Umělý chov lososů, známý také jako akvakultura, se stal v posledních desetiletích významným zdrojem produkce této oblíbené ryby. Podle dostupných údajů až 70 % lososů prodávaných na světových trzích pochází z umělých chovů.
Tento dramatický nárůst produkce lososů v akvakulturách se děje zejména v zemích jako Norsko, Chile, Kanada a Skotsko, které jsou hlavními producenty na globálním trhu.
Výhody umělého chovu lososů
Zajištění potravinové bezpečnosti: Umělý chov lososů hraje klíčovou roli v zajištění stálého přísunu této výživné ryby, která je bohatá na omega-3 mastné kyseliny, bílkoviny a vitamíny. Tím pomáhá uspokojovat rostoucí globální poptávku po lososu, která je dnes třikrát vyšší než v 80. letech.
Efektivita produkce: Lososi chovaní v akvakulturách mají vyšší míru konverze krmiva na hmotnost ryby, což činí jejich chov energeticky efektivnějším a ekonomičtějším než například produkce hovězího masa.
Snížení tlaku na divoké populace: Tím, že akvakultury dodávají většinu lososů na trh, snižuje se tlak na divoké populace, což by mohlo přispět k ochraně ohrožených druhů v přírodě.
Negativní dopady umělého chovu lososů
Ekologické problémy: Chov lososů v mořských klecích má výrazné ekologické dopady. Patří sem úniky chovaných ryb do volné přírody, což může mít negativní dopad na genetickou čistotu a zdraví divokých populací. Také dochází k nadměrnému znečištění vody, které je způsobeno odpadními produkty z chovu (např. exkrementy, zbytky krmiva a chemikálie používané k léčbě nemocí).
Nemoci a paraziti: Vysoká hustota ryb v chovných zařízeních zvyšuje riziko šíření nemocí a parazitů, jako je mořská veš. Tyto patogeny mohou být přenášeny i na divoké populace, což zhoršuje jejich zdravotní stav a snižuje jejich přežití.
Etické otázky: Způsoby chovu lososů v akvakulturách jsou často podrobovány kritice z hlediska welfare zvířat. Vysoká hustota chovaných ryb a stresové podmínky mohou vést k úbytku jejich celkové pohody a způsobit vážné zdravotní problémy.
Geneticky modifikované ryby
Některé ryby chované v akvakulturách mohou být geneticky modifikované. Genetická modifikace je proces, při kterém jsou do genomu organismu vneseny nové geny nebo jsou změněny stávající, aby se dosáhlo specifických vlastností, jako je rychlejší růst, odolnost vůči nemocem, nebo lepší přizpůsobení se podmínkám chovu.
Existují příklady geneticky modifikovaných ryb, jako je AquaAdvantage losos, který byl vyvinut v Kanadě a USA. Tento losos je geneticky upravený, aby rostl rychleji než jeho přirozený protějšek. Genetická modifikace u tohoto lososa zahrnuje přidání růstového hormonu z jiného druhu ryby, což umožňuje růst po celý rok, nikoli jen během přirozeného růstového období.
Tento typ genetické modifikace vyvolává etické otázky a obavy ohledně možných dopadů na životní prostředí, zejména pokud by tyto ryby unikly do volné přírody. Proto jsou geneticky modifikované ryby pod přísným dohledem a jsou povoleny jen v určitých oblastech s velmi přísnými pravidly pro jejich chov.
Paraziti a nebezpeční pro lidi
Mnoho parazitů, kteří napadají ryby, jako jsou mořské vši, jsou přizpůsobeni k životu na rybách. Lidé nejsou přirozenými hostiteli pro tyto parazity.
Ryby určené pro lidskou spotřebu musí projít zpracováním, které zahrnuje vaření, zmrazení nebo jiné metody, které účinně ničí parazity a patogeny. Například zmrazení ryb na teplotu -20°C po dobu alespoň 7 dnů je účinné při ničení většiny parazitů. Po zmrazení a vaření ryby stále obsahují parazity, ale tito paraziti jsou už mrtví a neškodní. Zmrazení a vaření jsou účinné způsoby, jak parazity v rybách zneškodnit.
Existují však určité výjimky. Nejznámější z těchto parazitů je anisakis, což je druh parazita, který může infikovat lidi při konzumaci syrových nebo nedostatečně tepelně upravených ryb.
Když se larva dostane do lidského trávicího traktu, může se pokusit zavrtat do stěny žaludku nebo střev, což může způsobit vážné gastrointestinální problémy, včetně bolesti břicha, zvracení a někdy i alergických reakcí.
Ačkoli umělý chov lososů přináší mnoho výhod, které přispívají k potravinové bezpečnosti a snížení tlaku na divoké populace, nelze ignorovat jeho negativní dopady na životní prostředí a zdraví ryb. Je proto nezbytné, aby se průmysl zaměřil na zlepšování udržitelných postupů, které minimalizují ekologické stopy a zlepšují podmínky pro chov ryb, čímž zajistí, že tato důležitá potravina bude k dispozici i pro budoucí generace.
Autor článku: AI