Moudrost dnešního dne:

Bylo-li ve světě skrze nějakého člověka trochu více lásky a dobroty, trochu více světla a pravdy, měl jeho život smysl!

...

Právě přítomno: 133 hostů a žádný člen

Račice

.

Městečko Račice leží 9 km západně od okresního města Vyškova a 30 km severovýchodně od metropole jižní Moravy, města Brna. Rozkládá se v nadmořské výšce 350-405 metrů, v údolí mezi krásně zalesněnými výběžky Drahanské vrchoviny. Obci vévodí renesanční zámek, jehož světlá stavba s tmavými lesy v pozadí je viditelná daleko z Hané. Při příjezdu silnicí z Pístovic však zámek zůstává zakryt kopcem a objeví se teprve až po příjezdu k prvním domkům v Račicích.

 Na jeho průčelí přivítá každého návštěvníka z daleka viditelný nápis umístěný na zdivu mezi věžemi zámeckého traktu: Pokog swaty u nas panug, jehož obsah je nyní tak žádoucí pro všechny lidi dobré vůle a srdce na celém světě.

 Původ městečka i stejnojmenného hradu, který stával na místě dnešního zámku, není znám. Zdá se, že městečko vzniklo z podhradí při založení hradu nebo brzy potom. Dnes již ovšem nelze určit, zda v listě z roku 1227 jmenová ves Ratzici stála na nynějším či jiném místě.

 Kolem roku 1220 patřily Račice Kojatovi z Hněvína Mostu. Je to první historicky známý šlechtický majitel Račic. Mimo Račic mu patřilo ještě mnoho jiných statků jak v Čechách, tak i na Moravě. Pocházel ze staročeského panského rodu Hrabišiců, který měl ve znaku na zlatém pokladu umístěné dvoje černé hrábě napříč položené, každé o šesti kolících.

 Členové tohoto rodu zastávali nejvyšší úřady v Čechách. On i jeho bratr Všebor byli předními zakladateli křížovnického kláštera v Praze na Zderaze. Kojata měl za manželku Vratislavu a zemřel bezdětný roku 1227. Testamentárně odkázal své statky, tedy i Račice svým neteřím Eufémii a Svatochně, které jsou také podle pověsti zakladatelkami hradu Račice budovaného v letech 1275-1285 na místě dnešního zámku. Pověst vypráví, že mezi oběma šlechtičnami vypukl spor o to, na kterém místě si mají své sídlo postavit. Přitom jedna z nich měla prohlásit: "Já si přeji postavit sídlo radši zde, než tam, kde ty si přeješ" a od onoho "radši zde" prý vzniklo jméno Račice. Pravděpodobnější však je, že obec dostala své jméno podle potoka Rakovce, který tudy protéká a který byl od nepaměti.

 Račický hrad byl proslulý svou pevností a nedobytností, o čemž svědčí jeho dobývání králem Janem Lucemburským v roce 1312, kdy byl majitelem hradu pověstný lapka a lupič Friduš z Linavy.

 V následujících letech se vystřídali v držení Račic páni z Lipé (1346-1350), Šternberkové (1350-1399), páni z Kravař (1399-1466), bratři Černohorští z Boskovic (1466-1568), Haugvicové (1568-1576) a páni z Petřvaldu (1576-1623), mezi nimiž vynikl Hanuš Petřvaldský z Petřvaldu, který na zámku provedl rozsáhlé úpravy. Budovu nechal zvýšit na dvě poschodí ukončené čtyřmi věžemi ozdobenými lucernami. Hanuše Petřvaldského z Petřvaldu dnes připomíná na zámku pamětní deska s nejdůležitějšími daty z jeho života a nádherný renesanční krb v hlavním sále zámku. Upravena byla také budova lesního úřadu, dnes jedna z nejkrásnějších staveb Račic. Věž má arkýř se zamřížovaným okénkem, který je nesen homolemi z pískovce. K věži se připíná mohutná obranná zeď s jednoduchou hradební bránou. V horní části hradební zdi jsou pásové římsy z kvádrů a konzoly. Mezi spodními pásovými římsami jsou ve dvou řadách střílny, dnes již zazděné. Po pravé straně brány je také arkýž bez okna. Před hradní bránou býval v dřívějších dobách široký příkop, přes něž vedl padací most. V horní části brány jsou dodnes patrné ostré špice někdejší padací mříže. V dřívějších dobách bránu uzavírala masivní dubová vrata pobitá plechem, dnes však již nenávratně ztracená. Hanuš Petřvaldský z Petřvaldu se zúčastnil stavovského povstání proti Habsburkům. Po prohrané bitvě na Bílé hoře byli vůdcové povstání zatčeni a krutě potrestáni. Hanuši Petřvaldskému z Petřvaldu byl veškerý jeho majetek zabaven a on sám zemřel ve vězení na Špilberku.

 Zkonfiskovaný majetek se dostal do cizích rukou. jeho první pobělohorským majitelem se stal Karel Willinger ze Schönenperku (1623-1629), který jej po šesti letech prodal Šimonu Kratzerovi. Po roce se stal novým majitelem Račic šlechtic de Torno (1630-1670), avšak teprve až Braidové (1670-1800) se usadili v Račicích natrvalo. Pocházeli z Calabrie v neapolském království. V erbu měli modrý štít a na něm tři stříbrné krokve. Jejich erb je dodnes patrný nad vchodem do drnovického kostela, kde je také rodinná hrobka Braidů.

