehnul bičem po holých zádech. Nemohl se chvíli ani nadechnout, natož cokoli říct. Polilo ho horko a nechápavě na ně civěl. Někde v dálce sice plynula nějaká slova, ale Martin už je nevnímal.

Byla to jen slova.

Slova, která pro něj už neměla žádný význam. Slova pro slova.

Po chvíli se bez jediné rekce zvednul a odešel. Nebyl na tuto situaci připraven, a proto ji nebyl schopen ani strávit, natož řešit. Musel být sám. 

 

„Proč? Co sem udělal špatně? Kde jsem udělal chybu?“

Hlavou mu letěly útržky všech jednání, které za poslední měsíce absolvoval jako ve filmu, ale nic tak zásadního neviděl.

Uvědomoval si jen jedinou věc, která mu vždycky vrtala hlavou a někdy ho popuzovala. Přesto, že jeho obchodní úspěchy byly markantní a nadprůměrné, nikdy od šéfa neslyšel slovo chvály. Vždy si našel něco, co mu mohl vytknout. 

A najednou mu to všechno došlo. Byl lepší než jeho vlastní šéf. Stal se pro něj příliš velkou hrozbou. Byla jen otázka času, kdy si i vedení všimne, že ty skvělé nápady nejsou z hlavy jeho šéfa a začnou se pídit po tom, kdo mu našeptává.

Vlastně byl jeho šéf ve své hlouposti geniální! Fungoval jako termit. Ti taky když sežerou stěny domu, nechají ho spadnout a přestěhují se do domu jiného. A dnes se ten velký termit rozhodl nechat padnout Martina, aby se mohl usídlit v hlavě nějakého jiného kolegy.

„ Stal jsem se pro něj obtížným a tak to bylo potřeba řešit dříve, než to začne být nápadné.“

 

Ve dveřích se objevila Eva. Evidentně byla v dobré náladě a hned ode dveří na něho sypala jednu „zajímavou“ informaci za druhou. 

„Představ si, že Dana s Jurou jedou zítra do Egypta! To už je letos jejich druhá dovolená. A to ještě chtějí jet v zimě na lyže! Jo, a víš o tom, že Sylva jde na plastiku? Dneska sem ji potkala a …“ 

Vůbec ji nevnímal. Bylo mu, jakoby dostal ve škole pětku a musel to dát doma podepsat. Rozbolel ho žaludek a její přítomnost mu byla nepříjemná. Chtěl být sám. Sám se svým problémem a svými úvahami. V jednom už měl ale jasno. Zatím ji nic neřekne. 

„Promiň, musím si jít lehnout, ráno brzy vstávám.“ 

Ani ji nepolíbil a zmizel v ložnici. Po chvíli slyšel jak pouští sprchu a tiše si prozpěvuje. Ve spáncích mu pulzovala krev a bolest břicha ještě zesílila. Vstal, vzal si prášek na spaní a za chvíli se propadl do bezesného spánku. 

Mohlo by vás zajímat:

Máte-li zájem zde přidat nějaký další související odkaz, kontaktujte nás prosím na email Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Sdílet
TOPlist
SEO Rozcestník