Moudrost dnešního dne:

Žárlivost se rodí s láskou, ale ne vždy s ní umírá.

...

Právě přítomno: 611 hostů a žádný člen

Pes jako člen rodiny

.

Celý život jste si přáli mít psa a rodiče s tím nesouhlasili, protože správně tušili, že by veškerá péče stejně padla na ně. Pak dospějete, pořídíte si vlastní bydlení a znovu zatoužíte po čtyřnohém kamarádovi. Není tady ale nikdo, kdo by vám to vymluvil. Přečtěte si proto alespoň, co vás bude čekat bezprostředně po koupi svého nového miláčka. Co např. taková hygiena? Dokázali byste strčit prst do psích výkalů? Ne? Ale ono vás to čeká. Každý majitel musí po svém psu uklízet výkaly. Všimli jste si, jak to dělají? Majitel strčí ruku do igelitového sáčku, uchopí výkal a sáček otočí naruby.

Sáček je ale dost tenký na to, abyste cítili jak je výkal teplý či tuhý. Co když ale na sáček zapomenete, budete muset hledat náhradní řešení, jako např. velké listy, a tady už osobní kontakt prst-výkal není až tak vyloučen.

 

Neodradili jsme vás? Bude vám mít psa kdo venčit, když nebudete doma? Ať počítáte, jak počítáte, tak se vám vždy po pár hodinách bude chtít na WC a u psa to jiné není. Pokud jej budete venčit jen 2x denně a on se bude muset 10 hodin trápit bez vyvenčení, tak byste se asi neměli divit, že se vám na komerci budou objevovat zapáchající kola, nebo moč zateče pod vaši novou plovoucí podlahu. A uvědomte si, že tím načichne celý byt. Možná tím ztratíte své současné známé.

Už jste někdy měli střevní problémy a museli jste co 15 minut běžet bytem? Pes si většinou funkce našeho WC neosvojí a tak vás možná bude celou noc budit a žádat o kousek travičky. Pes je prostě něco jako dítě. Potřebuje vaši péči.

 

I nyní odoláváte?

Mnohé z toho, co již bylo řečeno anebo řečeno bude, si ušetříte, když pomůžete venčit psy z útulku. Jednak tím můžete získat daleko oddanějšího psa, než jakého byste si byli schopni vychovat sami. A dáále si můžete ověřit, zda jako „paníček“ za něco stojíte. Pořídit si štěně a za čas zjistit, že se mu vážně nestíháte věnovat, je trestuhodné.

 

Odmítáte-li tuto variantu a jste si svou obětavostí jisti, pak si ze všeho nejdříve projděte web a najděte si plemeno, které se vám líbí. Následně se zamyslete nad jejich povahou, která je u každého plemene jiná. Je-li to váš první pes, důkladně si rozmyslete nákup rasy, kterou je těžké zvládnout. Nejde totiž jen o čas, který psovi chcete obětovat, ale také o to, že ne každé plemeno si může vyrůstat jako dříví v lese a jsou plemena, která by bez správného výcviku měla být zavřena jen v kotci. Nezvládáte-li tedy alespoň základní výcvikový program, začněte u jednoduššího plemene, tam nebudou vaše chyby tak vidět. Uvědomte si, že špatně vychovaný pes může být zbraň, která se nakonec obrátí proti vám.

Máte-li nebo plánujete-li děti, musíte si být jisti, že jim pes neublíží. Uvědomte si i to, že pes s vámi půjde životem hodně dlouho a pokud změníte partnera, který se psovi nezalíbí, tak rovněž nastane problém. Co se s ním pak stane? Půjde do útulku? Šli byste například vy do vztahu s někým, kdo vlastní nevychovanou dogu, která s vámi bude chtít spát v posteli? Zeptejte se veterinářů, kolik potkali za svou praxi těchto nezodpovědných majitelů, kteří za nimi přišli se slovy:

„Chci ho utratit! Moje přítelkyně je na psy alergická …“

 

Přesto jste si vybrali-li  tzv. nezvládatelnou rasu, a neodradilo vás od toho ani předchozí varování. Přistupujte zodpovědně alespoň při jeho nákupu a pokuste se držet těchto pravidel:

  •         Vyberte si výhradně „papírové“ štěně, protože jen tak lze zaručit, že se díky dlouholetému selektivnímu výběru rodičů vyloučí nežádoucí povahové vlastnosti.
  •         Zajímejte se, jakou povahu (nejen vzhled) mají rodiče toho kterého vrhu.
  •         Vyberte si raději fenku, která bývá zvladatelnější.
  •         Dívejte se chvíli, než sáhnete po tom pravém štěněti. Jak se projevuje vůči vám a vůči svým sourozencům? Je-li příliš dominantní, nebrat. Je-li schované v koutě, taky nebrat, protože může v dospělosti kousat ze strachu.

