Moudrost dnešního dne:

Dovede-li se člověk zasmát sám sobě, nevyjde ze smíchu po celý život.

...

Právě přítomno: 735 hostů a žádný člen

Makléř - 4

.

Přišel domů nezvykle brzo. Eva ještě dělala s dětmi úkoly, proto si sedl na terasu a snažil se zrekapitulovat si poslední dva dny. Vyhodili ho z práce. No to je fakt, ale život tím přece ještě nekončí. Je výborný obchodník a realitní makléř je skvělá příležitost. Jurovy praktiky se mu sice vůbec nelíbí, ale alespoň pochopil, proč stále slýchá tolik negativního na realitní kanceláře.

Jenže on takto pracovat nechce a nebude. Realitní kancelář, kde Jura pracuje, ho proto rozhodně nezajímá a smlouvu číst ani nebude! Zvědavost však byla silnější a proto po ni sáhl a začal si ji číst.

Byl docela překvapen, že oproti té ranní až tak chaotická nebyla, jenže tam našel zajímavý odstavec, který říkal, že se bude muset podílet na všech nákladech spojených s provozem realitní kanceláře.No což, na jedné straně sice logický odstavec, jenže pak si zase vzpomněl na ty zástupy makléřů, kteří tu práci dělali jen několik měsíců a nejen že nic nevydělali, ale nakonec odcházeli ještě s dluhem.

 

Stále mu to vrtalo hlavou. Dají se vůbec v této činnosti slušným a poctivým jednáním vydělat peníze? Přemístil se k internetu a rozhodl se proto položit konkrétní otázky konkrétním lidem.

Do pracovny nahlédla Eva. Poslala mu vzdušný polibek a zase tiše zavřela. Byla zvyklá, že když sedí u počítače, nechce být rušen a díky jeho neadekvátním reakcím by si jen pokazila náladu. Tušila, že se něco děje a že má nějaký problém. Nevěděla sice jaký, ale ten zakouřený pokoj včera večer, se prostě nedal přehlédnout. Děti už byly v posteli, sedla si proto k televizi a snažila se chvíli relaxovat. Za celý den toho taky měla plné zuby. Práce v domácnosti ji moc neuspokojovala. Byl to nekončící kolotoč, který nebyl nikde vidět. Všichni brali jako samozřejmost, že je uklizeno, vypráno, nakoupeno a když ji Martin občas s něčím pomohl, tak viděla ten jeho protažený obličej, proto se snažila žádat o pomoc co nejméně.

Zasnila se. Bylo by úžasné, kdyby se najednou stala neviditelnou a mohla by je tu alespoň měsíc sledovat, jak se tu v tom Martin plácá. Na stole by se kupilo nádobí, koš na prádlo by už ani nebyl vidět a ponožky by se mu začaly lepit k podlaze. Možná by pak pochopil, že si tu jen nelakuje nehty.

Z přemýšlení ji vytrhlo bouchnutí dveří pracovny. Marin měl hlavu plnou nových informací. Byl sice unavený, což mu připomnělo dobu studií, kdy se takto cítil před každou zkouškou, ale oči mu zářily. Nejzásadnější informaci, kterou získal, byla ta, že styl práce kterou dnes viděl u Jury, je ta horší varianta makléře. Téměř všichni makléři, se kterými dnes komunikovat, o těchto praktikách vědí, nesouhlasí s nimi a s podobnými lidmi pak v budoucnu nespolupracují.

Přesto si ale nemohl nevšimnout, že někteří odpovídali vyhýbavě anebo z diskuze rychle vycouvali. Pochopil však, že realitní trh je podobnými typy makléřů prošpikován jen tu a tam a že kvůli pár červivým jablkům, které se na stromě občas objeví, jablka jíst nepřestane. Pravdou však je i to, že když si už někdo do takového jablka kousne, pak o této nepříjemné historce mluví déle a hlasitěji, než o pojídání těch chutných a šťavnatých. Pokud tedy jeden z mnoha obchodů proběhne podobným způsobem, dozví se to daleko více lidí.

Eva ztlumila televizi a zkoumavě se na něj podívala. „Něco nového?“

„Nooo, ..." Martin chvíli hledal  vhodná slova, "Odešel jsem z práce. Neprodloužili mi smlouvu.“

Eva cítila, že by ho měla nějak podpořit a proto ho vybídla, aby si k ní přisedl.

