2. 8. 2026|Aktualizováno: 29. 9. 2026|Známé osoby

Miloš Kopecký patřil k nejvýraznějším, nejinteligentnějším a nejcharizmatičtějším hereckým zjevům českého divadla a filmu 20. století. Dokázal ovládnout jeviště i filmový záběr jediným pohledem, nepatrným pohybem obočí nebo tichou odmlkou. Jeho mistrovství spočívalo ve spojení vytříbené noblesy, jízlivého sarkasmu, hluboké sečtělosti a mimořádné psychologické přesnosti. Ať už hrál zlomyslné padouchy, bonvivánské šlechtice, svůdníky nebo lékaře, dokázal jim vtisknout lidský rozměr a neodolatelné kouzlo. Celý národ si ho zamiloval jako břitkého doktora Štrosmajera v Nemocnici na kraji města či padoucha Horáce Badmana v Limonádovém Joeovi. Za maskou suverénního světáka se však po celý život skrývala hluboká vnitřní bolest a vyčerpávající boj s těžkou maniodepresí.

Miloš Kopecký
Povolání: divadelní, filmový, televizní a rozhlasový herec, moderátor, fejetonista a pedagog
Narozen: 22. srpna 1922, Praha
Zemřel: 16. února 1996, Praha (ve věku 73 let v Psychiatrické léčebně v Bohnicích)
Vzdělání: vyučil se kožešníkem v otcově rodinné dílně, studoval reálné gymnázium a soukromě kompozici a klavír; formální herecké vzdělání neměl, k divadlu se vypracoval jako ryzí samouk přímo z praxe
Pedagogická činnost: v letech 1970–1985 vyučoval herectví na Pražské konzervatoři
Rodiče: otec Vladimír Kopecký (majitel zavedeného kožešnického salonu v Praze), matka Marta Kopecká, rozená Grimmová (bývalá modelka a modistka židovského původu)
Sourozenci: vyrůstal jako jedináček

Čtyři manželství a osudové ženy:

  • Stella Zázvorková (první manželka, oddáni v letech 1945–1946; bouřlivé manželství dvou silných osobností vydrželo jen něco málo přes rok, zůstali však celoživotními přáteli)
  • Kateřina Soukupová (druhá manželka, po rozpadu svazku emigrovala)
  • Jana Lichtenbergová (třetí manželka, tanečnice, sňatek v roce 1963; manželství trvalo jen několik měsíců)
  • Jana Křečková (čtvrtá manželka od roku 1966 až do jeho smrti v roce 1996; tanečnice, která mu byla třicet let pevnou oporou a trpělivě s ním snášela všechny ataky těžké nemoci)
  • Významné lásky a partnerky: filmová režisérka Věra Chytilová, herečka Milena Le Breux, modelka Marta Pospíchalová-Kaňovská a televizní hlasatelka Anna Wetlinská

Děti: dcera Jana Kateřina Kopecká (* 5. září 1946 – † 6. ledna 1965, z manželství se Stellou Zázvorkovou; v pouhých osmnácti letech tragicky zemřela na otravu plynem), dcera Barbora Kopecká, provdaná Vencourová (* 5. července 1968, z manželství s Janou Křečkovou)

Smrt matky v Osvětimi a tábor v Bystřici

Dětství prožil v Praze v ulici Ve Smečkách, kde měl jeho otec vyhlášený kožešnický salon. Nacistická okupace však rodinu uvrhla do noční můry. Maminka Marta byla židovského původu. Aby otec zachránil kožešnickou živnost před arizací, rozhodl se s matkou rozvést. Tím ji však zbavil ochrany smíšeného manželství – v prosinci 1942 byla deportována do Terezína a vzápětí do Osvětimi, kde zahynula v plynové komoře. Miloš Kopecký otci toto rozhodnutí nikdy neodpustil a výčitky svědomí ho pronásledovaly až do konce dnů.

Sám byl pro svůj poloviční židovský původ v srpnu 1944 zatčen a odvlečen do zvláštního pracovního tábora v Bystřici u Benešova. Zde v nelidských podmínkách kopal zákopy a štěrkoval cesty až do osvobození v květnu 1945.

