Sexuální zneužívání je jedním z nejvážnějších a nejničivějších činů, kterých se člověk může dopustit. Definice sexuálního zneužívání přijatá Radou Evropy v roce 1992 uvádí, že sexuálním zneužitím dítěte se rozumí jakékoli nepatřičné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu, činnosti či chování. To zahrnuje jak dotykové, tak bezdotykové formy zneužívání, přičemž bezdotykové zneužívání může zahrnovat například vystavení dítěte pornografickým materiálům.
Z právního hlediska nezáleží na tom, zda došlo k uspokojení pachatele – důležité je, že snaha o dosažení uspokojení byla podstatou jeho jednání. Dítě nikdy nemůže být odpovědné za zneužití, bez ohledu na to, jak se chovalo nebo jak na zneužití reagovalo.
Co vede k zneužívání v rodině?
Bohužel, k sexuálnímu zneužívání dochází často i v rámci rodiny. Agresoři mohou být rodiče, prarodiče, sourozenci nebo jiní blízcí příbuzní. V mnoha případech nejde o sexuální úchylku, ale spíše o patologický vývoj rodinných vztahů a snadnou dosažitelnost objektu.
Agresor může být zakomplexovaný jedinec, který si vybírá dítě jako snadný cíl kvůli nedostatku sebevědomí či neschopnosti navázat rovnocenný vztah s dospělým člověkem.
Jak charakterizovat agresora?
Často jde o zakomplexované jedince, kteří se díky svým fyzickým nebo psychickým nedostatkům bojí vztahu se silnou osobností. Většinou je agresor výsledkem patologického vývoje rodinných vztahů, kde byl vystaven nadměrné pozornosti nebo naopak nedostatku zdravých vztahů.
Často jde o geniální manipulátory, kteří dokážou dítě přesvědčit, že za všechno může samo. Ne vždy je agresorem muž, zneužívání se někdy dopouštějí i ženy.
O co agresorovi jde?
Agresorovi jde především o snadné uspokojování vlastních sexuálních potřeb. Využívá snadné manipulace dítětem, což mu přináší maximální prožitek, často na úkor psychického zdraví oběti i celé rodiny. Agresor bývá dominantní a sebestředná osobnost, která se vyžívá v nadvládě nad druhými. Navenek může působit jako láskyplný a obětavý člověk, ale uvnitř je zvrácený a nevyzpytatelný. Čím vyšší je jeho inteligence, tím menší je pravděpodobnost jeho odhalení.
Proč blízcí odmítají věřit tomu, co jim oběť sděluje?
Pokud matka dítěte neví, že ke zneužívání dochází, může jí připadat přijatelnější, že se agresor drží doma. V některých případech může matka dokonce dítě agresorovi „podstrčit“, aby nehledal uspokojení jinde.
Když dítě překoná strach a svěří se, jeho sdělení je často interpretováno jako lež. Důvodem je strach z ostudy, finanční nejistoty nebo strach z rozbití rodiny. Někdy se matky rozhodnou chránit rodinu a ekonomické zázemí, i když tím zradí vlastní dítě.
Vztah máma – dítě
Když dítě u matky nepochodí, často se svěří někomu třetímu, což může vést k řešení problému.
Bohužel, i když je jasné, že dítě nelže, může docházet k dalším útokům ze strany matky. Tlak bývá tak silný, že dítě kolabuje pod ním a popírá své předchozí svědectví, jen aby ochránilo rodinu. Pokud je agresor odsouzen, matka, která ho slepě miluje, může vinu přenést na dítě a vnímat ho jako svého soka.
Dětská duše a její zranitelnost
Sexuální zneužívání často trvá dlouhou dobu a zanechává hluboké jizvy na dětské duši. Dítě je paralyzováno strachem, pocitem studu a bezmoci. Agresor dítě přesvědčuje, že co se děje, je normální, a používá různé výhrůžky nebo sliby, aby si zajistil jeho poslušnost. Ponížení, bezmoc, stud, bolest, hnus a sebeobviňování jsou pocity, které dítěti často přetrvávají po celý život.
Následky mohou zahrnovat sebepoškozování, poruchy příjmu potravy, deprese, abúzus, sebevražedné pokusy, promiskuitu, násilí vůči vlastním dětem, neschopnost navazovat vztahy, odpor k opačnému pohlaví a sexu. Zničení podstaty dítěte a jeho snů je jedním z nejtragičtějších důsledků, které může mít sexuální zneužívání.
Osvěta jako klíč k prevenci
Dětská duše je velmi zranitelná, proto je osvěta klíčová. Je nutné otevřeně hovořit nejen s dětmi, ale i s rodiči, aby se předešlo tragédiím a ochránili ti nejzranitelnější.