 

Máte vybráno a co dál?

Než si štěně přinesete domů, měli byste mít pro něj vše připraveno. Obojek, vodítko, krmivo, pelíšek i hračky. Do pelíšku mu položte jeho deku, kterou vám určitě každý dobrý chovatel dá na cestu. A pokuste se psychicky připravit na pár bezesných nocí.

Nemáte-li podlahu, kterou lze snadno vytřít od loužiček, můžete mu udělat něco jako kotec, kde se bude pohybovat, pokud na něj nebudete mít čas. Výborně by k tomu mohla posloužit dětská ohrádka. Na dno dejte nějakou pevnou folii (voskovaný ubrus) a ohrňte okraje, aby případná moč nešla mimo. Na igelit dejte vyšší vrstvu nějaké starší deky, kterou můžete snadno vyprat a vyměnit za jinou. Hlavně nezapomínejte, že tam není jeho domov, ale že to je jen náhradní řešení.

Vždy když nebudete mít čas na štěně dohlížet, odložte jej do jeho ohrádky. Jednak je škoda jej zbytečně trestat za to, že jste neuhlídali, že se mu chce čůrat,… a jednak rychleji pochopí, že to je jeho pelíšek a že tam načůrané mít nechce. Jak tedy venčit? Z počátku se nedivte, že to bude co hodinu. Jakmile se tedy štěně probudí a trochu rozkouká, vezměte jej ven. Položte jej na trávu, většinou se hned vyčůrá, protože byl jeho čas. Hodně ho pochvalte a hned jej vezměte domů. Účel byl splněn a štěně si brzy spojí tento výlet s venčením. Během bdění nezapomínejte na to, že uběhla hodina a že je potřeba vše zopakovat. Brzy zjistíte, jak velký interval štěně potřebuje.

 

Bylo by dobré, aby štěně alespoň první 1-2 týdny nezůstávalo úplně samo, naplánujte si tedy dovolenou. Během této doby postupujte od nepřetržité péče až po delší odloučení, abyste jej zvykli na to, že budete muset jít do práce. A to včetně nocí. Uvědomte si, že je to takové psí miminko, které ještě před chvílí bylo u mámy a sourozenců a najednou se ocitlo v cizím prostředí. Dejte mu proto všechen svůj čas i lásku a pomalu jej zvykejte na samostatnost. Budete-li postupovat příliš rychle, psa zkazíte a budete ho muset složitě napravovat později.

 

Hned od začátku si stanovte slovník, jakým budete se svým psem hovořit. Pro různé povely vždy používejte jeden výraz. Je naprosto jedno, jestli to bude: Nesmíš, Ne, nebo Fuj. Vždy tento výraz musí mít stejný význam a musíte důsledně vyžadovat jejich spolnění. Pokud přestane povel platit, ukončete jej povelem Volno, aby pes pochopil, že už nemusí např. ležet.

Jedním z nejdůležitějších povelů, které by pes měl zvládat, není ani Sedni ani Lehni ani Pac, ale je to zákaz nějaké činnosti, tedy např. Nesmíš. Dalším velmi důležitým povelem je povel přidržení na místě, tedy např. Zůstaň. Bude-li váš pes bezchybně zvládat jen tyto dva povely a žádné jiné, tak vždy bude plně pod vaší kontrolou. Nikdy nesežere jedovatou návnadu, ani jej neporazí auto, když vám přeběhne přes cestu a vy za ním nemůžete. Proto s těmito povely začněte hned od začátku. Teprve až po té jej učte Sedni, Ke mě, apod.

Výcvik by vždy měl probíhat ve formě hry a nikdy by se neměl učit nový povel, když alespoň trochu nezvládá ten předchozí.

 

Autor článku: Jarmila Petrášová

Sdílet

Komentáře   

+1 #1 karina 2015-03-17 19:33
Testovat si jestli něco zvládnu na psovi z útulku je nezodpovědná hloupost. Kolikrát si ten pes už taky něco vytrpěl, ať už byl týraný nebo "jen" měnil xkrát majitele. Ano, pes je jako děcko, a tomu byste asi taky neměnili každou chvíli rodiče.

K povelům - naprosto nejdůležitějším je přivolání "ke mně".

Má autorka psa?
Citovat
TOPlist
SEO Rozcestník