 Antonína Pavla Braidu dnes připomíná v Račicích několik vzácných barokních uměleckých památek pocházejících od známého a ve své době velmi žádaného sochaře A. J. Heinze. Na náměstíčku je to socha Immaculaty (Neposkvrněného početí), na dolním konci vesnice v místech zvaných U Svatých pak sochy sv. Vendelína a sv. Floriána, jejichž podstavce jsou ozdobeny kamennými piniovými šiškami, jež jsou pro Račice tak typické. Bohužel v letech 1999 až 2000 byly velmi znehodnoceny krádežemi. V květnu 1999 byly nejdříve zcizeny dvě ze čtyř píniových šišek U Svatých, počátkem roku 2000 i vzácný barokní erb hrabat Braidů ze sochy Immaculaty. Díky šlechetným finančním darům račického rodáka pana Oldřicha Hromka žijícího od roku 1948 v Austrálii, se podařilo pořídit kopie ukradených památek. V polích stojí dva kamenné kříže. Jeden při silnici k Pístovicím, druhý u silnice vedoucí do Ruprechtova. Pocházejí z let 1774-1775.

 Z dalších majitelů stojí za povšimnutí baron Mundy 1830-1864, který pocházel z údolí Monchau v Německu. Původně byl pouhým tkalcovským mistrem, který díky své podnikavosti velmi zbohatl a za své zásluhy byl povýšen císařem do šlechtického stavu. Měl několik dětí, z nichž vynikl MUDr. Jaromír von Mundy, který byl zakladatelem rakouské sanitní služby a spolu s André Dunantem stal u zrodu světové organizace Červedného kříže. Na zámku v Račicích prožil své dětství i mládí. Baron Mundy měl ve znaku beránka. Na račickém panství provedl řadu úprav a změn, a podobu, kterou zámku vtiskl, se s nepatrnými změnami dochovala až do dnešních dnů. V roce 1864 však zámek prodal a jeho novým majitelem se stal Eduard von Kramsta (1864-1874). Vlastnil jej však pouze deset let, protože po tragické smrti svého jediného syna, který byl smrtelně postřelen při lovu na jeleny, ho v Račicích již nic nedrželo. Památkou na tuto událost byl dřevěný kříž, který se tyčil na skále proti zámku, kde k oné tragické události došlo.

 Dalším majitelem račického zámku se stal baron Palm (1874-1894), od něhož koupil panství známý vídeňský průmyslník Pavel rytíř ze Schollerů, v jehož rodinném majetku zůstal zámek až do roku 1945, kdy po osvobození Račic ruskou armádou byl na základě tzv. Benešových dekretů vyvlastněn a dán pod národní správu. V roce 1947 převzal budovu Oděvní průmysl n. p. Prostějov, který zámek opravil a zřídil zde rekreační středisko pro své zaměstnance. Počátkem 50. let připadla budova ministerstvu vnitra, které zde umístilo jednotku vnitřní stráže. Konečně v roce 1959 sem byla přesunuta zvláštní škola z Vyškova, jejímž potřebám slouží budova zámku doposud.

 Významnou etapu v historii Račic tvoří rok 1938, kdy v době, kdy se všemi opuštěná ČSR chystala na hrozící válku s Německem, byl na račický zámek umístěn generální štáb československé armády včetně hlavního velitele ozbrojených sil tehdejší ČSR generála Ludvíka Krajčího.

 Z poválečné historie Račic stojí za zmínku rok 1960, kdy došlo k jejich sloučení s Pístovicemi v jednu obec nazvanou Račice-Pístovice. V roce 1996 byla zahájena výstavba čistírny odpadních vod, jejímž vybudováním se tak Račice-Pístovice staly vedle dalších 7 městeček tehdejšího okresu Vyškov jednou z mála obcí na okrese, které se mohly takovouto stavbou pochlubit. Náklady na její vybudování si vyžádaly částku 45 898 000 korun a čistírna byla vybudována pro 1450 ekvivalentních obyvatel. Také nezbytnou součásti stavebních prací bylo vybudování kanalizačních sběračů v délce 6637 metrů. Čistírna byla vybavena technologií italské firmy Comital. Do zkušebního provozu byla ČOV uvedena na podzim roku 1998 a v závěru roku proběhla její kolaudace. Jedná se o čistírnu mechanicko-biologickou, která je schopná vyčistit až 16 m3 kalů, jejíž denní průtok je 210 m3 a v dobách deštů je schopna zpracovat i 280 m3 znečištěných vod.

 Neméně důležitou a finančně velmi náročnou akcí bylo také zahájení plynofikace obou částí obce v roce 1999. V roce 2000 došlo k provedení plynofikace v Pístovicích a následujícího roku na podzim byla dokončena plynofikace Račic. Oběma uvedenými akcemi tak Račice-Pístovice učinily maximum pro zlepšení životního prostředí nejen svých obyvatel, ale i množství rekreantů, kteří do tohoto krásného koutu vyškovského okresu se 14-ti hektarovým rybníkem a hrdě se tyčícím zámkem každoročně přijíždějí na zotavenou.

 

Obecní úřad Račice-Pístovice

 www.racice-pistovice.cz

 

Sdílet
TOPlist