Ona:

Aby si Petr neustále nestěžoval, že se nic neděje a naše manželství je nuda, navrhla jsem na sobotu výlet do Budapešti.

„Když už tam jedete, mohli byste tam vzít i ty moje kluky“, zahlaholila s lišáckým úsměvem má sestra.

Přerušila tím tok mých myšlenek, které mě právě provázely romantickými zákoutími Budapešti a zaplašila i myšlenku na romantickou večeři při svíčkách v nějaké místní restauraci. Chápu ale, že chce pro své děti to nejlepší a že náš výlet je k tomu dobrá příležitost.

Připadalo mu, jakoby celý den skládal nějakou složitou černobílou skládačku, která se postupně zaplňovala větším a větším počtem světlých políček. A vlastně i tato záporná reakce Evy ho jen utvrdila v tom, že jde správnou cestou. Tupě zíral na televizi a ponořil se do vlastních myšlenek a zase ho přepadla nejistota.

„Jestli se mám stát dobrým makléřem, musím znát všechna rizika, která s sebou tato práce nese, v tom má Eva pravdu. Musím vidět do mozků svých budoucích klientů, kolegů ale i konkurence. Podaří-li se mi zabránit, aby kdokoli podvedl mého klienta, získám tím dobrou pověst a potažmo i další klienty, o jejichž zájmy mi jde v první řadě.“

Když vyšel na ulici, cítil se nejméně o deset kilo lehčí. Neuvěřitelně se mu ulevilo. Pochopil jak těžké je najít správnou cestu směřující ke změně zaměstnání a nyní, když už ji našel, tak si ji nenechá rozmluvit jen kvůli jedné, špatně sepsané smlouvě.

„To je maličkost, s tím si poradím.“

Slunce příjemně hřálo a kolem něj se míhali spěchající lidé. Martin mrknul na kostel a zjistil, že má tři hodiny volno. Úžasné. Tolik času jen sám pro sebe už dlouho neměl. Najednou si ale uvědomil, že ten čas neumí nějak příjemně či smysluplně využít.

Martin seděl ve ztemnělé místnosti a tupě hleděl před sebe. Hlavou mu letěla jediná myšlenka:

„Co budu dělat?!“

Vzduch v pokoji byl téměř nedýchatelný a plný kouře, jak odpaloval jednu cigaretu od druhé, ale on to nevnímal. Nebyl tu nikdo, kdo by ho napomenul:

„Jak to, že kouříš? Vždyť si říkal, že si přestal?!“

S Evou se dnes minuli jen ve dveřích. Políbila ho na tvář, zašeptala, že dětí už spí a vyběhla před dům, aby naskočila do auta a odjela do fitka. Ještě včera se mu jejich život zdál být ve svém stereotypu tak trochu nudný.

Eva se protáhla a zadívala se z okna. Slunce probleskující mezi stromy slibovalo krásný slunečný den.

Tiše vstala, aby Martina neprobudila, pro jistotu zaklapla budíka a sešla dolů, aby uvařila čaj. Když míjela pokoj dětí, nakoukla do něj a tiše dětem oznámila, že už je pomalu čas vstávat. Jenže jako obvykle byla snídaně už na stole a děti se ještě povalovaly v posteli. Ráda jim ale dopřávala tu chviličku spánku navíc, protože věděla, že jsou vzhůru a bude snadnější je přinutit k rychlejšímu tempu, aby přijeli do školy včas.

Přišel domů nezvykle brzo. Eva ještě dělala s dětmi úkoly, proto si sedl na terasu a snažil se zrekapitulovat si poslední dva dny. Vyhodili ho z práce. No to je fakt, ale život tím přece ještě nekončí. Je výborný obchodník a realitní makléř je skvělá příležitost. Jurovy praktiky se mu sice vůbec nelíbí, ale alespoň pochopil, proč stále slýchá tolik negativního na realitní kanceláře.

Jenže on takto pracovat nechce a nebude. Realitní kancelář, kde Jura pracuje, ho proto rozhodně nezajímá a smlouvu číst ani nebude! Zvědavost však byla silnější a proto po ni sáhl a začal si ji číst.

Probudil se brzy. Venku byla ještě tma a Eva pravidelně oddechovala, proto se tiše vykradl z ložnice. Za každou cenu se chtěl vyhnout Evě i jejím otázkám. Rychle se oblékl a vyrazil do ulic. Dlouho jimi jen bloumal, vůbec netušil, kam jde a co tam bude dělat. Mozek totiž zaměstnávala lavina jiných myšlenek.
Postupně probíral všechny své známé jednoho po druhém a marně se snažil si vzpomenout, jaká je jejich profese. Pokud si vůbec vzpomněl, tak mu to stejně nebylo moc platné, protože stejně musel vyřadit jednu práci po druhé. Jednu proto, že se mu nelíbila, jinou proto, že by málo vydělal a třetí proto, že na ni neměl kvalifikaci.