Moudrost dnešního dne:

Na světě je pouze jediná věc horší, než když se o člověku moc mluví, a to: když se o něm nemluví vůbec

...

Právě přítomno: 945 hostů a žádný člen

Lebaran aneb když končí ramadán v Indonésii

.

Stejně jako v ostatních asijských zemích, kde je převládajícím náboženstvím islám, také v Indonésii se dodržuje měsíční půst v období ramadánu. Na jeho konci se tu slaví dvoudenní svátek Lebaran, v němž se snoubí řada místních specifik, jež stojí za to poznat. Lebaran totiž představuje čistě indonéskou podobu arabského termínu Eid-Al-Fitr, který se do indonéštiny překládá také jako Idul Fitri.
Neklamným znakem, že Lebaran je tu, jsou zástupy na nádražích a letištích. Většina obyvatel měst se dá do pohybu a přesouvá se směrem na venkov, aby svátek náležitě oslavili v kruhu své rodiny,


společně hodovali a navštěvovali další příbuzné.

 

Pro cestovatele neznalého místních poměrů může Lebaran přinést nejedno nepříjemné překvapení.

Letenky a jízdenky na autobus či vlak jsou v tomto období dražší než obvykle a také rychle vyprodané.

Další problém pak působí samotná doprava. Dopravní zácpy se najednou rozšiřují z center měst za jejich hranice a na venkov, hlavní tahy jsou neprůjezdné i hodiny.

Ten, kdo letí nebo jede vlakem, má větší štěstí. Své o tom ví i Kateřina Kulhánková z CK China Tours: „Lebaran jsem přejmenovala na stěhování národa. Já jsem nakonec samotné svátky strávila v pro mě nečekaně liduprázdném Bandungu a na výlet do Jogjakarty na střední Jávě vyrazila autobusem v době, kdy se naopak většina občanů opět vracela domů.“

Tomuto „návratu“ domů k rodině především za účelem oslav velkých svátků, jako je právě Lebaran, se říká mudik.

 

Jak však probíhá svátek samotný a jaké k němu patří zvyky?

Vše začíná večer před prvním svátečním dnem, kdy se z mešit rozezní takbiran, tedy každodenní muezzinovo svolávání k modlitbě. O tomto svátku ho však můžete slyšet po dlouhé hodiny až do noci – a nejen hlas muezzina, ale také malých dětí. Vydáte-li se ven, často narazíte na dětské průvody plné masek a obrovských figurín, které se za zvuku bubnů táhnou zaplněnými ulicemi. Na druhý den brzy ráno se mešity, ač jindy i poloprázdné, zaplní svátečně oblečenými věřícími, kteří jdou vykonat modlitbu Eid. Po návratu domů pak začínají ty pravé sváteční oslavy.

Nedílnou součástí oslav Lebaranu tvoří návštěvy příbuzných, ať už těch nejbližších či vzdálenějších, a také se sousedy je třeba slavit. Vzájemné návštěvy se tak protáhnou na několik hodin i na celé dny, přičemž nejčastěji se vydávají mladší na návštěvu starších příslušníků své rodiny.

„Při takových setkáních si všichni popřejí vše nejlepší a hlavně se navzájem žádají o odpuštění za případné špatné skutky. A aby bylo na tyto vyčerpávající aktivity dostatek energie, mají hostitelé pro návštěvy připraveny nejrůznější pokrmy typické právě pro Lebaran,“ popisuje průběh oslav Kateřina Kulhánková z CK China Tours.

 

Co na stole o Lebaranu rozhodně nechybí, jsou košíčky ketupat spletené z listů kokosové palmy. Košíčky se pak plní rýží a vaří ve vodě. Takto vzniklé rýžové knedlíčky se stávají přílohou k dalším svátečním pokrmům, jako je například opor ayam, tedy kariomáčka s kuřecím masem. Podle možností či zvyklostí se však v každé rodině servíruje i řada jiných dobrot. Ke svátečnímu stolování patří i sladkosti, které nakupují všichni a ve velkém množství. Mezi nejoblíbenější pochutiny určitě patří kešu oříšky a do Indonésie dovážené sušené datle.

K oslavám patří také nákupy. Místní si pořizují nové oblečení a obuv, které pak nosí ve sváteční dny. Také děti si přijdou na své, zvykem je obdarovat nejmenší novými bankovkami.

Gurmánské hody a dárky pro děti, tím se Lebaran od našich zvyklostí příliš neliší. Oproti našim největším svátkům, Vánocům, je tu ale jeden velký rozdíl, nejdůležitější součástí oslav představují setkání s širokým příbuzenstvem. Jakkoliv jsou oslavy Lebaranu opravdu náročným obdobím, málokterý Indonésan by si je nechal někdy ujít.