Od Větrníku přes Wericha k legendě Vinohradského divadla

Bezprostředně po válce nastoupil do experimentálního divadla Větrník, kde potkal Stellu Zázvorkovou i Vlastimila Brodského. Prošel řadou pražských scén, hrál v Divadle satiry a v Divadle ABC stanul po boku svého velkého vzoru Jana Wericha a Miroslava Horníčka.

Jeho vrcholným profesním domovem se stalo Divadlo na Vinohradech, kde působil od roku 1965. Zde vytvořil své nejslavnější jevištní postavy: krále Richarda III., Molièrova Lakomce, Higginse v My Fair Lady či Edmonda Rostanda v Cyranovi z Bergeracu. Jeho schopnost proniknout do temných i komických zákoutí lidské duše byla nepřekonatelná.

Nesmrtelné filmové a televizní role

Před filmovou kamerou exceloval po celá desetiletí. Zapsal se do paměti jako proradný pistolník Horác Badman alias Hogofogo v westernové parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera, ztvárnil feldkuráta Ottu Katze v Osudech dobrého vojáka Švejka, krále v pohádce Byl jednou jeden král či šíleného padoucha von Krafa v komedii Tajemství hradu v Karpatech.

Absolutní diváckou nesmrtelnost mu přinesl televizní seriál Jaroslava Dietla Nemocnice na kraji města. Jeho ironický, životem unavený, ale hluboce lidský primář Josef Štrosmajer s legendární replikou „Kdyby hloupost nadnášela, vy se tady budete vznášet jako holubička“ se stal národním hrdinou.

Bipolární porucha: Život mezi erupcí mánie a bezednou temnotou

Zatímco diváky bavil jiskřivým intelektem, v soukromí prožíval peklo. Trpěl těžkou formou maniodepresivní psychózy (dnes označované jako bipolární afektivní porucha). V manických fázích pracoval dny i noci, byl okouzlující a psal eseje. V depresivních propadech nedokázal vstát z postele, zavíral se před světem v temném pokoji a nemohl ani promluvit. Přesto často s vypětím všech sil odehrál představení a vzápětí se zhroutil v šatně.

Byl jedním z prvních českých umělců, který o svém psychickém onemocnění otevřeně a beze studu veřejně promluvil, čímž pomohl bořit tabu kolem duševních chorob.

Od Anticharty k historickému projevu roku 1987

Jeho život provázely i dobové kompromisy s totalitní mocí. V roce 1977 podepsal Antichartu a v roce 1984 moderoval propagandistický pořad Krok do neznáma, který očerňoval československé emigranty. Kopecký se za tento krok později veřejně a kajícně omluvil slovy: „Selhal jsem z obavy o svou existenci.“

Vše však odčinil 5. května 1987 na sjezdu Svazu československých dramatických umělců. Jako národní umělec přednesl legendární projev, v němž bez servítků a s obrovskou odvahou vyzval přestárlé komunistické vedení k okamžitému odchodu: „Každý čas má své lidi, ale vy jste svůj čas už dávno promarnili. Odejte včas, dokud můžete odejít s trochou cti!“ Projev se okamžitě šířil po celé zemi a stal se předzvěstí pádu režimu.

Statečný závěr a věčný odkaz

V říjnu 1989 prodělal radikální onkologickou operaci žaludku. V závěru života se stáhl na svou milovanou chalupu v jihočeských Křemžích, kde psal paměti, které později vyšly v knize Já. Poslední týdny strávil v péči lékařů v Psychiatrické léčebně v Bohnicích, kde 16. února 1996 vydechl naposledy ve věku 73 let.

Miloš Kopecký zůstává nepřekonatelným velikánem českého divadla – mužem, který dokázal lidskou slabost povýšit na umění a smíchem léčit vlastní i cizí smutek.

„Humor je nejdůstojnější projev smutku. A smích je to nejkrásnější, co nám v tomhle slzavém údolí ještě zbývá.“ — Miloš Kopecký