Moudrost dnešního dne:

Rodící spor se podobá potoku, který se dere hrází: jakmile se prodral, už ho neudržíš.

...

Právě přítomno: 152 hostů a žádný člen

...

Prosím vás… já o ní vím!


Málo co ve mně vyvolává takovou rozkoš jako návštěva nějaké zapomenuté večerky. Nejraději mám ty, kam se bojí chodit i ČOIka. Jsou to pro mě živoucí skanzeny potravinářství. Zákazník je v tomto světě sice trochu rušivým elementem, nákup je ale pro něj velkým dobrodružstvím. Jen tady se vám stane, že když si v sektoru „Ovoce a zelenina“ chcete nabrat brambory, oslepí vás hejno octomilek. Poté, co si řádně promnete oči, zjistíte, že ty brambory jsou ve skutečnosti citrony. V akci.

 

Ale to už na vás prodavačka volá: „Prosím vás… to se v tom nemusíte tak přehrabovat.“ Ano, v každém tom skanzenu najdete strážkyni jeho tajemství, osobu stiženou vážným syndromem vyhoření, který se projevuje prázdným pohledem a větami, které začínají výhradně slovy „Prosím vás…“.

Fascinuje mě síla, s jakou mě dokážou tato místa přenést v čase. Otevřít ledničku se sýry v takové prodejně pro mě například bývá spojeno s velice živou vzpomínkou na chvíle, kdy jsme si na střední všichni po hodině tělocviku v miniaturní šatně sundali boty. „Prosím vás… to neotvírejte, když tam nic nechcete.“

Zvláštní slabost mám pro večerky, kde je sektor uzenin. Jen tam vám nakrájejí konec zvětralého gothaje i s provázkem, obalem a kovovou sponou na konci, až od kráječe lítají jiskry. A vy ani nemuknete, protože za vámi ve frontě už netrpělivě přešlapuje někdo, kdo pevně drží tři rohlíky a dvě flašky vodky.

Možná vás napadne, proč tam chodím. Asi pro ty inspirující momenty, kdy se ukáže, s jakou samozřejmostí umí tento mikrosvět přijmout své nedokonalosti. Chtěl jsem si koupit zavináč, ale v nálevu právě tragicky ukončila plavecký kurz masařka. Nesměle jsem na to upozornil prodavačku. „Máte tam mouchu, utopenou.“ Podívala se na mě pohrdavě, jako bych o tomhle světě vůbec nic nepochopil: „Prosím vás… já o ní vím!“

Autor: Pavel Tomeš

Zdroj: www.sedmicka.cz

 

Sdílet

.Další náhodně vybrané vtípky

Kolik měla Sněhurka trpaslíků?

"Tak to teda vůbec nevím! Jo to kdybyste se mě zeptali co sem dneska vařila,....."

"Tak co jste tedy vařila?"

"Nic!"

- Dopis manželovi

"Milý Franto. Nezlob se, ale čekala jsem od manželství víc. Je to pořád stejné, stereotypní, nic se neděje a mě už to fakt nebaví. Odjíždím k mamince a podávám žádost o rozvod. Božka." Položí dopis na stolek, aby byl na očích a schová se pod postel. 

V tom přichází Franta. Přečte si dopis a nahlas uvažuje. "No, co se dá dělat? Všechno zlé, je k něčemu dobré. "

Máte u sebe výplatní lístek?

Ne, ten já zásadně u sebe nenosím, protože kdyby mě náhodou srazilo auto, tak si všichni myslí, že to byla sebevražda.

.Ženy a mužská nevěra?

Ve 30 pálí mosty ONA. Ve 45 stráví pár večerů konstruktivním rozhovorem a najde si "kamaráda". A po šedesátce se jen otočí na druhý bok, protože je ji to vcelku jedno, pokud ovšem právě nebalí kufry ON.

Autor: Katarína Králová

Jak dlouho by trvalo, než byste dojeli na kole z Cařihradu do Istambulu?

"To nevím, já raději jezdím autem"

TOPlist