V poslední době se slova “rozvod” a „střídavá péče“ skloňuje ve všech pádech. Často slýcháme, abychom si nepořizovali psa, pokud mu nebudeme ochotni věnovat 10-15 let ze svého života. Nikdo však budoucí rodiče, aby zvážili, zda mít či nemít děti. Rodičovství je oproti manželství závazek na celý život. Rodiče se v podstatě zavazují k celoživotnímu rodičovství.
Když přijde rozvod
S dětmi se zachází jako s věcí, která nemá žádná práva, a rozhodování je ve stylu „O nás bez nás“.
Na jedné straně otcové proklamují, že chtějí mít děti v u sebe, nebo chtějí alespoň střídavou péči. Často tím jen vydírají matky a když přijde na lámání chleba, ucuknou. Někdy se chtějí zalíbit soudců, aby jim nedali tak vysoké výživné.
Jsou ale i otcové, kteří by a své dýchali a jsou schopni jim dát více lásky než většina matek.
Na druhé straně stojí matky. „Děti přece patří“. To je však názor jako v pravěku, kdy muži chodili na lov a ženy pečovaly o oheň.
A co ty děti?
Ty celý rozvod absolvují, ale vůbec jej nezavinily a nemohou vůbec zasahovat do toho, zda budou u otce či matky. Ony ale nechtějí volit mezi jedním či druhým.
Pokud ovšem nejde o politováníhodné případy, kdy je partner sadista, pedofil, alkoholik, gambler, notorický lenoch apod. Tam by určitě měl rozhodovat soud, zda matka, otec či oba.
Představte si nové znění zákona v tomto smyslu:
Pokud partneři spolu zplodí děti, tak dítěti hned po narození vznikne právo na veškerý majetek, který tento pár od tohoto okamžiku nashromáždí.
Pokud se pár rozejde, je majetek dělen mezi rodiče, ale i děti.
Právo nakládat s majetkem dětí mají oba rodiče současně, nesmí ho ale ani zpronevěřit ani zadlužit.
A společné péče?
Možná si budou někteří sahat na hlavu. Uvědomme si ale, že stále se tu hovoří o normálních lidech, ne o nějakých sobeckých sociopatech.
Děti budou bydlet na jednom místě, takže v původním bydlišti. Budou tam mít své trvalé zázemí, a ti, kdo budou neustále migrovat, budou právě ti rozhádaní a rozvedení partneři.
Je tedy jen na nich, jestli si najdou bydlení 5 či 200 km daleko. Je jen na nich, zda společný majetek prodají a najdou si tři byty nebo nechají vše při starém a ten jeden bude odcházet do podnájmu. Navíc by nebylo potřeba řešit žádné alimenty. Oba by museli přispívat na účet dětí a z tohoto účtu by se pak zajišťoval chod domácnosti dětí.
Rozvod je problém dospělých ne dětí!
I když tento názor nemá oporu v zákoně, lze jej klidně u inteligentních lidí realizovat bez soudů.
A jakou to má ještě výhodu mimo to, že se pro děti zdánlivě nic nezmění?
Sousedi nemusejí nic vědět, a když za nějaký čas vyšumí emoce, mohou se partneři téměř bezbolestně zase k sobě vrátit.
„No jo, ale pak si nebudou moci založit žádnou další rodinu!“
A mají vůbec právo si zakládat další rodinu, když nebyli schopni se postarat o své děti? Možná si alespoň někteří rozmyslí plodit další děti, o které se pak budou zase hádat jako o kus hadru, které to poznamená na celý život.
Pokud si bývalí manželé najdou dalšího partnera, mohou ho hned na začátku připravit na to, že mají nějaký další závazek. Vždyť existují i mnohem komplikovanější vztahy, kdy jeden z partnerů musí na týdny odjet třeba na montáže anebo milenka léta čekala, až se ten její brouček rozvede a vídala jej jen sporadicky.
„Ale tak nebudou mít děti žádný režim!“
Naopak, rodiče si budou moci vždy na týden od rodičovských povinností odpočinout a budou se moci dětem věnovat naplno. Je to vždycky lepší než uštvaný rodič, který letí z práce do práce a večer padá vyčerpáním do postele, aniž by měl čas si se svými dětmi popovídat.
Mimochodem všimli jste si někdy, že když se po rozvodu stará o děti matka (to „slabší“ pohlaví), tak ji nikdo nemá potřebu pomáhat, protože „Ona to přece zvládne“?
Když se o děti stará muž, tak je kolem toho šílené divadlo: „A jak to prosím vás zvládáte?!“.
Uměle vytváříme z mužů neschopná monstra, ale opak je pravdou. Většina mužů se o děti umí postarat stejně dobře jako žena, ne-li lépe.