„To nevadí, nějaký finanční polštář máme, chvíli si odpočineš a pak se něco najde.“

„Potkal sem dneska Juru, … co kdybych šel dělat makléře?“

Eva na chvíli zaváhala, zda má odpovědět a zda on vůbec chce, aby nějak reagovala. „Abych pravdu řekla, tak nevím, jestli je to ten nejlepší nápad. Vůbec nic o tom nevíš a budeš se muset všechno naučit.“

„Myslím, že to není až tak horké. Vždycky jsem se živil obchodem a domnívám se, že je jedno co budu prodávat. Podstatné je, že rozumím smlouvám, musel jsem si vždy hlídat, aby smlouva obsahovala vše potřebné, a z velké části jde u prodeje nemovitostí právě o tohle.  A na právní stránku jsou zde přeci právníci, se kterými stejně každý makléř spolupracuje.“

"No nevím. S těmi právníky to nevidím moc růžově. Pokud se nezabývá hlavně realitami, tak asi může taky nadělat plno neúmyslných chyb. Moje teta kdysi koupila od sousedky jeden pokoj sousedícího bytu. Právník jim sepsal smlouvu, tu tedy podepsali, zaplatil, probourali nové dveře a mysleli si, že je vše OK. Jenže pak jim někdo řekl, že by si to měli nechat zapsat i na katastru. Tam se ale dozvěděli, že pokud nebudou mít stoprocentní souhlas všech spolumajitelů domu, tak mají prostě smůlu. Začali proto obíhat jednoho souseda za druhým a škemrali o podpisy. Stačilo by, aby byli jen s jedním z nich nějak na kordy a museli by zase hledat zedníka." V tónu jejího hlasu bylo slyšet strach z neznámé budoucnosti a nejistoty, které je nyní čeká.

"No vidíš! Tím spíše bych to měl dělat.“ Snažil se ji uchlácholit Martin. „Tím se přeci jen potvrzuje, že lidé v tom neumějí vůbec chodit a alespoň bych jim pomohl."

Eva se ale nedala: „Nechci ti brát iluze. Můžeš přeci narazit na něco, s čím si neporadíš. Pamatuješ si na Milenu? Koupila mamince byt. No a před časem u té její maminky zazvonil zvonek a on to exekutor. Normálně se natlačil do bytu a začal ji lepit na nábytek lístečky, s tím, že ji vše zabaví. No dovedeš si to představit?!“

„Aha,… měla na bytě nahlášeného nějakého nájemníka z doby minulé, že jo?“

„Přesně tak! Jak to víš?“ Udiveně se na něho podívala a bylo vidět, že ji jeho odpověď potěšila a snad i uklidnila.“ Jasně. Byl to problémový syn té bývalé majitelky a pořád tam měl trvalé bydliště. Někde se zasekal a dlužil poměrně velkou částku, takže ho přišli hledat do jeho trvalého bydliště. Jenže ta Milenina maminka z toho měla málem infarkt. Vůbec nevěděla, o co jde a nechápala proč se k ní ten člověk tak sprostě chová! Myslíš, že by se k ní ten syn mohl znovu nastěhovat?“

„Ne. To ne. Exekutor je asi jediné nebezpečí, které ji hrozí, ale asi by si měla zajít na magistrát a zjistit, zda už je odhlášený a případně ho odhlásit sama. Ona měla na sepisování smluv právníka?“

„To víš, že jo, byl to snad nějaký její příbuzný, nebo co. Jenže on dělá hlavně trestní právo a o fintách při prodeji nemovitostí, toho moc neví a tak buď zapomněl, nebo nevěděl, že je to potřeba ošetřit …“

Martin už těch negativizmů měl za poslední dny dost a další lavinu problémů by už nezvládl. Už ho nebavilo poslouchat, proč nemá makléřinu dělat, proto ji netrpělivě přerušil: „No dobře a jak to dopadlo?“

„No ani se neptej! Stálo ji to spoustu času a nervů, než se ji to povedlo vyřešit. Nejhorší na tom je ale to, že ty nálepky se z těch věcí až do vyřešení nesměly sundat a dovedeš si představit, jak té mamince asi bylo?“

Byla to jedna z otázek, na které není potřeba odpovídat, proto už nereagovat. Objal ji a něžně se k ní přitulil. Byl rád, že tu s ním sedí. „Díky. Ani nevíš, jak si mi pomohla.“

 

 

Mohlo by vás zajímat:

Máte-li zájem zde přidat nějaký další související odkaz, kontaktujte nás prosím na email Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Sdílet
TOPlist
SEO Rozcestník