Muži chtějí milenky

Ve svém životě jsem byla manželka, milenka, manželka a milenka, a nakonec jsem manželka i milenka jednoho jediného muže.
Když jsem byla pouze manželka, měl můj manžel milenku. Nerozuměla jsem tomu. Když jsem byla milenka, měl můj partner manželku. Nechtěla jsem tomu rozumět.
Když jsem byla manželka a milenka zároveň, můj manžel mě měl dost a můj milenec zase málo. Nerozuměla jsem sama sobě.

Nastal čas něco změnit

My ženy toužíme po lásce, muži po sexu. My ženy toužíme po porozumění, muži po obdivu. My ženy toužíme být šťastné, muži touží po klidu. My ženy toužíme po muži a muži touží po více ženách. A právě v tom je kámen úrazu. Představy mužů a žen, ač se zdají být podobné, se mohou lišit, a co víc, někdy se dokonce mohou vzájemně vylučovat. Jediný, kdo vládne nad jejich vzájemnou blízkostí, je čas. Čas, který nám v době zamilovanosti nasadí růžové brýle, aby jejich skla posléze zbarvil do všech odstínů barev. Samozřejmě i do padesáti odstínů šedi :). Chceme-li být pro muže tou jednou jedinou osudovou ženou, je třeba nemít samozabarvovací skla. Pak je možné se stát manželkou i milenkou jednoho jediného muže.

Milenka je většinou mladá žena, na začátku laskavá, milá, pozorná a pečující. V sexu je aktivní, na rozdíl od stálé partnerky ho chce vždy. Muže miluje z čisté lásky, dokáže ho ocenit, zvýšit mu sebevědomí a vyčistit mu hlavu od namáhavé práce a povinností rodinného života. Super! Ale co když totéž chceme i my? I my bychom rády ve své stáji přivítaly mladého, laskavého a milujícího partnera, který nám v posteli udělá, co nám na očích vidí! My ženy nepotřebujeme vyčistit hlavu? Máme těch povinností méně než naši partneři?

Muži chtějí milenky. Většinou ty reálné, občas i virtuální, a jistě všichni ty ve svých fantaziích. Muži totiž přirozeně touží po větší sexuální variabilitě partnerek, což jim dala do vínku evoluce. K žádné ženě totiž nebyl jistý sexuální přístup, který mužům zajišťuje prosté přežití. A muži chtějí přežít!
Ale no tak. I ženy mají své fantazie. Jenže díky podobným návodům se bojí přiznat, že ve svých fantaziích myslí stejně jako muži, kteří to chudáci mají “geneticky dáno”. Protože díky podobným řečem se muži utvrzují v tom, že když má milenku muž, tak je borec, a když má milence žena, tak je…

S nadsázkou lze říci, že muži za své milenky skoro nemohou, ony totiž číhají úplně všude. Minulý týden jsem požádala manžela, aby mi po cestě z jedné z pracovních schůzek koupil krém na obličej. Po jeho zaplacení byl můj muž slečnou, která reprezentovala mou vybranou, ne zrovna levnou značku, vyhodnocen jako muž, který má chudák doma vrásčitou stárnoucí manželku a ještě jí musí sloužit.
S úsměvem k němu přicupitala a zeptala se, zda by nechtěl jít na kafe. Překvapený manžel hned nezareagoval, a tak ještě dodala, že se může časově přizpůsobit. Teprve když mi to doma vyprávěl a já ho ujistila, že se o žádnou akci firmy nejedná, začal asi litovat, že odmítl.
Dobrá. Chceme ale mít doma sebevědomého blba, který příště na podobnou nabídku skočí? Není lépe ho utvrdit v tom, že šlo o akci, a že ho prostě chtěla obrat o další balík peněz, protože je to dobrá obchodnice? Což ostatně vůbec nemusí být mimo mísu, protože je určitě placená z obratu.

Milé dámy, jsem si jistá, že při příštím podobném návrhu zpozorní a bude svádět boj mezi lidskou přirozeností a morálkou. Ovšem jako sexuoložka vás musím upozornit, že pudy často vyhrají. Čas totiž hraje proti nám. Atraktivita, která u nás žen s věkem klesá, u mužů s přibývajícími zdroji stoupá.
Díky nám – manželkám – jsou naši muži úspěšní, nažehlení, bohatí, a díky nim – milenkám – jsou aktivní, veselí a vždy sexuálně uspokojeni.
Nás mají opravdu a hluboce rádi, je právě v ten okamžik však skutečně milují. S námi jen spí, ale s nimi zažívají ty úchvatné vzrušující zážitky aktivního nespoutaného sexu. Díky manželce a milence jsou tedy skutečně celými muži bez frustrací.

Nechce se toho po nás ženách moc? Máme si chovat ve stáji Mačistu, neboli další dítě, kolem kterého musíme chodit po špičkách? Není to další návod na Windsorské paničky? Máme tedy chodit do práce, abychom měly z čeho platit nájem, protože náš Mačo chce dělat práci, která ho baví, pečovat o děti, se kterými ho nesmíme zatěžovat, a starat se o domácnost, kterou prakticky musíme udržovat v chodu samy, a zároveň o žaludek, ego a sexuální fantazie svého velkého šéfa manžela? Zní to děsivě. Nejdříve se strháme při plnění všech těchto povinností, a když už děti odejdou, sice získáme na “své povinnosti” více času, ale protože jsme kvůli porodům a velké zátěži ztratily na atraktivitě, tak…
Ale fuj! Chceme vůbec žít takový život, kdy prakticky nemáme žádnou šanci?

Jediná naděje, která se nám manželkám, matkám a trvalým partnerkám naskýtá, je čas. Čas, který z milenky vytvoří pouze MINulou LENKU. Trvá to hodiny, dny, týdny, měsíce, ale úplně nejpozději za dva, tři roky nastává čas změn. Z našich mužů vyprchá intoxikace zamilovanosti a z “blbých seriálů” se vrátí do reálného života. Že jim nechcete obětovat léta, aby přišli na to, že jste nejlepší?

Buďte tedy tak dobré jako milenky.