Moudrost dnešního dne:

Kdyby na zemi vládla láska, nepotřebovali bychom zákony.

...

Právě přítomno: 505 hostů a žádný člen

Makléř - 5

.

Připadalo mu, jakoby celý den skládal nějakou složitou černobílou skládačku, která se postupně zaplňovala větším a větším počtem světlých políček. A vlastně i tato záporná reakce Evy ho jen utvrdila v tom, že jde správnou cestou. Tupě zíral na televizi a ponořil se do vlastních myšlenek a zase ho přepadla nejistota.

„Jestli se mám stát dobrým makléřem, musím znát všechna rizika, která s sebou tato práce nese, v tom má Eva pravdu. Musím vidět do mozků svých budoucích klientů, kolegů ale i konkurence. Podaří-li se mi zabránit, aby kdokoli podvedl mého klienta, získám tím dobrou pověst a potažmo i další klienty, o jejichž zájmy mi jde v první řadě.“

 

Eva se mezi tím mlčky pustila do úklidu stolu.

„Myslíš, že bych tě mohl poprosit, abys mi sbírala informace o přehmatech na realitním trhu?“

Eva se rozesmála: „Jo ták, ty ze mě chceš udělat pavlačovou drbnu! To mám jako obíhat sousedy a vyptávat se jich na jejich zkušenosti?“

„No to by sice nebylo špatné,“ přistoupil na její hru Martin, „ale určitě toho bude plný internet, noviny i televize.“

„Rozkaz šéfe, detektiv Patočka je připraven splnit svůj první úkol.“

Rychle opláchla nádobí a otevřela si noťas, protože ji to samotnou začalo zajímat. Rozhodně se jí jeho žádost zdála být smysluplnější činnost, než neustálá péče o domácnost. Byly to dny, které se vzájemně podobaly, jako vejce vejci a to už ji začalo unavovat. Často se zabývala myšlenkou, jaké by to bylo, kdyby zase chodila do práce a nemusela by se starat o děti a domácnost. Přišla by domů, natáhla se na gauč a nemusela by vůbec, ale vůbec nic dělat!

Věděla, že je někdy zbytečně podrážděná, ale cítila se jako ve zlaté kleci. Kde jsou ty časy, kdy si jen tak mohla zajít s kamarádkami na kafe kdykoli se ji zachtělo. Martin byl pořád v práci, chodil domů až večer a ona byla na všechno sama. Na všechno. Na radost, když některé z dětí něco dokázalo, na noční bdění, když byly děti nemocné, ale i na své bolesti i smutky z toho, že starší syn nikdy nebude jako ostatní děti.

Jak moc se vše za poslední roky změnilo. Ze svobodných a bezstarostných lidí, jakými byli s Marinem ještě před několika lety, se z nich stali dva štvanci. Martin měl alespoň to štěstí, že ho jeho práce vždycky bavila, ale ona rozhodně nepatřila mezi ženy, které pokládaly za své životní poslání utírání poskakování kolem dětí. Mateřství brala spíše jako oběť, o které doufala, že se jí jednou vrátí ve formě milující rodiny. Nejhorší na tom je, že to dělala jen proto, že své děti i Martina milovala a nedokázala dostatečně nahlas říct, že ji to vůbec nebaví. Debata na toto téma pro ni byla prostě tabu. A protože měla dům vždy pečlivě uklizený, na zahradě vše jen kvetlo, mohli se všichni domnívat, že je v domácnosti šťastná.

Martin vyšel na terasu, aby si promyslel, jak nastartovat realitní kariéru. Čerstvý vyhazov ho ještě stále pálil a měl potřebu postavit se na vlastní nohy bez šéfů, kteří by mu jeho prohru mohli připomenout. Jít cestou zaměstnance nějaké realitní kanceláře není proto to pravé. Konec konců proč má svou energii investovat do pochybné společnosti nebo živit dalšího Juru, který z toho pak bude čerpat? V tom už měl jasno, nevěděl ale jak a kde začít.

Uvědomoval si, že jako samostatná jednotka to bude mít složité. Možná by bylo nejlepší mít spolupracující kolegy, kteří budou na stejné úrovni jako on. Jenže bude to fungovat?

Mávl rukou, jakoby chtěl odehnat mouchu: „No dobrá, to ještě promyslím, jenže co klientela? Možná my bylo nejlepší, kdybych se staral jen o prodávajícího nebo o kupujícího. Zavděčit se oběma stranám bude asi dost složité. Jeden to chce koupit co nejlevněji, druhý chce prodat co nejdráž,…“

Už při představě na takový obchod se cítil poněkud schizofrenicky. Byl zvyklý jen prodávat.