 

 

 

Stejně jako v ostatních asijských zemích, kde je převládajícím náboženstvím islám, také v Indonésii se dodržuje měsíční půst v období ramadánu. Na jeho konci se tu slaví dvoudenní svátek Lebaran, v němž se snoubí řada místních specifik, jež stojí za to poznat. Lebaran totiž představuje čistě indonéskou podobu arabského termínu Eid-Al-Fitr, který se do indonéštiny překládá také jako Idul Fitri.

Neklamným znakem, že Lebaran je tu, jsou zástupy na nádražích a letištích. Většina obyvatel měst se dá do pohybu a přesouvá se směrem na venkov, aby svátek náležitě oslavili v kruhu své rodiny, společně hodovali a navštěvovali další příbuzné.

Pro cestovatele neznalého místních poměrů může Lebaran přinést nejedno nepříjemné překvapení. Letenky a jízdenkyna autobus či vlak jsou v tomto obdobídražší než obvykle a také rychle vyprodané. Další problém pak působí samotná doprava. Dopravní zácpy se najednou rozšiřují z center měst za jejich hranice a na venkov, hlavní tahy jsou neprůjezdné i hodiny. Ten, kdo letí nebo jede vlakem, má větší štěstí. Své o tom ví i Kateřina Kulhánková z CK China Tours: „Lebaran jsem přejmenovala na stěhování národa. Já jsem nakonec samotné svátky strávila v pro mě nečekaně liduprázdném Bandungu a na výlet do Jogjakarty na střední Jávě vyrazila autobusem v době, kdy se naopak většina občanů opět vracela domů.“ Tomuto „návratu“ domů k rodině především za účelem oslav velkých svátků, jako je právě Lebaran, se říká mudik.

Jak však probíhá svátek samotný a jaké k němu patří zvyky? Vše začíná večer před prvním svátečním dnem, kdy se z mešit rozezní takbiran, tedy každodenní muezzinovo svolávání k modlitbě. O tomto svátku ho však můžete slyšet po dlouhé hodiny až do noci – a nejen hlas muezzina, ale také malých dětí. Vydáte-li se ven, často narazíte na dětské průvody plné masek a obrovských figurín, které se za zvuku bubnů táhnou zaplněnými ulicemi. Na druhý den brzy ráno semešity, ač jindy i poloprázdné, zaplní svátečně oblečenými věřícími, kteří jdou vykonat modlitbu Eid. Po návratu domů pak začínají ty pravé sváteční oslavy.

Nedílnou součástí oslav Lebaranu tvoří návštěvy příbuzných, ať už těch nejbližších či vzdálenějších, a také se sousedy je třeba slavit. Vzájemné návštěvy se tak protáhnou na několik hodin i na celé dny, přičemž nejčastěji se vydávají mladší na návštěvu starších příslušníků své rodiny. „Při takových setkáních si všichni popřejí vše nejlepší a hlavně se navzájem žádají o odpuštění za případné špatné skutky. A aby bylo na tyto vyčerpávající aktivity dostatek energie, mají hostitelé pro návštěvy připraveny nejrůznější pokrmy typické právě pro Lebaran,“ popisuje průběh oslav Kateřina Kulhánková z CK China Tours.

Co na stole o Lebaranu rozhodně nechybí, jsou košíčky ketupat spletené z listů kokosové palmy. Košíčky se pak plní rýží a vaří ve vodě. Takto vzniklé rýžové knedlíčky se stávají přílohou k dalším svátečním pokrmům, jako je například opor ayam, tedy kariomáčka s kuřecím masem. Podle možností či zvyklostí se však v každé rodině servíruje i řada jiných dobrot. Ke svátečnímu stolování patří i sladkosti, které nakupují všichni a ve velkém množství. Mezi nejoblíbenější pochutiny určitě patří kešu oříšky a do Indonésie dovážené sušené datle.

K oslavám patří také nákupy. Místní si pořizují nové oblečení a obuv, které pak nosí ve sváteční dny. Také děti si přijdou na své, zvykem je obdarovat nejmenší novými bankovkami.

Gurmánské hody a dárky pro děti, tím se Lebaran od našich zvyklostí příliš neliší. Oproti našim největším svátkům, Vánocům, je tu ale jeden velký rozdíl, nejdůležitější součástí oslav představují setkání s širokým příbuzenstvem. Jakkoliv jsou oslavy Lebaranu opravdu náročným obdobím, málokterý Indonésan by si je nechal někdy ujít.

Sdílet
TOPlist
SEO Rozcestník