„Je přeci nepřirozené, abych zastupoval výrobce a zároveň velkoobchod, který ty výrobky nakupuje.“

V duchu se mu promítl trochu úsměvný obrázek kanceláře, kde sedí jen on sám a neustále přebíhá z jedné strany stolu na druhou, protože jednou je v roli nákupčího a podruhé v roli odbytu. Nahlas se tomu zasmál, znovu vešel do místnosti, aby se zeptal Evy na její názor.

„No asi máš pravdu. Nehledě na to, že pokud by každý makléř zastupoval jen jednu ze stran, jeden prodávajícího a druhý kupujícího, tak by se vzájemně doplňovali a opravovali chyby toho druhého, protože klienti o tom nemají ani páru. Ostatně je to asi stejné, jako by si dělal prokurátora a současně obhájce v tomtéž procesu. Jenže v téhle branži je to asi obvyklé.“

„Hele podívej se, co jsem mezi tím našla!“ ukázala Eva prstem na obrazovku:

Pokud se rozhodnete koupit jakoukoli nemovitost, je nutné si ověřit, že osoba, která ji nabízí, je skutečně jejím vlastníkem. Na katastrálním úřadu si vyžádejte výpis listu vlastnictví a z něj zjistíte, že tam je dotyčný skutečně jako vlastník zapsán. Při sepisování kupních smluv si nezapomeňte zkontrolovat rodná čísla. Někdy ale ani toto nestačí a o byt můžete i tak přijít Stačí totiž, abyste jej pronajali podvodníkovi, a celá transakce proběhne přibližně takto. Podnájemník, většinou nastrčená osoba, ukáže zájemci váš byt, a protože jde o dobrý byt za dobrou cenu, ten ho koupí, aniž by věděl, že byt nekupuje od skutečného majitele, ale od podvodníka, protože ten má falešné doklady. Pokud si toho nevšimne ani notář, který podpisy ověřuje, vše putuje na katastrální úřad, který to celé posvětí.

Eva překlikla na další stranu a ukázala na patřičný odstavec:

Koupíte si nemovitost od pravého majitele. Jenže při zápisu do katastru na nového majitele - na vás, se zapisovatelka splete a nechá tam rodné číslo původního majitele. Vy si vyzvednete LV a chyby si nevšimnete. Dům začnete opravovat a najednou vám u dveří zazvoní nový majitel této nemovitosti s LV znějící na jeho jméno. Nejdříve omdlíte, protože jste se zadlužili na celý život a až se uklidníte, začnete pátrat, co se stalo. Zjistíte, že původní majitel měl dluhy a exekutor hledal, co by mu ještě zabavil. V katastru našel jeho rodné číslo, vůbec nevadilo, že u něj je vaše jméno. Nezajímala ho žádná kupní smlouva ani to, že šlo jen o chybu nějaké paní a dal vaši nemovitost do dražby. Můžete si tedy svou nemovitost znovu koupit od nového majitele. Pokud katastrální úřad chybu uzná, nahradí vám ztrátu, kterou jste tím utrpěli.

 

Eva se trochu křečovitě zasmála: „No to je sice hezké, jenže jestli ten člověka při pohledu na LV dostal infarkt, tak mu už ta náhrada k ničemu nebude, že jo.“

„No právě, ale zamysli se i nad tím, kdo to ve skutečnosti zaplatí! Díky našim zákonům jsme to my všichni, protože dům jednou zaplatil kupující a podruhé katastrální úřad - čili stát. Zdravý selský rozum mi říká, že by bylo jednodušší, aby se celá věc vrátila do původního stavu a exekuční prodej by se anuloval. Věřitelé by si měli dávat větší pozor, komu půjčují peníze, proč musíme doplácet na jejich chyby a na špatné zákony.“

„ No to je dost hrůza co se u nás děje.“

„To abych si dal sakra pozor, jinak vyjdu za podvodníka i já. Tady vidíš, že je opravdu lepší, abych zastupoval jen jednu stranu, a pak si opravdu mohu rozmyslet, zda takový obchod vůbec dělat chci. Jenže pak tu jsou takoví Jurové, kterým je to fuk, hlavně že se korunky kutálejí směrem k němu.“

Mohlo by vás zajímat:

Máte-li zájem zde přidat nějaký další související odkaz, kontaktujte nás prosím na email Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Sdílet
TOPlist
SEO Rozcestník